Vím, že firma SEAT staví neobyčejně ošklivá auta. A když už ne vyloženě ošklivá, tak rozhodně nezajímavá. Nechci psát o této šedé hmotě mezi auty, na které určitě oko nespočine. K této úvaze mne přivedl inzerát společnosti SEAT na model Ateca v časopisu Respekt. Netuším, kdo takovou slátaninu vypotil, ale být manažerem této společnosti předal bych toho blba konkurenci.

Sám titulek: „Noc“ nemusí znamenat „konec dne“. Toto objevné sdělení pokračuje neméně úderně. Cituji: I rutina může být úžasná, pokud změníte svůj úhel pohledu. To je tedy pecka! Nevím, jestli je rutinou myšleno ono absolutně nezajímavé auto, ale ať měním úhel, jak chci, je to stále stejné nezajímavé auto, jedno z mnoha. A teď pozor: Ať se rozhodnete strávit svůj večer kdekoliv, v restauraci, nebo zajímavém představení, uvítací osvětlení v novém modelu SEAT Ateca... V restauraci jsem už několikrát večer strávil, ale v představení? Na to bych si asi musel toto úžasné auto koupit, abych mohl trávit večer v představení.

Opravdová lahůdka jsou světlomety: ...tyto vyspělé světlomety nejenže zaplaví světlem každou ulici, ale dodají autu sebevědomý vzhled. A já blbec, když jsem onehdá vratkým krokem hledal cestu z Jeep Baru domů (cca 500 metrů), jsem si myslel, že ulici zaplavují světlem blesky bouřky a on to přitom jel na Václaváku sebevědomý SEAT a zaplavil světlem každou ulici!

S osvětlením má tvůrce tohoto prospektu vůbec problémy: Ambientní osvětlení interiéru je příležitostí k tomu abyste si pro každou jízdu vytvořili dokonalou atmosféru přesně podle své nálady. Našel jsem si ve slovníku cizích slov výklad slova ambientní. Znamená to okolní, kdybyste byli stejně hloupí jako já. Takže když budu mít dobrou náladu, budu kroutit knoflíkem okolního osvětlení tak dlouho, až budu patřičně nakrknutý, a naopak. Netuším, co má do činění okolní osvětlení s náladou, v tom mám mezeru. Vlastně už jsem si vzpomněl: když jsem vždy poslední noc v Řecku trávil v hotelu Niky v Pireu, který normálně slouží jako hodinový hotel, našel jsem knoflík, o kterém jsem se domníval, že slouží k regulaci intenzity světla v místnosti, ale když jsem s ním začal kroutit, normální světlo se začalo měnit na červené a já jsem v zrcadle na stropě začal mít barvu prasete v neckách, když se spaří. A tím pádem to ve mně probudilo tak silně erotickou náladu, že jsem si musel otevřít Retsinu, abych ty strašlivé vidiny zahnal.

Po přečtení této reklamy jsem nabyl dojmu, že kolkolem jsou hotentoti, kteří nejspíš mají typovku na všechno (MBA), ale kolem jazyka českého proběhli velmi rychle, takže v jejich mozku velkou brázdu nezanechal.

Vzpomněl jsem si na šéfdesignera Auto Škoda Jozefa Kabaně, který kdysi plácal podobné kraviny o sebevědomých křivkách jakéhosi naprosto nezajímavého modelu. To bylo před mnoha léty, dnes je Auto Škoda sice se sebevědomou maskou stejnou, jako má KIA, ale někde úplně jinde, než je SEAT.

Kdysi v pozdní pubertě jsem se domníval, že budu umělcem, protože umění přeci spočívá v tom, že budu chodit neoholený s drahým fotoaparátem přes rameno a budu v hospodě vést řeči. Táta, který by sice vynikající fotograf, mi ale bohužel nikdy s ničím ohledně fotografování neporadil. Řekl mi jen jednu velmi důležitou pravdu. Probíral se hotovými mokrými fotkami, já se dmul pýchou, jaký jsem machr, a on mne zchladil: „A kde máš ty dobrý?“ Začal jsem mu vysvětlovat, že toto a toto byl záměr. „Záměr mě nezajímá, mě jenom zajímá, kde máš ty dobrý fotky? Když musíš nad fotkou žvanit a vysvětlovat, není dobrá. Dobrá fotka tě prostě musí chytit. Musí ti Sudek něco vysvětlovat? Ne, to jsou prostě dobré fotky!“

A tak je to se vším. Myslím si, že u auta s dokonalým designem nemusí nikdo blábolit o agresivních liniích, o světlech, která dokonce i svítí. Citroen DS 19 dodnes vypadá jako z jiného světa a věřím, že nikdo nemusel kolem něj žvanit nesmysly, protože to auto bylo a je nádherné, stejně tak třeba Jaguar E-type. Prostě SEAT ATECA je jedno z mnoha nezajímavých a zbytečných aut a můžou o tom psát jakékoliv pitomosti...