Od dětství miluji předvánoční čas. V tom jsem se nezměnil. Změnily se pouze priority. Věřte mi nebo ne, ale už nešmejdím po skříních a nesnažím se najít tu zelenou cestovní tašku, do které naši schovávali dárky. Vždyť ani ta vestavěná skříň, která byla v hale, už neexistuje, ségra tam má místo ní krb, který tam ostatně před skříní byl.

Letošní vánoce jsou trochu komplikované tím, že Zuzaně dělali repasi kulového čepu, odborně se tomu říká kompletní endoprotéza. Nebo tak nějak. Léčba probíhá velmi uspokojivě, už je na velitelském můstku a velí. Bez velení jsem si připadal nepatřičně. Viz úžasný film Teorie tygra…

Protože miluji přípravu vánoc, jezdím za vnoučaty. Amálka, jak mi řekla, je už velká holka, a tak může zdobit perníčky, vykrajovat a slepovat linecké. Já tam sedím s foťákem a náramně se bavím. Petra je podle mne nejlepší cukrářka, kterou znám. Její dorty jsou skvost a vánoční cukroví také. Já nemám dar těsta, uvařím téměř všechno, ale jak sáhnu na těsto, je to katastrofa. Kuchyň pak vypadá jak po jaderném infernu! Proto se do těsta zásadně nepouštím. Ale jak říkají Angličané: never say never. Možná, že jednou se do toho dám.

Pozoroval jsem Petru, jak dnes dávala na patrovou mísu na cukroví své nádherné výtvory. Byla zcela zabrána do instalace. Najednou se zpod stolu vynořila ručička a rychle zmizela i s perníčkem. Honzík seděl pod stolem a náramně spokojeně si pochutnával. Vlastně si chtěl pochutnat, ale jeho o pět let starší sestra mu perníček vzala a jedla ho. Normálně by roční kluk začal řvát, ale Honzík s blaženým úsměvem se postavil, objevila se ručička - a další perníček byl pryč. „Čemu se směješ?“ „Kouká, že ti trochu mizí ty perníčky.“ Petra koukla pod stůl a viděla tam dvě šťastné děti, jak konzumují výtečné cukroví. Sklonila se a povídá: „Tak co, jaké jsou?“ Když vytáhla Honzíka, zjistila, že před perníčky byly čokoládové trubičky, protože jednu měl komplet rozmáznutou po tepláčkách. „Doufám, že to je čokoláda a ne bláto na hřišti!“ Amálka to odborně olízla a hlásila, že to není hovno. Za to slovo dostala vynadáno, ale prstem Honzíka očistila, pak mi ho podala, abych také ochutnal. Tak jsme seděli pod stolem všichni tři. Honzík nás zásoboval cukrovím, Petra mi tam podala hrnek s čajem a bylo nám nádherně.

Předevčírem jsme byli s Amálkou v knihovně v Unhošti, kde můj bývalý kolega a kamarád každoročně vystavuje svůj ohromný betlém. Každý rok tam něco přibude, letos to byla nová škola a tělocvična. Před školou zpíval dětský sbor a muzikanti hráli. Před sokolovnou cvičili svalovci. Většina figurek se pohybuje. Zpěváčci otevírají ústa a muzikanti se činí. Pekař vyndavá z pece chleby. „Dědo, ty jsi tady už byl?“ „Proč, Amálko?“ „Tady paní prodává chlebíčky a dva chybí!“ Amálka zná mou lásku k obloženým chlebíčkům. Každému, kdo má rád betlémy, doporučuji, ať si zajede do Unhoště podívat se na tu krásu!

Jak upadá chlebíčkárna Na Zlatém kříži, kde nabízí okoralé a předražené chlebíčky, stoupá nová chlebíčková hvězda, jmenuje se Libeřské lahůdky. Nikdy neodolám! Můj milovaný chlebíček s vajíčkem mají naprosto excelentní, stejně jako chlebíček s rostbífem. Dohromady tvoří tyto dva chlebíčky chuťový akord!

S vajíčkovým chlebíčkem mám několik skvělých příhod. Kupoval jsem si vajíčkový chlebíček, respektive dva a postarší prodavačka se mě s úsměvem zeptala: „Plácnete to na sebe tady, nebo až doma?“ „Až doma, tak mi je zabalte , prosím!“ Od té doby si vždy, když si tento nebezpečný produkt kupuji, vzpomenu na dobrou ženu. Když jsem se chtěl odměnit v lahůdkářství Na Kavalírce chlebíčkem, přišla tam škola, puberťáci a pan učitel. Patrně Skandinávci, neb jsem jejich řeči nerozuměl. Sympatický učitel se mě zeptal, co bych mu doporučil. Řekl jsem mu, že i když sandwich je ve světě něco úplně jiného, pro toto mistrovské dílo neexistuje anglický název. „To je skutečně jenom tady u nás, nikde na světě takovou dobrotu nedostanete.“ Doporučil jsem mu své milované vajíčkové. Než jsem ho stačil upozornit, že se jedná o velmi nebezpečnou věc, už měl na košili zrádné vajíčko i s majonézou. A protože to byl vajíčkový začátečník, nenechal vajíčko volně spadnout na zem, ale připlácl si ho na hruď. Tak si za mohutného řevu puberťáků zničil košili. Nehnul brvou a chlebíček dojedl. „To je dobrota! Skvěle jste mi poradil, na košili kašlu, vedle v hotelu mám další, zítra si je dám ke snídani.“ Prodavačka se smála a podala mu hrst papírových ubrousků. Kam se hrabou nějaké kuchařské hvězdy, toto je národní poklad!

Nezblázněte se z předvánočních zmatků, dejte si chlebíčky a vychutnejte si tu nádhernou atmosféru a přestaňte poslouchat ufňukaného Babiše o tom, jak na něj „urobili učelovku“!

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.