Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 550
Otevřu televizi - koronavirus, otevřu rádio - koronavirus, mám strach otevřít ledničku… Byl jsem na nákupu v chrámu konzumu. Zřízenec vezl na pumpiku paletu s konzervami segedínu, slepice na paprice a nejlepší konzervy světa - leča s moravskou klobásou s vejci. Plechovky byly zaletované ve folii. Cestou k regálu jedno lečo vypadlo a kutálelo se ke mně. Zvedl jsem tu božskou manu a dal jsem si ji do vozíku. Houf bab v pletených čepicích, které stíhaly zřízence, na mě vrhal vražedné pohledy. Jedna začala ječet: „To je moje konzerva!“ „Proč by to měla být vaše konzerva, madam? Máte jí podepsanou?“
Nejsem bojovníkem, natož frontovým, ale baba mne naštvala a lečo miluji. Mezi mým vozíkem a babami byl zřízenec s pumpikem. Neměl jsem dojem vítězství a nechápal jsem ten boj o konzervy. Bylo mi jenom trapně, kam až dosáhla masáž medií. Jsou věci, které nechápu. Jak říká náš vrcholný představitel svým podivným jazykem, který vzdáleně připomíná češtinu: „Urobili učelovku!“ Ano, urobil, aby jeho mlýny a pekárny vyprodaly sklady.
Tyto šílené kampaně, které masírují ty blbé z nás, mi otravují život. Ještě nedávno od rána do večera žvanili v televizích a rádiích o Mistrovi. Jediný člověk na světě, kterému to vyhovovalo, byla nejspíš jeho žena, která se ještě naposledy hřála ve světle reflektorů, protože jinak nikoho nezajímá. Ještě možná Jiřina Bohdalová, druhdy dobrá herečka, která se pravidelně objevuje na pohřbech slavných, když už nemůže být na fotografiích s presidenty.
Kampaně byly a budou. Kdo si pamatuje na chlapce Eliána? S tím otravovali komunisti těsně v roce 1992. Byl to chudák kluk, který se zachránil jako jediný z člunu, na kterém prchali z „Ostrova svobody“ do nesvobodných Spojených států Kubánci, jimž se už „socialismo“ zajídalo. Na Floridě se kluka ujala kubánská rodina. Komunisti spustili virvál, že kluk chce vlastně zpět na Kubu. Děti podepisovaly petice, kde žádaly o vydání kluka zpět na Kubu. Bylo to po roce 1990, a tak toho byly naše děti ušetřeny. Nakonec Američani pětiletého kluka poslali zpět. Kubánský vůdce Fidel Castro se s ním fotografoval. Chlapec si užil svých několik dní slávy, tahali ho po školách, kde ostatním dětem vyprávěl, jaká by je čekala na Floridě bída. Dnes, jako dospělý, se chce na Floridu k příbuzným vrátit. Socialistická převýchova nějak nefunguje.
Nebo Angela Davisová? Dnes šestasedmdesátiletá bývalá americká komunistka, členka Černých panterů. Byly jí u nás plné noviny, když v sedmdesátých létech protestovala proti všemu a vedla protistátní demonstrace proti válce ve Vietnamu. Když bylo nejhůř a hořela jí koudel u zadku, utekla k nám a otravovala tady. Byla tehdy dost udivená, že na rozdíl od amerických mladých levičáků tady nikdo takový neexistoval, protože komunistů měli po letitých zkušenostech všichni plné zuby. Horovala pro marxismus, hřímala z tribuny a před tribunou stála hrstka mladých, kteří účast na protiamerické demonstraci dostali úkolem. Když se vrátila do Států, vystoupila z komunistické strany a Černí panteři byli rozpuštěni. Jediné, co jí z někdejšího zápalu zůstalo, byl feminismus. Těmito bláboly se živí dodnes.
Něco nepolitického. Kdysi jsem dělal fotky v temné komoře a měl jsem tam puštěné rádio. Pamatuji si, jak v osmdesátých létech byla jakási mládežnická kampaň, která se jmenovala Zenit. Rozjásaní mládežníci blábolili o tom, co převratného vynalezli. Vrcholem bylo, jak vyřešili nakládání a vykládání z aut značky Avia. Každý, kdo s tímto smradlavým a kouřícím skvostem přišel do styku, byl zocelen kouřem z výfuku, protože tato auta neuvěřitelně kouřila. Mládežníci vyřešili nakládku auta tím, že zabudovali na konec korby elektricky ovládanou plošinu. Až potud to bylo srozumitelné. Ale elektřina k elektromotorům vedla od alternátoru motoru auta! Takže motor běžel a auto kouřilo pořád. Když jsem o tomto „vynálezu“ slyšel asi podesáté, utnul jsem svá duševní muka vypnutím rádia. Stejně tak činím teď, když slyším Pawlovskou nebo Kostkovou.
Takže vypněte televizi a rádio, jděte do přírody a když někde bude fronta a vy nebudete chtít čekat, začněte kašlat a do kašlu proneste, že jste do té Itálie neměli jezdit, a uvidíte, že budete v tu ránu v krámě sami. Mně se to osvědčilo!
*****************************
Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.
