Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mistře Jene......

Prosím Vás,o další díl Čechovin..... I moc vzpomínek z druhého kopce škodí.Děkuji.

V lékařství je to lautr to samé.

V lékařských rodinách je téměř povinností, aby se některé z dětí vydalo ve šlépějích rodičů. Občas je to trefa - ono upřímně řečeno, je-li člověk přirozeně inteligentní a má motivaci, nemůže být vyloženě špatným lékařem. Ale často je to průser jak Brno. Nu což, i takový doktorský nekňuba má děti, a čím je větší nekňuba, tím větší naděje vkládá do potomstva: Když  už jsem se já nestal žádným Thomayerem, ty se určitě staneš...

Již Jára Cimrman

O syna strach nemám, ten bude uhlobaronem po mně!

Vážený pane Čechu

"dědičnost" povolání má své kladné i záporné stránky a není to nic nového.

Původ je asi v zemědělství,kde nemovitosti přecházely vždy na nejstaršího syna. Výhodou bylo, že se dědic podrobně postupně seznamoval se všemi činnostmi s vlastnictvím nemovitosti spojenými. A když to byl blbec, tak to převzal syn další. Dědiční sedláci se výjimečně udrželi i za komunismu.

Postupně se "dědičnost" prosadila i u dalších oblastí s majetkem - šlechta, řemeslníci, obchodníci a v průběhu staletí i u činností nespojených přímo s majetkem, a to na základě předávání zkušeností. Vznikly tak např. "rody" havířů, železničářů, textiláků, stavařů, zaměstnanců ve strojírenství, atd. často ovšem z ekonomické nutnosti, neboť nebyly jiné pracovní možnosti. Ale vznikaly i rody založené jak na předávání majetku, tak zkušeností, například podnikatelů,lékařů, učitelů i komediantů.

Samozřejmě, že v některých obdobích hrál původ kladnou i zápornou úlohu. Velkou úlohu při tom sehrál faktor známostí, respektive stavovské soudržnosti. Tak po roce 1948 se např. na lékařskou fakultu dostal spíše potomek lékařské rodiny (ať již po meči nebo po přeslici).Podobně tomu byli u u Vámi uváděného herectví nebo jiné umělecké činnosti.

Pokud budeme sledovat historii, tak lze zpravidla pozorovat dvě základní tendence. Při té první rod založil vynikající jedinec a ostatní po něm dědictví jen postupně upadalo. Při té druhé se v posloupnosti rodu objevil vynikající jedinec až ve druhém nebo třetím kolenu a teprve pak došlo k postupnému úpadku. Dědičnost povolání byla, je a bude. Co je ale špatné, že se známost a stavovská soudržnost často zneužívá k získání neoprávněného prospěchu. A to jste patrně měl i na mysli.

Re: Vážený pane Čechu

Poměrně odvážně jste pane Čechu označil nešvar umělecké scény.

Ale proč by to mělo být lepší, než ty ostatní scény?