Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 539

Jako každý rok, tak i letos se scházíme před vánoci na výrobu nepečeného cukroví a vaječného koňaku. Je to vždy úžasný mejdan. Protože jsme už v letech, tak vzpomínáme na to, co jsme vyváděli společně před léty, kdy nás ještě nebolela kolena, záda a neotékaly nám nohy.

Byli jsme mladí a měli jsme dojem, že nám patří svět. A podle toho jsme řádili. Běhali jsme za holkami a ony běhaly za námi. V našem domě byl permanentní mejdan. Když někoho z nás sklátila zlá choroba, ostatní se o něj postarali. Moje maminka měla božskou trpělivost. A teta také. Pamatuji se, jak Todor přišel na to, že na chřipku jsou nejlepší syrečky. Netuším, jak k takovému moudru přišel (bylo století před internetem), ale nakoupil balík syrečků, nakrájel je na kostičky a promíchal je s cibulí. Ségra, která také marodila, se přestěhovala do mého pokoje a Todor nás lžící krmil touto neuvěřitelně léčivou směsí. Léky je třeba zapíjet, a tak jsme to zapíjeli pivem, které také přinesl. Když se máma vrátila z práce, šla se na marody podívat. V oparu šíleného smradu jsme spokojeně vyspávali opici. Protože nás máma milovala, tak nás nechala spát.

V pokoji to smrdělo, jako když se vedou dvě hovna za ruku, jak jsme říkali s bráchancem. Máma udeřila na Todora, co se v mém pokoji strašného událo. „Tato věc se má tak, že jsem se dočetl v jednom odborném časopise, že nejlepší a nejzdravější sýry jsou syrečky. A v cibuli je víc vitamínů než v citronech. Takže jsem nasadil tuto kúru a mám za to, že účinek se dostaví co nevidět.“ „Ale oni nejsou k probuzení!“ „Každý lék se má zapíjet, a tak jsem jim naordinoval trochu pivíčka, ale čistě léčebné množství.“ „A k tomu acylpirin? Jestli tyto metody přežijí, budou vskutku zocelení!“ Přežili jsme a jsme zocelení. I když ségra má všechny známé i neznámé choroby včetně zvětšené prostaty.

Největší úspěch se prý rodí z nedostatku. Nám před léta zbyl krém na plnění vosích hnízd. „Co s tím, je mi líto to vyhodit, je to škoda.“ Petr (znalec bulharských vín) s mým synem Honzou koukali na misku s krémem a dostali strašný nápad, vlastně skvělý nápad. Vzali dva dětské piškoty, namazali je krémem a slepili je. A protože zbyla ještě čokoládová poleva, namočili vzniklý produkt do čokolády. „Hele, já jsem Karlík a ty jsi továrna na čokoládu!“ Tento složitý název dostala tato dobrota vzniklá z nedostatku. Kupodivu to bylo první, co zmizelo z vánočního stolu. Od té doby patří tato krása do našeho repertoáru. Ještě ani jednou nebyla stejná jako předchozí rok, protože vždy zbyde něco jiného. Zákonem je, že se na „Karlíka“ nesmí nic extra připravovat, musí být vždy ze zbytků.

Letos se krém na vosí hnízda nepovedl, byl moc hustý. Tak se bráchanec rozhodl, že ho rozmíchá ručním mixerem. Vypadalo to dobře, ale jen malý okamžik stačil k tomu, aby se krém srazil. „Dám to do mikrovlnky a ono se to zase spojí.“ Spojilo, ale bylo to moc řídké. Dali jsme to ven, aby to zchladlo. No, zchladlo to, ale ne moc. Do hnízd to bylo dobré, ale zbytek se na „Karlíka“ nehodil . „Co kdybychom spojili dva piškoty párátkem a krém dali mezi a nakonec to obalíme v čokoládě!“ A tak Petr spojoval párátkem dva piškoty, injekční jehlou mezi ně dal krém. Honza vzal za konce párátka piškoty a ponořil to do čokolády. Otáčením v čokoládě vytvořil neuvěřitelný produkt. Pak to pokládal na špejle, které Zuzana dala přes misku. Výsledným produktem jsou čokoládové jednohubky nesmírně dobré chuti.

Takže i letošní příprava vánoc se povedla. Třešničkou na dortu byla poznámka jedné přítomné dámy, jak se to jí. „Pokud možno bez toho párátka!“ „Aha... a proč?“

Tak šťastné a hlavně veselé! Nenechte se nikým a ničím rozhodit!

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.