Koukám jak blázen na mladé komunisty, kteří si říkají Klinika. Úžasné alternativní centrum, kde se učí cizím jazykům, probírají se tam filosofická témata. Chodí tam maminky s dětmi na kávu, nebo na čaj. Prostě nebe na zemi! Je ctí každého majitele domu, když se mu tam tito mladí komunisti nastěhují a začnou tam vytvářet kulturní hodnoty. Prý obývali budovu, která jim nepatřila, neoprávněně. Mladí marxisté sami nejlépe ví, co je legální a co ne. Prý nedodržovali zákony, ani rozhodnutí soudu. Ale proč by měli? Nejvyšší představitel tohoto státu, vzor chování každého občana, etalon etiky, také zvysoka kašle na rozsudky, na ústavu a paragrafy a ještě se tím chlubí.

Chudáci maminky s dětmi, které si tak rády chodily posedět na kávičku do krásného prostředí Kliniky. K tomu jim hráli alternativní umělci. Dětem mohly předčítat z Marxova Kapitálu, či jinak mohly své děti vzdělávat. Ty starší děti mohly projít kurzem, jak si nejlépe šlehnout nebo který perník je nejlepší. Protože záchody ani jiná hygienická zařízení v klinice nefungovaly, děti i jejich maminky také mohly absolvovat krátké kursy přežití. Hygienici přeci kontrolují jen vietnamská bistra. Na Kliniku jsou všichni krátcí. Poslouchal jsem pana profesora Putnu, při vší úctě, byl trochu mimo. Určitě si televize nedala tu práci, aby ten neskutečný svinčík do centra navezla či aby ho pro překroucení skutečnosti vyrobila. A jestli pan profesor věří mladým marxistům, tak je naivní jak malé děcko! Všimli jste si, že jsem nepoužil žádný vulgarismus ve vztahu k tomuto vzdělanci?

Zvykl jsem si, že v naší zemi existuje dvojí právo. Jedno je to normální, kterým se měří nám, obyčejným: neplatíš za elektriku, odstřihneme ti ji, neplatíš za plyn, odpojíme ho. Neplatíš za nájem, vystěhujeme tě na ulici. Ale když budeš řvát o lidských právech, případně se začneš ohánět rasismem, máš šanci se dostat do skupiny nepostihnutelných.

Když tě chytí s krabicí plnou peněz, nemusíš jít sedět, když tě nahrají, že bereš úplatky, kašli na to a užívej si! Když přijede televize, vezmi se bílý plášť a fonendoskop a vydávej se za svědomitého doktora. A nic se ti nestane! Doktor Rath je slušný člověk, je to přeci lékař! To je, ale náš primátor také, a přitom nikdy pacienta neviděl…

Budeš někoho veřejně ostouzet a soud tě za to odsoudí, že se máš omluvit a zaplatiti pokutu, kašli na to, jsi přeci president, ten může všechno! Že nedodržuješ ústavu a děláš si s ní, co chceš? Nic se neděje, jsi president!

Jsi podezřelý, že jsi neoprávněně bral dotace? Tvoji zaměstnanci, pardon, ministři ti je přiklepnou, vlastně ne tobě, ale tvému podniku, který ti už údajně nepatří, jen ho řídíš. Právní odpovědnost, no to je k smíchu, ta platí jen pro ty chudé! Jestli si voliči Babiše myslí, že on tady udělá pořádek, tak se šeredně mýlí.

To jsem se spravedlivě rozčílil! Když vidím mladé marxisty, jak plácají v televizi nesmysly, že jim my měšťáci ubližujeme, protože oni si vybudovali za své prostředky „komunitní centrum“, budovu kliniky zvelebili a majitel budovy je chce vysypat, jak hanebné! Vzpomněl jsem si, jak jsem křtil jednu svou knížku v kavárně, která patří jedné stevardce. Nebyla to žádná hurá akce, bylo to domluveno dlouho dopředu, na kavárně byla cedulka „Dnes soukromá akce“. Nicméně přišly tam alternativní matky. To by nebylo nic špatného. Začaly si tam po stolech rozkládat věci na přebalování a jiné potřeby pro miminka. I když tím začaly omezovat provoz už tak plné kavárny. Začaly kojit, ani proti tomu by snad člověk neměl mít výhrady. Když se začaly dožadovat klidu pro svá miminka, majitelka kavárny je upozornila, že jsou na soukromé akci a že by bylo dobré, kdyby odešly. Ostatně je na tuto skutečnost upozornila hned po jejich příchodu, leč nedbaly toho.

Miminka plakala, alternativní matky ječely, jejich partneři také a dožadovali se toho, abychom vypadli my, protože oni jsou aktivisté hnutí za kojení na veřejnosti. Nakonec jsem je slušně, leč důrazně vyzval, aby vypadli, a to hned. Urousané agresivní matky, když zjistily, že nemají podporu veřejnosti, se sbalily a vypadly. Celá tato akce trvala skoro hodinu.

Od jisté doby považuji slovo aktivista za sprosté slovo a slyším-li někde o aktivistech, vím, že se bude jednat o nějakou levičáckou sviňárnu.

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.