Tak jsem zhlédl další americkou pohádku - Gravitace. Panebože, jak může taková hloupost dostat Oscara? Představa, že si George Clooney nedá ani Nespresso, what else?, mě drtila celý film, který je neuvěřitelnou slátaninou. Člověk zrovna nemusí být profesorem fyziky, aby viděl, jaké pitomosti dokáže spáchat americký režisér ohledně zákonů pohybu v beztížném stavu. Vrcholem všeho - a to jsem se už musel smát - bylo, když na čínské kosmické stanici našla Sandra Bullock pingpongovou pálku a míčky! V beztížném stavu se hraje pinčes úplně nejlépe!

Ten film je tak neuvěřitelná blbost, že to překonalo i film Letec. Přistání se Sojuzem, ve kterém bylo místa jak v obýváku, dokáže Sandra bez toho, aby se připoutala! Takže kecy kosmonautů o strašném přetížení při přistání, jsou nejspíš pouhé bajky. Úžasné bylo, že v nouzi, když jim šlo o život, se oslovovali plnými tituly: letec výzkumník, doktorka XY. No, když Sandra uměla řídit autobus, kde byla výbušnina, nebo jezdit s parníkem po souši, proč by proboha neměla umět létat s kosmickou lodí? V ruské lodi byly popisky v azbuce a v čínské v čínštině a ona, holka šikovná, všemu rozuměla, inu geniální Američanka! Vlastně George jí říkal, že to přeci zná z trenažéru. Těch několik desítek tlačítek a vypínačů a displejů v čínštině, to je brnkačka!

Tento film dostal sedm Oskarů! Proč naše republika nepřihlásí do soutěže třeba Malého Bobše ve městě? Paní Spáčilová o této slátanině napsala, že je povznášející. Ano, je - já například vyskakoval při každé hovadině, a že jich tam bylo! Malý Bobeš, ten je povznášející! Jak napsal po zhlédnutí tohoto českého díla můj tehdy desetiletý synovec Mates: „Zatímco děti buržujů jezdily na sáňkách, děti proletariátu se klouzaly po prdeli!“ A když ho souška upozornila, že to je špatně, opravil to: „Zatímco děti buržujů jezdili na sáňkách, děti proletariátu se klouzaly po prdely!“ A bylo vymalováno. Co by asi napsal můj tehdy desetiletý synovec o Gravitaci? Divím se, že Sandra ještě nebyla vyfénovaná a namalovaná! Do té stupidity by to pasovalo. Když může ohledávačka mrtvol v americké detektivce vypadat jako filmová hvězda...

Tu sobotu bylo nevlídno, ba kořalečno a když odešla Amálka, po nutném, ale zběžném úklidu jsme se věnovali televizi. Bohužel po Graviditě, pardon Gravitaci následovala další neuvěřitelná slátanina, a to o Ianu Flemingovi. Že si náš pan prezident plete data a neví, kdy byla Bitva o Británii, je u něj celkem normální, plete si toho víc, viróza dělá divy. Ale že britský režisér netuší, že bombardování Londýna začalo až v roce 1940 po pádu Francie při Bitvě o Británii, to je smutné. Navíc se v této slátanině ještě ani ve Francii nebojovalo, začal teprve útok na Polsko, ale admiralita již byla bombardována! Je to neskutečné - a to má být hraný dokument?

Chudák Ian Fleming, ten musí v hrobě rotovat jak ventilátor. Jeho James Bond je pohádková postava a tak ho také každý bere, byť v příbězích jsou autorovy vzpomínky na práci v tajných službách. Ale když někdo natočí něco, co se tváří jako dokument a přitom je to totální blábol, to je už trestuhodné a ještě v Babišově Dnes to dostalo tři hvězdičky, to paní Spáčilová, nebo kdo hodnotí filmy, buď nezná historii, nebo to neviděla.

I nasadil jsem do přehrávače Le Mans se Stevem McQueenem. Ten film miluji. Vždycky si říkám, že už má Steve našlápnuto na první místo, a držím mu palce, aby tam ta bouračka nebyla. Vždy tam je a vždy je druhý! Proklatě!