Neviditelný Pes

Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 509

23.4.2019

Už jsem trochu vychladl, takže se budu snažit používat jen slušná slova. Jestli náhodou ze mne vypadne nějaký vulgarismus, znamená to, že ještě nějaký žhavý uhlík ve mně je.

Před čtyřmi léty jsem letěl přes Amsterdam do Los Angeles fotit aeroplány. V Los Angeles na mě čekal kamarád Honza. Měl jsem napsat: chtěl jsem letět. Přiletěl jsem do Amsterdamu a šel jsem na letadlo do LA. Tam dav lidí. Piloti Lufthansy se totiž věnovali svému oblíbenému koníčku - stávce. A tak lidé vidouce, že nejlépe placení piloti na světě hodlají pokračovat ve svých nesmyslných požadavcích, raději sedli na vlak a přejeli do Amsterdamu, že se odtud nějak dostanou přes moře. Neměl jsem šanci se do letadla dostat. Zaměstnanecké letenky jsou sice levné, ale do letadla se člověk dostane, jen když je v něm místo. Tak jsem tam musel přespat.

Zavolal jsem Honzovi, aby na mě nečekal a jel do Arizony, že ho tam nějak doženu. Jenže druhý den byla situace stejná. Chtěl jsem letět zpět do Prahy, leč ouha: protivné a neochotné holky u přepážky mi řekly, že si letenku mohu změnit telefonem. Ukázal jsem jim svou starou Nokii a ony se zatvářily, jako by právě spatřily yettiho: „Tak si to změňte na počítači! Sbohem!“ „Nemám počítač!“ „Tak si zajděte do počítačové kavárny, další!“

Ne, že bych narazil na výjimečnou – to jméno skotu ne a ne mi vypadnout z hlavy - krávu, ty ostatní se mnou jednaly úplně stejně. I šel jsem do oné kavárny, zaplatil osm eur za 30 minut a dostal kód, který jsem dal do počítače. Když se počítač rozsvítil, sdělil mi, že se updatuje a že mám počkat a nemám ho vypínat. Trvalo mu to přesně 25 minut. Než jsem se dostal na stránky ČSA, počítač udělal „pink“ a třicet minut a osm eur bylo pryč. Poprvé jsem zjistil, že bez počítače či chytrého telefonu nejsem člověk. Zavolal jsem mým blbým telefonem do Prahy na ČSA a ochotná paní mi během tří minut letenku změnila a já mohl letět z proklatého Amsterdamu domů.

Když jsem přiletěl domů, Zuzana se trochu divila, proč jsem doma. Pak mi poradila, abych si koupil iPad, že to je malý počítač a tam si všechno zařídím. Zakoupil jsem tedy tento vergl od Apple. Byl tam i Skype, takže jsem z mých cest mohl volat domů. Bylo to fajn. Ano, bylo a už není. Skype chtěl update, na destičce mi to ukazovalo nějaké rozjásané mladé, ale tlačítko na update nikde. Nerozumím počítačům, tak jsem vzal destičku k odborníkům. Tam mi řekli, že nainstalovat nový Skype lze jen tehdy, když budu mít v destičce nový operační systém iOS 10 a ten do tohoto zastaralého krámu nejde nainstalovat. „Prosím? Je to pět let staré, jsem ochotný za update i zaplatit, ale neříkejte, že to tam nejde dát!“ „To víte, pokrok nejde zastavit, internet vám tam půjde, ale Skype tam už nedáte. Ale máme tady novou verzi iPadu za výhodnou cenu 16 tisíc (!) a tam to všechno je.“ „Na jak dlouho? Za pět let to budu moct zase vyhodit? Strčte si ten krám do...! Od Apple už nechci nic!“

Ještě jsem ani moc nevychladl a dostal jsem novou ránu. Objednal jsem si v Anglii v půjčovně auto. Společnost Rental cars, která zastřešuje všechny půjčovny, mi poslala mail: „Stáhněte si svůj e-poukaz ještě dnes.“ I stáhl jsem si, respektive vytiskl jsem si tento mail v mylném domnění, že tam bude číslo rezervace, platba, typ auta a kdy a kde si ho mám vyzvednout. Chyba lávky! Bylo tam: Stáhněte si tuto aplikaci: App Store, nebo Google Play. To je do chytrých telefonů, ale já ho nemám! Já chci jen kus papíru s číslem, které na letišti u přepážky dám nějaké slečně a ona mi vydá klíčky a papíry od auta. 

Ovšem byla tam poznámka, že jestliže nemám chytrý telefon, můžu si kliknout zde a vytisknout si voucher. Kliknul jsem a tam se objevil obrázek chytrého telefonu s vtipným textem „Proč plýtvat papírem, stáhněte si aplikaci do telefonu“ a jinak nic. To jsem už vařil. Připomínalo mi to pohádku o kohoutkovi a slepičce. Chtěl jsem někam napsat, aby mi poslali ten zatracený papír. Nebylo kam. Napadlo mi, že bych si to mohl stáhnout do destičky. Ale ten krám mi řekl, že abych to tam mohl stáhnout, musím mít nainstalován program iOS 10. To jsem měl už otáčky v červeném poli. Do prdele! Jak to mám udělat?

I vzpomněl jsem si, že jsem auto objednával přes hotelbooking com. Otevřel jsem jejich stránky, zadal jsem tam svůj mail a žádané dostal. Vytiskl jsem si to a protože bylo po jedné v noci, musel jsem si dát panáka (vlastně několik)! Tato společnost předpokládá, že jsou na světě i staří lidé, kteří nejsou ochotni vyhazovat peníze za krámy, které si po deseti létech fungování můžete akorát tak „natlouct do trenclí“!

Vím, že si už nikdy nekoupím nic se znakem nakousnutého jablka! A také vím, že „tato země není pro starý!“ Tak to prostě je.



zpět na článek