Po nádherném týdnu s dětima (netuším, kdo z nás přišel na tento strašný nespisovný tvar) jsem byl vržen do reality. Musel jsem se svým veteránem ke svému dvornímu mechanikovi. Vloni mi jeden člověk nahradil mechanický ostřikovač elektrickým a doplnil chybějící klakson. Po zimním stání ani jedno, ani druhé nefungovalo. I zavolal jsem Tomášovi a ten jen konstatoval: „Přijeď s tou obludou!“ Tak jsem rozpohyboval svého Pontiaca z roku 1978 a vyrazil směr Radotín, protože vše, co jen z dálky připomíná elektriku, je mým nepřítelem. Ze Smíchova do Radotína je to asi tak 25 minut. Vrchlického ulice: vše staženo do jednoho pruhu z důvodu frézování vozovky, za tunelem Mrázovka doprava stažená do jednoho pruhu, frézování vozovky. Vše totálně ucpané. A tak jsem čekal a čekal. Pětilitrový motor stařečka polykal litry benzínu a já stál v nekonečné frontě...

Tomáš vyměnil motorek ostřikovače a s klaksonem mě poslal do háje, protože tam měl rozdělané auto, které musel mít odpoledne hotové. Vyjel jsem směr Smíchov. Ne, tunelem nepojedu, tam frézují vozovku, pojedu uvážlivě podél Vltavy! No, uvážlivě... jaká hloupost! Samozřejmě, ulice podél řeky se také frézovala! Jak moudré, rozkopat hlavní komunikace a aby si zpovykaní Pražáci moc nevyskakovali, tak rozkopat i paralelní vozovky! Ten člověk na magistrátu, který to plánuje, to musí být bedna! Když nám v Praze Brňáci předělali městskou dopravu, mohli jsme se domnívat, že je to odvetné opatření za Bílou horu. Kde sice neustále Moraváci tvrdí, že jsme je v této bitvě (šarvátce) nechali ve štychu. Jenže to nebyli hrdinní Moravané, ale žoldáci především z Německa. Tramvaje, které jezdily léta po stejné trase, k nám na Smíchov například 15 a 9, musely začít jezdit jinudy, protože změna je život! Takže když brněnská firma dokončila dílo zkázy, nikdo netušil, kam dojede. Nic nebylo platno, když občané žádali magistrát o navrácení starých pořádků, Brňáci ví nejlépe, jak mají jezdit tramvaje v Praze! A tak se cestování po Praze stalo zábavným orienťákem.

Jsem zvědavý, jakého exota vytáhne soudruh Bureš z klobouku místo Krndy. Tu přivezli do Prahy omylem s vánočními stromky a už nám tady holka zůstala. Netuším, proč chce žít se zpovykanými Pražáky, když je Bratislava tak krásná! Jediná pozoruhodná věc, kterou dokázala, bylo to, že zrušila parkoviště na Malostranském náměstí a chudáci unavení poslanci nemají kde parkovat a soudruh Kato/Kavan kde bourat auta, když si maže nohy Alpou...

Ale pryč od smutné současnosti. A tak jdu občas kolem Okrouhlíku, což je dětské hřiště, kam jsem si chodil hrát jako kluk, když ségra randila a musela mě hlídat. Tak mě šoupla na Okrouhlík a mohla se svou kamarádkou Šárkou a s nějakými vořežpruty zalézt do romantických křovin hřiště. Několikrát jsem z hřiště prchnul, protože naše zahrada byla lepší. Ségra měla záminku, proč odejít s bráškou na hřiště, aby tam mohla balit kluky a já se už o sebe nějak postarám. Hřiště si oblíbila i Amálka. Jenže hřiště vloni zavřeli, protože nějaká atrakce neodpovídala předpisům. Měl jsem strach, že hřiště zničí developeři a vybudují tam další zbytečné residence, které jsou kolkolem a kde nikdo nebydlí. Naštěstí hřiště skutečně zrenovovali, přidali dokonce další atrakce a i Amálka se dočká, na konci července má být hřiště opět otevřené.

Proti hřišti byla požární nádrž a protiletecký kryt. V nádrži se kdysi o Silvestra koupal otužilec Jarda Vlček. Nádrž je zasypaná, stejně tak i kryt. Za dob mých studií na devítiletce tam našli zavražděnou holčičku, a tak vchod zalili betonem. My jsme tam jako kluci prolézali. Naproti přes Podbělohorskou ulici byl další kryt. Nad ním teď stojí obytné domy. Tam mají panečku sklepy!

Další nádherná věc byla tajná chodba, která začínala za zelenou dřevěnou boudou, což byla trafika pana Šťastného. Tam jsem chodil tátovi pro partyzánky. Někdy jsem mu místo partyzánek schválně koupil letky, protože tam byla na krabičce letadla. Táta to přecházel s klidem sobě vlastním. Měl pochopení pro synáčka nekuřáka.

Do tajné chodby jsme samozřejmě nesměli a vchod byl zabedněný. Co to ovšem bylo pro mladé badatele! Chodba měla údajně končit na Bílé hoře. Končila asi po padesáti metrech, dál byla zasypaná. Láďa měl nápad, že si vezmeme lopaty a budeme kutat. Tomu udělal přítrž náš učitel Mužík. Měli jsme ho rádi a poslouchali jsme ho. A také tabákem páchnoucí pan Šťastný, který nám vyhrožoval, že nám rozbije hubu, jestli nás tam ještě jednou nachytá. Místo bednění použil razantnější zbraň, vykadil se do vchodu.

Trafika neexistuje, chodba je zasypaná. Takže dětem zůstane jen to hřiště. No řekněte, je toto romantické?