Minulý týden jsem měl nabitý. Bylo tradiční předvánoční autorské čtení a my ještě vyráběli nepečené vánoční cukroví a vaječný likér. Museli jsme to stihnout minulý týden, protože tento máme zcela vytížený. Každý rok se na to curkoví a likér těšíme, je to pracovně-společenská záležitost. Bohužel, letos několik hlavních účastníků chybělo. Petr, hlavní blendr (míchač) koňaku, musel zůstat doma, protože má nemocnou maminku. Bratranec Toši nemohl, protože onemocněla jeho žena. Inu, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.

Původně jsem byl smutný, že nebude taková švanda, jako byla každým rokem. Byla, ale jiná. Přibyla naše vnučka Amálka, jsou to její první vánoce. Je jí deset měsíců. Ale ruku dala k dílu, to jo! Tedy správně obě ruce. Když si necpala do pusy dětské piškoty, tak se snažila sníst ty, co jí spadly na zem. Jejím největším objevem byla náplň do vosích hnízd. Taková dobrota - a s rumem! Když jsme zjistili, že se cpe krémem, podle mlaskání a tempa jsme věděli, že jsme to udělali dobře.

Předloni se moje kamarádka Jana nádherně přeřekla, když pronesla památnou větu: "Dejte tam trochu rumu, aby to mohly i děti!" Samozřejmě, nic nepomohlo, že se opravila: "Nedávejte tam rum, aby to mohly i děti!" Takže věta v původním znění se používá každým rokem, když děláme vaječný koňak.

Letos jsem musel dělat koňak já, když Todor nemohl. Zavolal jsem mu, aby mi sdělil svůj recept. Psal jsem to na podložce na psaní a osmerka papíru mně ujížděla, takže jsem strašně čmáral. Honzova Petra na to koukala a řekla: "Proboha, jak jste to psal, já to nemůžu přečíst!" "No já jsem to psal jenom jednou rukou! A ještě jsem napsal žloutek s d, ale opravil jsem to!" "Jo, tys to psal jenom jednou rukou, normálně píšeš dvěma? Tatí, a nezažádáš si na to o invalidní důchod, když nemůžeš psát oběma rukama?" "Honoušku a žloudek s d je od toho, že je žludý? No jo, když nemůžeš psát oběma rukama, tak se nedivím, že je to žludý!"

Další perlou, která vznikla mezi třetí a čtvrtou láhví vína, byl postřeh synka, že má rád v italských těstovinách "takový to zelený, roste to na stromech, jo, ančovičky se to jmenuje!" "Tak u vás v Jenči rostou sardinky na stromech, hele načesej nám trochu, tak jeden košík." "Jaký sardinky, sakra? Takový to, jak jste měli v takové té úzké lahvičce a táta to dával na steaky a do omáček!" "Nemyslíš náhodou kaprlata?" Letos se opravdu urodilo hovadností.

Takže do zápisníku Zuzany, který je nadepsán "kraviny a kuriozity", přibyly i tyto hovadiny. A můj milovaný synáček k tomu ještě přidal, že Petr je vysokoškolsky vyučený! "Jo, synáčku je vysokoškolsky vyučený, to víš, že jo, a ještě má bruslařský kurz, takže má skoro takové vzdělání, jaké máš ty!" "A co je na tom špatně? Někdo je vyučený leteckým mechanikem a ten, kdo má vysokou školu, ten je vysokoškolsky vyučený, to víš, že jo!"

Pro nezúčastněné, při výrobě cukroví a koňaku se musí ochutnávat a protože je vše sladké, tak se také popíjí víno. Kromě Petry, která kojí, a Amálky, která by si jistě dala, ale přeci jenom je ještě malá.

Vždy se těším na předvánoční čas. To mi zůstalo od dětství. Když jsem byl malý, tak jsem mamince pomáhal s pečením, celý byt nádherně voněl. Ani táta se svou strašnou dávkou osmdesáti cigaret nedokázal tu vůni přerazit. Když byl syn Honza malý, tak jezdil v těstě s angličáky. Takže když žena myla formičky, tak tam byly pracinky a vykrojovátka, ale také bagr a buldozér i náklaďáky. Takové vánoce prostě musí být.

Letos se vosí hnízda povedla, vezmeme je do Anglie. Tam moji kolegové z Německa přivezli před léty nakoupené vánoční pečivo. A všem strašně chutnalo. Zuzana prohlásila, že to je prd, že jim uděláme naše vlastní. Pečené nám dělala Dáša, která má dar těsta. Letos je nemocná, tak jsme udělali rumové koule a vosí hnízda. Nemáme dar těsta a když pečeme, tak je to chuťově skvělé, ale vizuálně je to, jak říkala moje maminka: "Jakýsi fekst!" Ani Zuzana, ani já to prostě neumíme. Když se rozhodnu něco upéct, dopadne to strašně a ani Zuzana na tom není lépe. Zato kuchyň vypadá jak po výbuchu. Takže děláme, co nám jde, včetně skvělého pišingru, kterému naše slušná rodina neřekne jinak, než zasranky.

Krom obohacení Zuzanina notýsku kravinami, které z nás vypadly, jsme připraveni na návštěvu mých anglických kolegů a také na náš Štědrý den.