Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 508

Ptal jsem se jednou Honzy Hamerníka z Radia Beat, jak to dělá, když si pozve do svého pořadu jako hosta někoho, v kom se spletl, a když v „živáku“ po pár prvních otázkách zjistí, že se žádného moudra od něj nedočká. Honza tvrdil, že se mu to ještě nestalo a když hovor vázne, pustí muziku. Já jako pouhý občasný posluchač jeho „zpovědnice“ bych řekl, že někdy je to dost zoufalá snaha hosta „rozkecat“. Na druhou stranu musím ale říci, že z 90 % je tento pořad vtipný a dobrý. Proč o tom píšu?

Několikrát jsem psal, že když vařím oběd, mám puštěné rádio. Mám radost, když si tam vypráví se svými hosty Aleš Cibulka, nebo pan doktor Šmoldas. Toho mám ještě raději, protože máme společného koníčka - gaučink. Neuvěřitelná byla Tereza Kostková. Tam, kde pánbůh dal, jinde vzal. Té paní nebylo dáno. Její neustálé chichotání a veselost mne dováděly k výbuchům zuřivosti. Byla tak „happy“, až to bylo na facku. Přitom její schopnost vtipných a zajímavých rozhovorů byla limitována její inteligencí. Jak jsem jí tak v kuchyni nadával, Zuzana, aniž tušila, kdo je cílem mých nadávek, volala: „Tak už tu Kostkovou nech, na tom rádiu je tlačítko, na kterém je napsáno ON/OFF, zkus ho zmáčknout a budeš mít klid!“ Pak paní Kostková naštěstí zmizela a měl jsem klid i bez onoho tlačítka.

Mám rád pořad Karla Šípa Všechnopárty. Je to většinou velmi vtipný pořad se zajímavými hosty. Ale nesmí tam mít nějakou začínající herečku nebo hvězdičku pop music. To ho potom lituji. Když nějaká taková hvězdička má sebevědomí, které vysoce přesahuje její reálné možnosti, je to trápení pro pana Šípa a nakonec i pro ni. Ale nemusí to být jen začátečnice. Onehdá tam byla Simona Babčáková, která hraje snad ve všech seriálech, jaké na našich televizích jdou. Vyniká zejména tím, že je neuvěřitelně ošklivá, ale o to víc sebevědomá. Při rozhovoru se neustále něčemu smála a já marně přemýšlel, čemu. Zato nedávno mne překvapil fotbalista Horváth. Jsem téměř přesvědčen, že fotbalisté jsou nafoukané hloupé primadony. Pan Horváth byl velice vtipný a určitě není hloupý.

Když zpovědník narazí na hlupáka, má to těžké, ale jak je to naopak? Když je chytrý člověk zpovídán blbem? V době, kdy z Českého rozhlasu vyhodili Jiřího Černého, nastoupila zpět má oblíbenkyně Tereza Kostková a před obědem zpovídá své hosty. Je neustále „happy“ a žvaní naprosté hlouposti. Jiří Černý, vzdělaný a moudrý člověk, chodící encyklopedie pop music, byl vyhozen a tuto nánu vzali zpět? To je neuvěřitelné! Je to krásná ženská, ano, ale to v rozhlase není vidět, bohužel. To by se potom ty její hlouposti daly i přeslechnout. Nedávno měla ve svém pořadu pana Šípa a mně ho bylo upřímě líto. Ona měla pocit neskutečné vtipnosti, on slušně odpovídal a trápil se. Dnes jsem se oddával masochismu a poslouchal jsem, kterak paní Kostková zpovídá majitelku zámku Loučeň. Paní majitelka trpěla a pro samé cha cha a chi chi se nezmohla na odpověď. Ale slušné P.R. jí, respektive Resortu Loučeň, Kostková udělala a zadarmo. „Napadá mne otázka, kolik jste za zámek v dražbě zaplatili (ha, ha, chi chi)?“ „Nezlobte se, ale na tuto typicky českou otázku nebudu odpovídat.“ Přeloženo: „Nejste blbá, paní Kostková?“ Po deseti minutách jsem si řekl, že i má láska k sebetrýznění má své meze a použil jsem tlačítko ON/OFF.

V neděli občas narazím na „bodré Moraváky“, které vede Moravák z Prahy Václav Postránecký. Tentokrát ponechám stranou můj názor na moravská vína, ale to, jak se Pražák Postránecký stylizoval do postavy Moraváka. Přeji mu brzké uzdravení, ale myslím si, že skutečný Moravák Šmukař, zpěvák a vinař, to zvládne také a nemusí se pitvořit. Pokaždé je v tomto pořadu nějaký host, kterého se bodří vinaři vyptávají na víno. Jednou tam měli Helenu Blehárovou. „Tož jaké vínko máte nejraději?“ „Já víno nepiju.“ „Tož, ale jaké si myslíte, že by se k vám hodilo?“ „Já opravdu víno nepiju a nerozumím mu, taže opravdu netuším.“ „Ale jste přeci děvčica z Moravy, a tak neříkejte, že jste nikdy víno nepila!“ „Ne, já jsem sice ze Slovenska, ale víno jsem nikdy nepila, nechutná mi a je jedno, jaké víno to je.“ Takto stupidně se se Postránecký neustále vnucoval. Možná, že se mohl obtěžovat a o svém hostu si něco přečíst, než si ho do pořadu pozve. Upozorňuji Moraváky, než nabrousí svůj ostrovtip, že nepíšu o kvalitě jejich vína, ale o hloupém pořadu.

Rád poslouchám Český rozhlas 2, ale prosil bych, aby mě ráčili ochránit před hloupými spíkry, kteří proměňují svěží dopolední program v hotová muka. Opravdu: to, že je někdo fyzicky krásný, není v rozhlase vidět.