V zemi Járy Cimrmana je možné zcela všechno. Máme alkoholika prezidentem, policejně stíhaného šéfa vlády, kterou povede s komunisty a fašisty. Proč sakra Tonda Blaník nekandiduje na prezidenta? Měl by reálnou šanci na zvolení. Že mu Žížala někam ztratil padesát tisíc podpisů, no a co? Já také neznám nikoho, kdo by volil Babiše nebo Okamuru, a vidíte, jak jsou na tom dobře. Dost možná, že se stýkám jen se slušnými lidmi. Piráti, strana bojující proti establishmentu, jdou šaškovat opilému ruskému emisarovi na Hrad. Až do tohoto momentu mně byli celkem sympatičtí. Ale teď už vím, že to je jen a jen póza. V den výročí 17. listopadu jde Babiš, údajný agent, položit květiny k památníku, kde policajti zmlátili studenty. Brzo ráno, aby se s nikým nesetkal, a nikdo mu tudíž nemohl nadávat. To jsou ale paradoxy, pane Vaněk!

Když se Česká televize před vysokými školami ptala, co se u nás stalo 21. srpna 1968, byl výsledek víc než tristní. Naše budoucí inteligence mektala a až na pár výjimek netušila, co se tady dělo. Je to smutné. Přesvědčil jsem se, že povědomí o naší nedávné historii mají studenti mizivé. Určitě znají poslední typ iPhonu či jiné elektronické hračky, chatují a mají deset profilů na facebooku. Toho všeho jsem já ušetřen, chatuji osmdesát kilometrů od Prahy, ale prý to není od slova chata, nýbrž od slova chat. Já to mám s tím „a“ na konci, a proto mi netrčí dráty z uší. A také nejsem na ksichtoknize! Ale zase si budu do smrti pamatovat ten strach, bezmoc a vztek, když tady všude stály ruské tanky a na nich otrhaní a špinaví Rusáci, většinou mongolského vzezření. Prostě chlouba socialismu!

Jak může student Vysoké školy ekonomické vědět, proč je tady stav hospodářství takový, jaký je, když nezná historii a vývoj této země? Z nich tato či jiná škola prefabrikuje dementní a sebevědomím překypující managory s nagelovanými palicemi, kteří dělají team buildingy, nosí počítadlo přes rameno a vykřikují motivační hesla, ale o skutečné práci vědí prd. Jako ten, který mi před časem prodával automobil v podzemí super-hyper, kde dělal nějakého top manažera. Spletl si mě se zaměstnancem a začal žvanit cosi o tom, jak musíme táhnout za jeden provaz a že jsme součástí jednoho týmu, velké rodiny. Musel jsem ho upozornit, že jsem nikdy součástí jejich týmu nebyl a nikdy nebudu, že jsem si jen chtěl koupit jeho auto, které nabízí k prodeji. Z koupě stejně sešlo, a tak jsem si stejnou starou Ameriku koupil od někoho úplně jiného a měl jsem upřímnou radost, když jsem šel na parkoviště v „jeho“ super-hyper a on tam na to mé auto koukal a obcházel ho. Chtěl jsem ho bouchnout do zad s výkřikem „Nazdar tatí!“, když jsem už měl být členem jejich rodiny. Pravda, je o půl století mladší než já, ale příroda je v hrozném stavu! Zahlédl mě a zdrhnul… Pěkný tatínek! A přitom jsme tak hezky mohli tmelit kolektiv! Nu což!

Vyrůstal jsem v rodině, kde slovo komunista nebo dokonce milicionář je považováno za nadávku. Proto mne překvapilo, když se jeden známý chlubil diplomy z mládí a ukazoval nám diplom za střelbu v soutěži o partyzánský samopal a diplom z Artěku. To ještě šlo, ale co mi hlava doteď nevzala, jak mohl být v klubu mladých milicionářů! Od té doby můj vztah k němu silně ochladl. Mě by naši nejspíš seřezali, kdybych se k někomu takovému dal! A to mě nebili! Hlavně by to toho, kdo létal před domem na stromě na doprovody se spitfirem na Maltu, něco takového určitě nenapadlo. Pro mne byli hrdinové naši piloti RAF a jejich knížky jsem znal nazpaměť. Zato jsem měl výrazné mezery ve studiu knih o sovětských pionýrech.

JAS-39 Gripen

Další věc, kterou absolutně nechápu, je náklonost a obdiv našich bývalých spoluobčanů k soudruhu Babišovi. Jeden mi nadšeně telefonoval z USA, jak je to skvělé, že soudruh Babiš a jeho podnik v naší zemi zvítězil. Proboha, vždyť většina z nich tvrdí, že utekli před komunisty a jejich zvůlí, a teď fandí agentovi StB, jakkoli údajnému? Protože jsem mu poslal fotky grippenů, které jsem v dešti dělal v Pardubicích, dostalo se mi poučení, že letadla Grippen jsou šmejdy pro země třetího světa, proč jsme si nekoupili F-22 nebo F-35. A já hlupák jsem mu jen poslal fotky, jak se mi povedly! Mimochodem, F-35 je nejdražší bojové letadlo na trhu a má velké technické problémy a F-22 (150 milionů dolarů za kus) se od roku 2011 nevyrábí a bylo ho postaveno jen 187 kusů. To jsou ale paradoxy, pane Vaněk!

F-35 Lightning II