Když člověk dělá jen noční, protože nákladní letadla létají jen v noci, má spánkový dluh. Těším se na dny, kdy nemusím vstávat, kdy ten pitomý budík ve tři ráno nezačne jančit, že za chvíli přistane letadlo. Miluji návraty domů po práci, kdy v tuto roční dobu začíná svítat, já si uvařím čaj a koukám, jak se probouzí den. Když do sebe nahrnu hektolitr čaje, lehnu si do postele a sním. Po poledni se neprobouzím, spíše to připomíná exhumaci. Motám se zblblý po bytě a snažím se zorientovat, kde je nahoře a kde dole. V lavině prý má člověk plivnout, naštěstí jsem nikdy v lavině nebyl a doufám, že nikdy nebudu.

Po tomto úvodu pochopíte, jak se musím těšit na dny volna. Každým rokem máme týden v Aspenu, neuvěřitelném zimním středisku nad Rokytnicí. Poté, co mně zrušili dovolenou hodinu před odletem do Anglie, jsem zjistil, že nemohu otevřít podnikový mail na mém počítači... V sobotu jsem se vyšplhal na kopec a zaparkoval před resortem Jednota Rokytnice-Františkov, Aspen v Čechách. Začal neuvěřitelný týden! Nabízel jsem se lstivě, že po obědě půjdu s Amálkou spát a že jí budu vyprávět pohádky. Kupodivu na tuto činnost se našlo více zájemců, Honza i Petra radikálně prohlásili, že oni jsou rodiče a že oni se o Amálku postarají. Samozřejmě jsem prohlédl tuto lest. Jak jednoduché: poobědová činnost, které se lidově přezdívá „dělat krtečka“, zvítězila nad jinými aktivitami, jako jsou napřiklad návštěva baru „U sněhové vločky“ nebo, nedej bože, jízda na černé sjezdovce. Já jsem dělal „krtečka“ až do čtyř hodin. To mě vzbudila Zuzana se slovy: „Vstávej, lenochu, vinárny už otevírají!“

Vyšel jsem pod nátlakem (psychickým) ven a „U sněhové vločky“ jsem byl bouřlivě uvítán. „Ten umí jít za věcí, z chaty se vychází, až když rolba bezpečně uzavře sjezdovku!“ „Sjel jsem to dnes dvakrát a sáhl jsem si na dno! Mám první třetí kritický den, respektive odpoledne!“

Seděli jsme „u vločky“ a koukali jsme se, jak kýčovitě zapadá slunce za kopci. Amálka jezdila na pekáči a pištěla štěstím, my dospělí jsme kombinovali neuvěřitelné patoky. S Petrem, znalcem bulharských vín, jsem zkombinovali kávový rum a karamelový likér. Petr zamíchal prstem a výsledek byl fascinující: vzniklo Jizerské Balleys. Úžasná dobrota! Normálně nepoživatelné likéry zmizely rychlostí blesku! V Old Balley v Londýně by koukali, jak lze odvážným mícháním dosáhnout skvělých výsledků. I když se domnívám, že i v oné staré soudní budově přišli na svůj proslulý likér podobným způsobem. Odvážnému štěstí přeje.

V resortu Jednota Františkov je pevný program: po uvítací sobotě je odpočinková neděle s tombolou farmářských výrobků, tj. toho, co kdo doma vyrobil, zavařil, co jinak sám udělal. Výtěžek z tomboly jde na konto Silvestra a stejně tak i tombola věcí zcela nepotřebných, která je v úterý. A Silvestr je přeci ve středu, to ví každý, ne?

Letos máme jako mimoprogramové zpestření oslavu narozenin několika krasavic. Pravda, jsou to již starší princezny, slaví padesátku. A já je znám padesát let! To je strašné a neuvěřitelné - jak mohou krasavice stárnout? A zajímavé je, že jsem se s nimi seznámil také na horách. Sice v Železné Rudě, na druhé straně republiky, ale při sportu. Při mé nechuti sportovat a vůbec se nějak tělesně vysilovat je zvláštní, jak mě sport provází mým životem.

A tak krásně plyne čas s přáteli, kteří nás se Zuzanou adoptovali. Každý den je krásný a vůbec nevadí, jestli venku sněží nebo svítí sluníčko. Maminka paní hoteliérové je nositelkou několika michelinských hvězd a jestli je skutečně nemá, zaslouží si je! Vaří poctivou kuchyni a každý oběd či večeře je chuťovým koncertem. „Skláním se před vaším uměním, opět jsem si pochutnal, bylo to fantastické!“ A ta dáma s čelovkou na hlavě, když odchází večer domů, mi odpoví: „Nechte toho, vždyť to nic není! Vy mně lichotíte!“ Nelichotím, vím o čem mluvím. Sjezdil jsem svět a i v Čechách jsem dost dlouho žil na hotelích a sám vařím. Ta dáma to opravdu umí!

Nezlobte se, musím jít na tombolu, abych něco nepropásl!