Už se vám to také někdy stalo, že jste dostali mail od kohosi, kdo v Jižní Africe, USA nebo i někde jinde zdědil ohromné jmění a prosí vás o číslo vašeho konta, protože se nemůže ke svým pěnězům dostat jinak, než že to za nemalou odměnu protáhne přes vaše konto. Pokud jste dali souhlas, pak vám zbyly oči pro pláč, protože na vašem kontu nejen nic nepřibylo, ale naopak ubylo, a to většinou úplně všechno. Zuzana dostala takový mail od krásného černouška a ten ji oslovil: „Dear Mr. Zuzana!“ Byla sice písnička o chlapovi Zuzance, ale nemyslím, že by toto jméno bylo mezi muži oblíbené.

Mně se taková věc také stala, a to hned dvakrát za sebou. Dal jsem inzerát na prodej jedné mé ameriky a ozval se jakýsi plukovník US Air Force, že jeho rodiče měli toto auto a že má k němu bytostný vztah. První mail byl ještě jakž takž uvěřitelný, ale pak přišla báchorka, že v Afghánistánu si našetřil miliony dolarů a že koupí to auto ode mne, ale že by uložil na mé konto ty miliony. Napsal jsem mu, že jsem starý, ale ne blbý. Tím naše konverzace skončila.

Nedávno jsem na to auto dostal další odpověď. V češtině, s omluvou, že je Švéd a že používá překladač, takže tam jsou chyby. Že pracuje v Estonsku a že by strašně chtěl mé auto. Napsal, že mluví švédsky a anglicky. Naše další konverzace byla tedy v angličtině. Souhlasil s cenou a poprosil mě o další fotky. Ty jsem mu poslal. Také napsal, že pracuje v Estonsku na ropné plošině a že si pro auto nemůže zajet. Vyřešil by to, že by zaplatil společnost, která by mu auto dovezla. Pak napsal, že společnost není ochotná předat jeho peníze a že potřebuje číslo mého konta a IBAN a další údaje pro převod peněz ze zahraničí. I poslal jsem mu žádané. Nebojte se, nezbláznil jsem se! Zřídil jsem si jen pro tuto platbu konto, na kterém je nula.

Nějakou dobu se nic nedělo a pak jsem dostal mail, že je všechno OK, že posílá ke mně dodávkovou službu, která auto převezme. Mám vyhotovit kupní smlouvu. Za tím účelem mi poslal kopii jeho ID. Z ID na mě koukal Erik Lindberg. Také mi napsal, že společnost odmítla od něj vzít peníze za přepravu, že to musím zaplatit já. Dělalo to dvacet tisíc. On to přičte k ceně vozu. I napsal jsem panu Erikovi Adarovi Lindbergovi, že jestli tomu dobře rozumím, tak já zaplatím komusi dvace tisíc a dám mu své auto v hodnotě sto dvaceti tisíc. A on možná pošle peníze na mé konto (nebo spíš ne).

Základní problém byl to, že netuším, jak si Švéd, který neumí česky, pročítá české servery a hledá tam auto svých snů. I zeptal jsem se ho, jestli by mi to nemohl nějak vysvětlit, a také jsem ho upozornil, že když si pro auto přijede osobně, tak že ho před prodejem do zahraničí musím v ČR odhlásit a to je nevratný krok. Takže by Frantovi Novákovi, nebo jak se domnělý Švéd vlastně jmenuje, bylo auto u nás k ničemu, protože znovu přihlásit už nejde. A že určitě nebudu platit dvacet tisíc komusi, kdo si pro auto přijede, ať si pro ně přijede on osobně.

ID pana Lindberga jsem poslal policii ČR, jestli náhodou někdo tohoto jména neohlásil ztrátu dokladu. Pak jsem poslal kopii na švédskou ambasádu. Protože kam by se cizinec po ztrátě dokladů jinam obrátil, než na svou ambasádu. Téměř vzápětí jsem dostal odpověď, že ID je padělek, abych od toho šel dál.

Musím uznat, že angličtina pana „Lindberga“ byla perfektní. Nevím, jak byl na tom se švédštinou. Blbost byla psát česky, protože žádný překladač na světě nedokáže přeložit téměř bezchybně text.

Panu „Linbdbergovi“ jsem poslal dopis ze švédské ambasády s tím, jestli by mi to mohl nějak vysvětlit. Od té chvíle přestal existovat. Vám posílám kopii údajného ID, abyste si nenaběhli, kdyby vám tento pán sliboval hory doly.