29.3.2024 | Svátek má Taťána


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 398

10.1.2017

Rok se s rokem sešel a jsme zase o rok starší. Nějak to neprožívám. Říká se, že my jsme stále stejně krásní a mladí, ale naše děti strašně stárnou. Synovi Honzovi je třicet jedna, a tak ty rozdíly už nejsou tak markantní. Horší je to s vnučkou Amálkou. Není to tak dávno, co jsem ji musel vysazovat na záchod, teď si i ruce umyje sama, protože už dosáhne do umývadla. Ostatně, Zuzana stejně někam při šíleném uklízení její stoličku „uklidila“.

Je vlastností všech ženských, které znám, že přemísťují věci: nic nesmí zůstat tam, kde to bylo celé roky. Největším mistrem v tom byla má sestra. V době, kdy jsme bydleli ještě spolu, měla dojem, že musí neustále přestavovat náš byt. Protože měla ukrutnou sílu, na stěhování mne nepotřebovala. Představte si, že se vrátíte z veselého večírku a máte příjemně naváto pod kulichem. Cestou do postele trousíte své svršky a později i spodky a nakonec padnete do postele. V noci se se vám chce na záchod, vstanete a praštíte se do hlavy, protože tam, co byla dříve volně ložená postel, je zeď. Rána do hlavy vás vrátí na lůžko, ale plný močový měchýř se hlásí o slovo. Tam, co jsem měl stolní lampičku, je také zeď! Omlácené klouby bolí, ale nebudu sestru Herodesku volat na pomoc, nejsem srab. Poněkud alkoholem zatemnělá mysl mi říka: postupuj sytematicky, přece tě tady nezazdili, i když něco pdobného by tvé sestře nebylo cizí. Najednou hmátnu do prostoru a vypadnu z postele na zem. Tam jsem se již zorientoval a odkráčel jsem na toaletu. Když jsem se vrátil, rozsvítil jsem a zjistil jsem, že ségra přestěhovala mou postel do výklenku mé mansardy!

Ráno jsem ji chytil na chodbě a povídám jí: „Ségra, proč mi stěhuješ postel, máš pro to nějaké rozumné vysvětlení?“ Začala blábolit cosi o tom, že mám teď v pokoji víc místa. Nakecala toho spoustu, ale rozumného z toho nebylo nic. Poprosil jsem ji, aby už nikdy nic takového nedělala. Až po létech jsem se jí přiznal, že jsem se zprvu domníval, že jsem s postelí zazděný. Smála se tomu jak praštěná! Ségra nikdy nepila alkohol, takže netuší, co to je za zoufalství být zazděný s plným močovým měchýřem...

Všechny mé manželky, milenky a partnerky mi stěhovaly mé věci. Nechápu tu mánii. Když mi něco léta vyhovuje, proč to má být najednou jinde? Všechny se vždy hájily tím, že takhle je to lepší. Jak to může být lepší, když mně to vyhovovalo tak, jak to bylo?

Jediný, kdo má v tomto přemísťování generální pardon, je Amálka. Když spokojeně oddechuje a já si jdu lehnout, musím pečlivě prohlédnout svou postel a odstranit všechny angličáky, anglicko-český slovník (její nejoblíbenější knížka) a prázdné lahvičky od parfémů, ty obzvlášť tlačí a špatně se na nich spí. Totéž musí udělat Zuzana. Amálka než usne, tak nastěhuje tyto důležité věci do naší postele, pak se teprve obloží plyšáky a usne. To vše provede po pohádce, kterou jí před spaním čtu, případně zahraji s plyšáky. U nás počítač nefunguje, televize také ne, ale nepmatuji si, že by někdy protestovala proti mým pohádkám. Naopak, někdy je tak prožívá, že se z ložnice ještě do tmy ozývá chechot a houkání neposlušné mašinky...

V neděli jsem měl jediný den volna, a tak jsem byl u kamaráda Petra, znalce bulharských vín. Tentokrát se změnil ve znalce whisky. Popíjeli jsme deset značek, respektive jejich vzorky. Venku nádherně sněžilo a v krbu praskala polena. Byla to přísně pánská společnost a bylo nám dobře. Nikdo nám neříkal, co máme dělat či co nemáme dělat. Buď jsme mlčeli, anebo jsme si řekli, že bychom měli zkusit další vzorek. Tváře nám ozařoval oheň, tedy ten krbový, ne ten, co byl v Kopřivnici a hasiči to hasili celý den. Po osmé večer jsem se vydal na nádraží a jel jsem domů. Sněžilo a na nádraží jsem byl úplně sám. Čekal jsem, že přijede kouzelník inženýr Zababa se svou kouzelnou mašinkou. Naprosté ticho, jenom cinkání zázvor. Bohužel nepřijela kouzelná mašinka, kterou má ráda Amálka, ale přijel City Elephant, který mne dopravil na smíchovské nádraží. Doklouzal jsem od autobusu domů. Oklepal jsem ze sebe sníh a vlezl do teplého pokoje, kde čekala Zuzana. Naposledy jsem se pokochal stromečkem a šel jsem spát.



P. Kmoníček Hezké a pravdivé. 9:50 10.1.2017