K dnešní úvaze mne přivedla fotka, kterou jsem naskenoval docela nedávno. Má sakra daleko ke skvělým černobílým fotkám pana Sudka, je rozmazaná a neostrá. Důležité je to, co zachycuje. Pořídil jsem ji někdy na začátku osmdesátých let ve Vršovicích z okna kuchyně našeho bytu. Tehdy jsme bydleli v přízemí na rohu ulice Na spojce a Obloukové. Byl to úžasný byt, kde obývací pokoj neměl ani jeden pravý úhel a přes ulici byla skvělá vinárna U hroznu.

Na fotce je člověk, který si pečlivě zapisuje, kdo v jakési bolševické výročí nemá vyzdobená okna, na ruce má pásku PS VB. Že nevíte, co to znamená? To jste šťastně nevědomí! Byla to "Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti" a my jsme k tomu ještě dodávali: s pomocnou školou. To byl houf zamindrákovaných hovad, která se vyžívala v buzerování lidí a snaživě práskala policajtům. V měsíci "zostřeného přátelství", čili v měsíci od 7.11. do 7.12., kdy slavili komunisti výročí tzv. Velké říjnové socialistické revoluce, tito idioti korzovali po ulicích buď sami, jako v případě mé fotky, nebo v doprovodu svých druhů ve zbrani, policajtů. Pečlivě sledovali, zda je národ patřičně nadšen a má vyzdobená okna praporky a případně i zalepená oslavnými plakátky. Pamatuji si, jak mi žena přinesla náš a ruský praporek včetně plechových držáčků, abych je připevnil do oken. Já nejenže nejsem kutil, ale netušil jsem, proč bych měl mít v okně svého pražského bytu ruský praporek, takže jsem se na to vykašlal. "Prosím tě, Honzo, už jsi přidělal ty praporky? Ptala se mě domovní důvěrnice, proč ještě nemáme v oknech praporky. Prosím tě, přidělej je, nestojí to za ten malér, který bych měla v práci." Pak se připojil můj tchán, kterému co pán bůh nedal na výšce, to mu dal na uvědomění: "No jo, pan Čech si hraje na hrdinu, no nedávej je tam a Milušku vyhodí od létání, ale pán bude hrdinou, jeho povedená rodina mu bude tleskat!" To mě donutilo k akci.

"Už jsi přidělal ty praporky?" zeptala se mě jednou večer po návratu z práce žena. "Jistě, a jsou opravdu krásné! Prostě praporek SSSR a náš, jaká to krásná zdobná kombinace!" Když šla žena prvně na záchod, ozval se strašný řev: "Ty blbe, budeš mě mít na svědomí, dyk mě vyhodí, magore!" Nikdo mi neřekl, do kterého okna mám praporky dát, a tak jsem je připevnil do světlíku na záchod, aby ozdobily onu chmurnou a zapáchající šachtu.

Můj kamarád měl ve stejné místnosti připevněný znak Sovětského svazu, vyvedený v sádře a natřený stříbřenkou. Vedle měl na provázku připevněnou houbičku s prozbou o otření této relikvie v případě znečistění. Jednou ho navštívil jeho otec, vnitrák, s kterým léta nemluvil. Vyřítil se z toalety s houbičkou v ruce a řval, co to má znamenat. "Copak, krůpnul jsi na státní znak a houbička je už suchá, vždyť je tam umývadlo, stačilo jí namočit, tos jí nemusel hned urvat, ukaž, já to po svém tatínkovi utřu, když se už netrefí!" "Ty nejsi můj syn, ty jsi idiot! Cos to udělal se znakem Sovětského svazu?" "Tatí, představ si, že to nikomu z mých kamarádů nevadí, a jestli to vadí tobě, tak sem nechoď!" My jsme tehdy jeli v rumu, a když nám řekl, co ho potkalo s tatínkem, tak jsme museli záchod vymalovat, protože houbička by nestačila.

Dnes jsme staří a já při pohledu na tu fotku a další z omlácených a špinavých Vršovic vzpomínám, co to bylo za hnusnou dobu, a přes všechny chyby, které má naše současnost, nechápu, jak někdo může na vládu jedné strany vzpomínat s láskou.

Vršovická vinárna U hroznu byla úžasná instituce. Sudové víno za babku a vynikající jídlo. Vrcholným dílem vrchního a kuchaře v jedné osobě Ivana, byl Hodonínský tymbál, což byla mísa se zapečenými hranolky, hovězím a vepřovým masem a se žampiony. Neuvěřitelná dobrota! Nebo Tatranská játra! Játra opečená na pánvi a zalitá šlehačkou a klikví. Ivan Štěpán, to byl pravý kouzelník s pánví. Bohužel se již vaření nevěnuje. Je to velká škoda, protože za bolševika jsem si říkal, že kdyby byl tady kapitalismus, tak takový profesionál by musel vydělat majlant. Ale nakonec je všechno jinak, bohužel.

Ivan nikde nevaří a já se probírám starými fotkami. A je to velmi poučné. Člověk na spoustu věcí zapomněl, nebo si je časem zidealizoval. Tak vám pár fotek posílám.