Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 317
Naši primátorku nám přivezli do Prahy omylem s vánočními stromky. Také podle toho jedná. O jejích kvalitách mluvil ještě před volbou Tonda Blaník v oblíbeném pořadu. Je to, jako když Skupa vodil Hurvínka, akorát že Skupa je dnes ministrem a předsedou strany a Hurvínek je primátorkou. A tak se člověk nemůže divit ničemu, co se v Praze děje po záštitou magistrátu, když je v tak dobrých rukách!
Je tedy celkem pochopitelné, že když potřebujete něco v registru aut, na oficiálních stránkách Pražského magistrátu nabízí své služby soukromá firma Přepis servis. Když se chcete zaregistrovat přes počítač, abyste nemuseli čekat, ale chcete se objednát dopředu, marně budete hledat internetovou adresu, kde se můžete zdarma zaregistrovat na den a čas. Vždy na vás vyskočí služba za 500 Kč. A nikomu z magistrátu to nevadí. Asi to bude nějaký kamarád.
Jéje, někdo zapomněl navrhnout, schválit a hlavně postavit eskalátory na přestupní stanici metra na letiště. Ale to je náhoda! Tudíž je na této stanici neuvěřitelná hovadina, světová rarita: nosiči! A paní primátorka na to přišla až při přestříhávání pásky! A že neexistují záchytná parkoviště u stanic metra? Jejda, oni řidiči ze Středočeského kraje nemají kde parkovat, když jedou do Prahy, takže ucpali všechna možná místa na parkování na Červeném vrchu a na Petřinách. Jak se to mohlo stát? Že by někdo zapomněl?
Tady vidí každý volič, jak na něj slibotechny z magistrátu myslí. Jedině před volbami, aby se dostaly ke korytu. Pak je už ten plebs nezajímá. Ať si ti blbci parkují, kde chtějí!
V poslední době se člověk náporu blbosti nestačí divit. Můj bratarnec a švagr jsou elektrikáři, a tak se podivovali jak je možné, že nějaký kabel v tunelu Blanka propouští vodu. Kdysi na začátku minulého století se používala papírová izolace na kabelech, pak z nouze možná ještě za války. Ale v současnosti se používají tuším kabely izolované tvrzenou gumopryží (hmota, ze které stavěl hrabě Zeppelin své ochranné prostředky, které se nehodily k původnímu účelu, ale zato se hodili ku létání, jak říkal Jára Cimrman). Je skutečně s podivem, že v nějaké podzemní stavbě je vlhko, kdo by to řekl. Každý, kdo má ve svém domě sklep, ví, že je tam vlhko. Pouze stavitelé tunelu to netušili. Prostě se zase někdo chce napakovat na účet nás, daňových poplatníků. Tunel stál jednou tolik, než měl. Ale nikomu se nic nestane. Když maličký psychiatr prošustroval miliony za hovadinu Praha olympijská, nic se nedělo. Další miliardy spadly do žumpy Blanka a nějaké další tam evidentně ještě spadnou. A stále je všechno v pořádku.
A tak se těším na další vystoupení podané lámanou češtinou představitelky vedení hlavního města, kdy bude sdělovat nějakou pozoruhodnost za pár miliard. A nebylo by na čase opět pozvat brněnská děcka, aby nám překopala městskou dopravu?
*********************************************
LETADLA, MŮJ OSUD
V nakladatelství Svět křídel vyšla knížka Jana Čecha Letadla, můj osud.
Na rozdíl od předchozích knih s leteckou tématikou Droga zvaná letadla a Nazdar, orlové je tato orientovaná zejména na fotografie, kterých autor udělal za 45 let práce na letištích požehnaně.
Nosil s sebou fotoaparát a od sedmdesátých let dělal fotografie letadel kolem sebe a tak vlastně zdokumentoval, jak se časem měnily typy letadel, které na Ruzyň přilétaly. To, co bylo vrcholem techniky v sedmdesátých létech, dnes odpočívá na odstavných plochách, v lepším případě. V horším se změnily v plechovky piva, nebo limonád. Bohatý archiv fotografií a negativů byl naskenován.