Nedávno mi jedna kmarádka vyprávěla, jak se její dcera ucházela o vedoucí místo u společnosti Emirates. Děvče uspělo a místo dostalo. Dlužno podotknout, že dívka před tím mnoho let létala jako stevardka u Emirates. Firma ani úspěch nejsou pro mé vyprávění důležité. Společnost po ní chtěla, aby pro svou prezentaci použila „Fish philosophy“.

Nějak jsem nechápal, proč vedoucí výcvikového oddělení musí přemýšlet jako ryba. Kdyby měla dělat předsedkyni rybářskému spolku, tak prosím, ale stevardům? I podíval jsem se na Google a tam jsem si přečetl, co že je to za naprostou hovadinu. Tomu může konkurovat jen Chicagský test. Darmožrouti a debilové s MBA a s dalšími „velmi“ důležitými školami vymýšlejí naprosté pitomosti, tváří se důležitě, vydělávají velmi slušné peníze a hlavně vůbec za nic nezodpovídají.

Vladimír Prokop vulgo Libor Liška se stal ekonomickým ředitelem Národního zemědělského muzea. Měl k tomu ty nejlepší předpoklady: utekl z vězení, stál desetkrát před soudem, naposledy byl odsouzen za okradení českobratrské cíkve evangelické. Ukradl pouze deset miliónů. Když ho přestalo bavit sedět za katrem, odešel domů. Ukradl papíry na jméno Libor Liška, padělal si vysokoškolský diplom. Zúčastnil se konkurzu na ekonomického ředitele Zemědělského muzea. Vybírala ho komis pravděpodobně sestavená z „expertů“ s podobným přehledem jako u Emirates.

Bankovní poradce Libor Macášek na něm neshledal nic zvláštního. Od takového poradce bych si tedy nechal poradit. Ostatně poradce za nic nezodpovídá a za to si nechává bohatě zaplatit.

A tak managoři moudře vybrali experta na finance. Určitě udělal skvěle všechny testy a prezentace. S vězeňskou univerzitou dosáhl potřebnou kvalifikaci. Tedy, dokázal odklánět peníze, a tak ukradl muzeu deset miliónů. Pouze titul MBA zatím nemá. Zdůrazňuji: zatím!

Psychologové vypracovali jeho posudek. Podle nich je jeho inteligence v pásmu slabšího průměru. Kde tedy musí být inteligence těch, kteří ho vybrali na vedení ekonomického odboru v církvi? Kde je inteligence členů komise v muzeu? Ta by tedy musela být na hranici debility, jestliže člověk s nižší inteligencí si s nimi vytřel zadek jako s housátkem, jak se říká v restauracích čtvrté cenové skupiny.

Proč vyšetřují a trestají takové lidi? Prokop/Liška a státní letec Kohout by měli zastávat důležité funkce, zato vedení muzea nebo Kato Kavan by měli stát před soudem, když umožnili, aby finanční „expert“ mohl ukrást téměř dvacet miliónů a Kohout mohl létat za státní peníze kolem světa.

*********************************************
LETADLA, MŮJ OSUD
V nakladatelství Svět křídel vyšla knížka Jana Čecha Letadla, můj osud.
Na rozdíl od předchozích knih s leteckou tématikou Droga zvaná letadla a Nazdar, orlové je tato orientovaná zejména na fotografie, kterých autor udělal za 45 let práce na letištích požehnaně.
Nosil s sebou fotoaparát a od sedmdesátých let dělal fotografie letadel kolem sebe a tak vlastně zdokumentoval, jak se časem měnily typy letadel, které na Ruzyň přilétaly. To, co bylo vrcholem techniky v sedmdesátých létech, dnes odpočívá na odstavných plochách, v lepším případě. V horším se změnily v plechovky piva, nebo limonád. Bohatý archiv fotografií a negativů byl naskenován.