Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

jako bych slyšel

"Na to se můj synáček, kterému je třiadvacet, ušklíbne a zeptá se, jestli jsme měli také doma dinosaura, jako měla každá slušná rodina" toho mladého muže!!!! Mám doma skoro stejného....

kropení ulic se dělo i ve Vršovicích, z Kodaňské na Moskevskou. Dosahované rychlosti překračovaly všechny meze a po těžkém úrazu následkem nárazu do budovy Kohinorky byl nastolen policejní dohled a bylo po ptákách.

Re: jako bych slyšel

Taky jsme kropili cesty neboli po mestsku ulice. U nás tomu udělal konec někdy na začátku 80 let rozvoj automobilové dopravy, lidi v barácích  uprostřed těch kopečků si postupně pořizovali auta a začínali s nimi každodenně jezdit do práce, ovšem cesty do svahů s uježděným sněhem a uledovaným povrchem byly nad možnosti jakéhokoliv vozidla, i traktory, které ty cesty protahovaly měly problémy. Během několika málo let se podmínky na těch cestách prudce zlomily, sypaný pruh popelem pro pěší na jedné straně cesty rychle zabral celou cestu. Ještě nějaký rok se sáňkovalo první dny po napadnutí nového sněhu, než lidi kolem vytvořili v kotlech dostatek popela pro posypání celé cesty až nakonec péči o cesty převzala firma a začala hned po napadnutí sněhu cest sypat a solit. Sáňkaři tak v podstatě zmizeli, mimo cesty na trávě nebo poli se sníh na led pro kvalitní sáňkování ujezdit nedá.

Re: jako bych slyšel

Jinak dnešní mládež nejspíš ani nemá ponětí o dovednosti udržet jemnými dotyky nohami o led sáňky na zledovatělém povrchu svažité cesty - padáku bez mantinelů, aby nesjel třeba do příkopu vyzděněho kameny a betonem , aby nesmetl děcka, co před chvilkou sjela dolů a teď se po stejné zledovatělé  cestě škrábou nahoru, aby nezajel do pruhu u kraje, který si starší obyvatelé okolních chalup posypali popelem, aby tu cestu vubec vyšli,  aby při tom vytočil zatáčky a aby dole pod kopcem zastavil, ideálně smykem, ještě ve svahu, protože dole je průchozí cesta přes vesnici, kde těch aut jezdí dost....

Re: jako bych slyšel

Pane, vy jste musel být u mého Silvestra 1969!!!! "aby nesjel třeba do příkopu vyzděněho kameny ". Sjel a roztrhnul jsem si nejen kalhoty, ale i nohu. Ani sáňky už nebyly použitelné. Neměl jsem tolik pít...

Re: jako bych slyšel

No, na Silvestra 1969 jsem asi chrněl v spacáčku z umělé beraní kožešiny coby žáček prvních ročníků základní školy.

Jezdit na sáňkách jsem musel začít asi někdy v tuto dobu a do doby, než mně to přestalo bavit, jsem musel každý rok projezdit v zimě hezkých pár desítek hodin. A to po normálních vesnických cestách, kde takové věci jako příkop vyzděný kameny, drátěný plot s hroty, trnité keře nebo prudký padák po svahu nebyly žádnou výjimkou kolem cest vyhrnutých v šířce na jednu radlici traktoru, kde občas byly vysoké  mantinely z odhrnutého sněhu, občas nebyly žádné. Pravidla nebyly, dohled nebyl, každý jezdil na vlastní triko. Kdo nechtěl skončit minimálně pořádně potlučený, musel se naučit odhadovat svoje možnosti a jezdit jen tak, co uměl. O nějakou desítku let později mně to možná zachránilo před minimálně vážným úrazem. S bývalými spolužáky ze střední  jsme pořádali pravidelný vánoční výšlap na veřovický Javorník a sešlo se nás málo, co se týká počtu a hodně, co se týká alkoholu. Na vrcholu na chatě jsme potom pojali úmysl sjet dolů na igelitu ne část cesty zpátky na Veřovice, ale z vrcholu lesem na Frenštátskou stranu. Jel jsem první nejprudší a nejrychlejší trasou v rýze jakéhosi potůčku, dokud mi cosi neřeklo odbočit na pomalejší a bezpečnější. Kolega za mnou to neslyšel, neodbočil a napíchnul se krkem na klacek těsně napravo vedle krční tepny. Až do smrti bude mít pod bradou pořádnou jizvu.  Neměli jsme tolik pít....

Re: jako bych slyšel

brr!!!! Měli jste pánové z brusele kliku! Drcnout nechráněnou kostrčí o kamen / pařízek a byli jste na vozejku... Jako desítky prvních rogalistů a paraglidistů. Dneska bych si na igeliťák vzal páteřák.

Jinak Beskydské kopce jsem měl čest na kole a je to rumařina. Zvlášť Lysá hora, Alpy hadr. Tam jsem se málem zabil, když jsem v utažené zatáčce cestou dolů dojel rolbu s radlicí, kterou maníci stahovaly do letní garáže. Ubrzdil jsem do stráně a díky tomu mohu psát do Psa.

Re: jako bych slyšel

Lepší velká jizva než malý pomníček :o))

Re: jako bych slyšel

Taky to byla na dlouhou řadu let myslím poslední vánoční výstup.

Jinak na Beskydech je vidět, že to jsou hory geologicky poměrně mladé a že vznikly různým vrásněním a sbalováním příslušných geologických vrstev do doslova dlouhých úzkých "žmolků"  svahy jsou dlouhé a zatím málo členité.

Jizda na zledovatele silnici

My jsme jezdili v zime na tzv "samoletkach", to byla takova trikolka, jen misto kolecek to melo tri stare brusle. Prakticky to byl prkenny ctverec cca 60 x 60 cm pod kterym byly pritlucene 2 brusle, prostredni prkno bylo delsi o cca 1 m a na jeho konci bylo otocne pridelane prkno  cca 40cm krizem a pod nim treti brusle. Kazdy kluk si to vyradel sam, nejtezsi bylo sehnat stare brusle, s vyhodou se pouzivaly stare "slejfky" na klicku.Na tom se lezelo hlavou napred, predni brusli se ridilo a na zledovatele silnici se mohla dosahnout rychlost mozna 60km/hod, zadne prilby, mnohdy ani rukavice(pri jejich poskozeni hrozil vyprask). Jezdilo se na klikate silnici ze sousedni vesnice(tam silnice koncila) klesani misty tak 8%, provoz nastesti mizivy, bud konsky povoz nebo traktor. Mimo potrhaneho satstva, odrenych rukou a obliceju pamatuju jen jednu zlomenou ruku.

Re: Jizda na zledovatele silnici

V Praze ve Stromovce se jezdilo v místě zvaném ,, na kolíkách ,, na desce s pouze dvěma bruslemi. Tomuto stroji se říkalo / patrně krajovým výrazem / bogárna. Typické oblečení k jízdě byly tepláky a gumové holínky.Obdivně jsem pozoroval odvážné jezdce asi tak v  r.1955.