Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 544

Nejsem psycholog ani sexuolog. Nevydávám se za znalce lidské duše. Je mi jasné, že v sedmdesáti už zůstanu u letadel. A tak mi zůstává utajeno, jak je možné, že u mužů mají někdy úspěch ženy naprosto nevýrazné.

Některé z nich jsou na první pohled zlatokopkami. Chápu, že blboučké missky se chtějí mít dobře, že to, co jim pánbůh dal, chtějí zúročit, a tak si nacházejí stejně blboučké, leč bohaté fotbalisty. Taková o profesora matematiky nezavadí ani pohledem. Ty pak vyplňují stránky bulváru. Taková Agáta Prachařová když není sedmkrát týdně v Blesku, musí rychle provést nějaký malér, aby se na stránky těchto medií dostala. Netuším, čím se ta paní živí. Vím pouze, že to je dcera Veroniky Žilkové, kdysi dobré herečky.

Tady si musím přihřát já bulvární polívčičku: má první velká láska chodila do třídy na Zatlance (možná to byla devítiletka) s bratrem Žilkové. Zorka, jak se má láska jmenovala, u nás přebývala a všichni ji měli rádi. Jednou, když naši byli pryč, přivedla Štěpána Žilku, budoucího vynikajícího hudebníka. Tehdy to byl velmi příjemný puberťák, který s sebou přitáhl mladší sestru Veroniku, která byla strašně zpovykaná. Bylo léto, a tak jsme se koupali na zahradě v bazénu. 

Veronika měla jakési jednodílné světlé plavky a ty, když se namočily, byly průhledné. Bylo jí tuším kolem jedenácti, nebo tak nějak, takže to nic zajímavého nebylo (maximálně pro pedofily a tím jsem nikdy nebyl). Můj strýc, který v nepřítomnosti rodičů a mé sestry Herodesky dbal o mou mravní čistotu, se díky zrakové nedostatečnosti domníval, že s námi po zahradě pobíhá nahatá holka a že by se to večer mohlo zvrhnout v sexuální orgie. Rozhodl se zasáhnout a sourozence Žilkovy vyhodil. Od té doby jsem je nikdy neviděl. Vlastně Štěpána jsem viděl ještě na jeho absolventském koncertu.

Jsou ženy, které opravdu nejsou ničím zajímavé, a přesto jsou muži, kteří se z nich mohou zbláznit. Architekt Kaplický, který byl celý život obklopen krásnými a zajímavými ženami, nakonec podlehl ničím výjimečné šmudle, John Lennon naprosto nezajímavé Japonce a dalo by se vzpomínat na mnoho dalších žen.

U ČSA bylo zajímavé sledovat, jak některé letušky, které byly přímo ošklivé, přitahovaly muže jako světlo můry. Pamatuji se na jednu, ta byla opravdu ošklivá, šarmu ani co by se za nehet vešlo, a přesto měla neuvěřitelné úspěchy. A nebyli to zrovna zoufalci, kteří prostě jen potřebovali při tropickém „manželství“ upustit páru. Tato zcela nezajímavá holka musela vyzařovat cosi, čím muže vábila. Její zákonitý manžel byl umaštěný, proplešatělý pilot. V tomto punktu by se i dalo pochopit, že si někoho hledala. A při každé „dálkovce“ taky našla (někdy i dva!). Když dnes nad tím přemýšlím, tak to fakt nechápu. Přitom v té době byly paluby plné krásných holek. Jednou jsem se o tom bavil se Zuzanou, jak je to možné. „To fakt nevím, takových tam bylo víc, ale co na nich chlapi viděli, netuším. Asi ji měly se zvonkohrou!“ „S čím? Se zvonkohrou?“ „No, na co by je asi tak přivábily? Když jinak měly jen dva mozkové závity: jeden na šukání a druhý záložní!“

Tady bych si dovolil trochu odbočit. Jednou jsme to probírali doma a Zuzana použila tento příměr. Seděla tam s námi jedna neskutečná blbka. A ta se zeptala: „Jak se zvonkohrou a kde jí jako měla? Tomu fakt nerozumím!“ Petr, znalec bulharských vín, málem spadl pod stůl a můj syn tiše poznamenal: „Nemá svůj den!“

Herečka béčkových amerických televizních seriálů zblbne královského synka natolik, že ten chudák si ji dokonce i vezme. Už samotná svatba dala tušit, že to bude setkání dvou neslučitelných světů. Tatíček této povedené dívenky dával rozhovory, kterak ještě neví, jestli vůbec na svatbu pojede. Pak Meghan přitáhne jakéhosi kněze, který se domnívá, že obřad je jeho show, a hodinu žvaní nesmysly. Americká část rodiny nějak nepochopila, že hlavní jsou členové britské královské rodiny a nikoliv mouřenínové z Ameriky.

Meghan začala vesele rozhazovat peníze, které nevydělala. Když si na sebe vzala šperky z královské šperkovnice, to už bylo i na jinak smířlivé Její Veličenstvo moc a přístup do této pokladnice jí utnula. Pak se rozhodla, že si bude užívat v Americe a v Kanadě a královská rodina to bude platit. A ejhle! Prdlajs! Nechceš plnit povinnosti člena královské rodiny, tak zavřeme kohoutek a živte se sami! Netuším, co na ní princ Harry vidí. Že by ta zvonkohra? A to je konec mé filipiky.

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.