"Čas pádí jako jelen, jenž je do prdele střelen!" vykřikoval jeden můj kamarád umělec vždy, když hladina alkoholu stoupla z desetinných čísel promile na čísla celá. Oslavil jsem své narozeniny s přáteli a byla to ohromná legrace. Po létech jsem dostal od Petry, která žije s mým synem, dort, jenž sama dělala. Byl to první dort, který jsem dostal asi po čtyřiceti létech. Pravdou je, že sladké zrovna nemiluji, stačí mi kousek, ten si dám s chutí a mám zase na půl roku pokoj. Dříve jsem dostával od ségry bábovku, ale sestra se rozhodla, nevím proč, mě ignorovat, takže prd.

Před několika léty jsem byl s přítelem Šubou v Řecku na našem oblíbeném místě. Jednou jsme tak seděli nad mořem a koukali na zapadající slunce a přitom jsme popíjeli víno. "Honzo, v našem věku bychom měli začít bilancovat!" "Co to? Bilancovat? A proč, proboha?" "No abys zjistil, co jsi prošvihl, co jsi udělal dobře a tak." "Hele, máš dojem, že se do bilancování počítají taky ženský? Takové, které bych strašně miloval, kdyby ony chtěly, a tak? Nemám na mysli, kterou bych přefik, mám na mysli lásku, čistou a opravdovou." Protože vedle Šubána seděla jeho žena, která je fajn a hodná, ale asi není zrovna zvědavá na takové kecy, Šubáno řekl: "Já myslel jako životní cíle a tak." "Jako životní cíle? Tak to jsem měl dva, chtěl jsem dělat leteckého mechanika, a to dělám dvaačtyřicet let, a pak jsem se chtěl dožít toho, že bolševik odtáhne, takže se mi obojí splnilo. Žádné jiné ambice jsem neměl. Jo a s těma ženskejma, strašně se mi líbí Selma Hayek a Penelope Cruz a mám dojem, že se na ně asi vykašlu, zůstanu u Zuzany, ta není tak mrňavá, ty krasavice nemají přes metr šedesát, a tak by vedle mne zanikly."

"Tys nikdy neměl nějaké vyšší cíle?" "To je jako co? Dělat prezidenta nebo co? Chtěl bych dělat anglickou královnu, byl jsem několikrát ve Windsoru a moc se mi tam líbí, ale mám dojem, že je to místo obsazené, nebo mi něco uteklo? A ta její královská koruna je hezčí než ta umělohmotná, co mám doma z maškarního. Ale na druhou stranu, když jsme zkoušeli její trůn, byl dost tvrdý, pak nás ty baby, co to mají hlídat, vyhodily. Ani jsme se nestačili zeptat, jestli jí dají na zasedání na ten dřevěný trůn nějaký polštářek zvaný podprdelník. Snad jo, přeci jenom je to starší dáma a mohla by mít hemeroidy. Takže s tou královnou to nemám ještě úplně jasné. Rozhodně si myslím, že by bylo jednodušší dělat v Anglii královnu než vládnout tady té prolhané zlodějské verbeži, která si říká vláda, a je úplně jedno z jaké strany pochází." "Tak ty asi nebilancuješ, ty si ze všeho děláš jenom srandu." "Drahý příteli, kdybych si z toho nedělal srandu a bral bych to smrtelně vážně, nejspíš bych se pozvracel a radil bych to také tobě, jsi můj kamarád. Brát svůj život příliš vážně způsobuje těžké duševní problémy! To by mělo být napsáno na rakvích, jako je na cigaretách varování ministra zdravotnictví. A ještě by tam mohlo být: Přílišné rozebírání vašeho života škodí vám i vašemu okolí!"

Dnes vím, že nikdy nebudu kapitánem Boeingu 747, i když se mi to letadlo strašně líbí. Také vím, že nebudu běhat překážky, vlastně nebudu běhat vůbec, protože mě to nebaví. Nejspíš se už nikdy nenaučím bruslit, i když lyžovat jsem se znovu naučil ve svých 56 letech. Určitě nepořídím svému synáčkovi sestřičku, to přenechám jiným. Ještě aby mě objímali dva, se slovy: "Tatíčku náš stařičký!" Tak to dělává můj synáček, když ve svých sedmadvaceti přijde na to, že jeho otec je beznadějně starý a nemožný, ba zastaralý, hlavně svým myšlením. A neumím ukládat soubory, jak si onehdá stěžoval pod vlivem alkoholu Zuzaně na důkaz toho, jak je to se mnou špatné. Náhdou, ukládání souborů je jedna z mála počítačových disciplín, kterou ovládám.

Když už tak bilancuji, jak si přítel Šuba přál, musím se ještě k něčemu přiznat. Když listuji v letáčcích prodejen elektroniky, jaké mají skvělé nabídky, asi tak o polovině věcí vůbec netuším, k čemu jsou, takže nevím, jestli je potřebuji, když jsou za tak skvělou cenu! Lednička, mrazák, pračka, ventilátor, jasně, tomu rozumím. Ale televize, která podporuje cosi a následuje polovina abecedy? Mám něco takového doma, je tam spousta záhadných zdířek a návod už není papírový, ale je v té televizi nahraný. Po několika minutách studia jsem to přepnul na angličtinu, jestli třeba v tom jazyce to nebude srozumitelnější... nebylo! Nebudu už pokoušet osud a zůstanu jen u tlačítka ON/OFF vypnout a zapnout. A tím končí můj katechismus.