Nastává opět období, kterému já říkám: „Sliby se slibují, blázni se radují!“ Agent Bureš objíždí republiku se svou firmou a kam přijedou, tam slíbí. Když si Česká televize dala tu práci, že si vypsali všechny jeho předvolební sliby a sečetli to, zjistili, že to je víc, než je náš rozpočet. Ale slibem nezarmoutíš! Také se říká: „Co já ti slíbím, to ti jiný nedá.“ A báby s květákem na hlavě mu tleskají a objímají ho se slovy: „My vás máme rády!“ A lidový miliardář ve svetru s nimi zaujatě hovoří. Pro vysvětlení: květák na hlavě je účes 90 % bab v naší zemi: nakrátko ostříhané vlasy, někdy s trvalou. Nikde jinde na světě jsem tuto hrůzu neviděl.

Zajímavé je, že agent Bureš jezdí slibovat se svými zaměstnanci v rámci výjezdního zasedání vlády, tedy za naše daně. Ne, že by soudruh miliardář sáhl do kešeně a zatáhl to ze svého. Jeho PR manažer by měl dostat nejvyšší státní vyznamenání. Kam se všichni ostatní hrabou!

Agent Bureš velkoryse chce odpustit EET některým profesím. Je fakt skvělý! Byl jsem zvědavý, jestli mezi nimi budou i kadeřnice. A světe, div se, jsou! Jeho manželka má totiž síť kadeřnictví, tak jí to odpustíme! Přeci paní agentová nebude platit daně! Makáme, ne? Ale jinak si na ty ostatní parchanty posvítíme! Jak říkal jeden emigrant: „Ten tady zavede konečně pořádek, nebudete brečet, že nemáte prachy na natření laviček v parku!“ V Americe to vědí nejlíp…

Ale pojďme níže! Jak tak křižuji země české, mám dojem, že v hovadských slibech vede Pitomio. Ten zruší v Praze modré zóny (pro Nepražáky- vyhrazené zpoplatněné parkování pro residenty). Jak to chce udělat, už nezmiňuje. Také bude zvyšovat důchody, platy učitelům, klasické předvolební plácání. Pitomio by si měl vzít z Bureše příklad!

No a Piráti? To je zklamání na celé čáře. Ti sice také slibovali, ale byli mně i sympatičtí. Jak se dostali k lizu, jejich revoluční myšlenky vyprchaly. Vrcholem byl extempore jejich poslance Pikala, který si plete Síse se Sýsem, a tak doporučil vyznamenat bolševického veršotepce! Nakydal ještě špínu na naše vojáky v Británii. To jsou mi panečku piráti! Nikdy více!

Na Praze 5 jakási rozesmátá vlasatá paní obklopená svými dětmi slibuje, že udělá z pětky jedničku. Škoda, že jsem tu paní neznal, když jsem chodil do školy. Ale podle toho, jak mladě vypadá, mám dojem, že v době, kdy já jsem veleúspěšně studoval, její rodiče chodili o pár tříd níž. Ale dokázat změnit pětky na jedničky, to je sen každého žáka! Škoda, že ti žáčci nemají volební právo, to by měla preference! Zavidím jejím dětem.

Nějak se mi zvedl tlak, musím ubrat. Tak z jiného soudku. Můj syn si v jedné firmě koupil Ford Mondeo. Zuzana si u stejné firmy postupně koupila dvě fiesty a byla spokojená. První varování před touto firmou bylo, když si tam nechala provést záruční opravu a dala technikovi náhradní klíč. Když přebírala vůz zpět, odjela se svými klíči a na ten náhradní si vzpomněla až po několika dnech. Samozřjmě jsem za to mohl já, to snad ani nemusím dodávat. „Co bych asi tak dělal s tvými klíči od auta?“ „No, kdo by je měl?“ „A nenechala jsi je v té firmě?“ „Já kráva karkulka jsem je tam nejspíš nechala a odjela jsem se svými!“ Samozřejmě pak neměla čas do Motola dojet a jela tam po delší době. Tam se dušovali, že jim tam žádné klíče nezbyly, jak jinak. Příběh s touto firmou ale pokračuje. Honza pracuje osm hodin jízdy autem od Prahy, a tak potřebuje spolehlivé, velké a pohodlné auto. Měl ojeté mondeo, a tak jeho volba padla na nové mondeo. A u výše zmíněné firmy si ho koupil. A udělal velkou chybu! Auto je to krásné, to ano, ale… Napřed jsme zjistili, že je špatně nastříkaný nárazník. Jak je to možné, když to stříkají roboti, netuším. Nárazník v záruce vyměnili. Auto při vyšších rychlostech hučelo. Mohly za to špatně spasované dveře. A teď odešla automatická převodovka! Náhradní vůz? Zapomeňte! Při žádosti o náhradní vůz, než přijde nová převodovka (140 tisíc Kč) dostal velmi kuriózní odpověď: „Když budete jezdit opatrně, nic se nestane!“ Tak se chovají k zákazníkovi, který jim tam nechal 750 tisíc? Kdybych si čirou náhodou někdy chtěl koupit evropské auto, vím, kde určitě ne!

Omlouvám se čtenářům, ale někdy mě opravdu veselé věci nenapadjí, snad příště!

P.S. Jméno oné firmy sdělím čtenářům na požádání prostřednictvím redakce Neviditelného psa.