Před vánočními svátky je člověk nějak na měkko. Letos mě ještě zasáhla zpráva o úmrtí mého oblíbeného prezidenta. A tak člověk vnímá i to, co by jindy neslyšel, co by šlo kolem něj. Při nákupním šílenství je treff punktem bankomat. To, co dříve bývala pumpa na návsi, je dnes ta kouzelná mašinka, která nám vymandluje penízky a nebo nám řekne (a to poměrně často): prd. Ono je to tam napsáno nějak jinak, ale je to přibližně v tom smyslu. A tam v té frontě člověk ledacos zaslechne. Stáli jsme se Zuzanou a naše hard disky plně zaměstnávalo, jestli už máme skutečně všechno, i když jsme všem blízkým oznámili, že budou letos vánoce chudé, protože Zuzana už rok nemůže sehnat práci a já nejsem Paroubek, aby mi nakladatel zaplatil milióny za něco, co jsem neprodal a dokonce ani nenapsal. Sice jsem to zkoušel, ale pan nakladatel mi řekl, že sami mají málo, asi budu muset přejít k Aleši Ledererovi, ale protože nemám sexy mozek, tak to bude stejné jako s tím bankomatem: prd!

"Hele náš děda, teda von je už starej a váží sto dvacet kilo, ale on je frajer, nebo je praštěnej, nevím. Von ještě s babičkou jezdí na hory a lyžují, rozumíš tomu? Jemu je šedesát tři a babičce je šedesát dva a voni eště lyžujou! To mě teda hlava nebere!" Tuto informaci moje hlava přijala, dárky nedárky. Začali jsme se smát: to je fakt věk akorát tak do rakve! Otočil jsem se a za námi stáli dva příjemně vyhlížející mladíci kolem dvaceti, kteří se zaníceně dále bavili o prarodičích. Tak ono je divné, že lidé v našem věku lyžují? Připomnělo mi to jeden večer s mým synem, když jsme v sobě měli už nějaké víno a on se mě zeptal: "Tati, můžu se tě na něco zeptat?" "No jasně a na co?" "A odpovíš mi podle pravdy? Že jo?" Bylo mi pohříchu jasné, kam míří, když se tak kroutí, jindy bývá římočarý. "Jestli se mě, můj milovaný synku, chceš zeptat, jestli ještě souložím, musím ti odpovědět, že ano. Samozřejmě frekvence není taková, jako když mi bylo jako je tobě teď, ale je to! A musím ti říct, že mě to stále baví. V posteli jsem si užil spoustu srandy a teď bych toho měl podle tebe nechat? Já jsem jenom starej a tlustej, ale neumřel jsem."

Když se sejdeme na koncertu kapely "Vrať se do hrobu", je to sice jako na gerontologickém kongresu, ale zmítáme se v rytmu, co nám klouby dovolí, a je nám fajn. Nevím, proč si ti mladí fóglové myslí, že když je někomu přes šedesát, že je napůl mrtvý. A tak se už těším, jak budu v pátek póry své kůže odpařovat vanilkové rohlíčky, smaženého kapra a salát. Ale mám dojem, že abych vybalancoval příjem a výdej kalorií, musel bych tančit jak šílený asi tak půl roku.

Od dob dětství miluji angličáky. Nejsem žádný sběratel, ale ta kovová autíčka pro mne znamenala a znamenají vánoce. Moje maminka každým rokem vystála šílenou frontu před hračkářstvím v Lidické ulici, aby mi mohla koupit vytouženého angličáka. A já se vždy hrozně těšil, jestli nějakého dostanu. Dnes si jich mohu koupit, kolik chci. Mají je na každé pumpě. Ale já si v rámci tradice vždy jednoho koupím. A Zuzana mě pod stromeček dá jeden model dvoupatrového autobusu. Za tím účelem má seznam, který typ už mám, a když je v Londýně, tak kromě hadráren navštíví Museum of transport a tam vybere další model. Miluji vůni těch krabiček, je jiná, je angická (dávno ne, všechno je Made in P.R.C.) a můžete si o mně myslet, že jsem infatilní, ale já si ta autíčka dávám k posteli a vzpomínám na maminku, jak se mému vánočnímu zvyku smála, když mi bylo asi tak deset. A tak se mnou letos spaly Guy Arab Utility Bus a Lamborghini Miura. Kupodivu stejný zvyk má můj syn. Ten sice už nepamatuje dobu, kdy dvacátého třetího prosince v obchodním domě Máj měli v hračkářství jenom jedno jediné auto, a to polský model kropicího auta na setrvačník! Psal se rok 89! Honzovi byly čtyři roky, já přijel z Anglie a přivezl jsem mu vytoužené angličáky, ale měl jsem dojem, že jich mám málo, tak jsem chtěl ještě nákup "doladit". A narozdíl od "revolučních" angličáků, které ochraňuje dodnes, se polský náklaďák brzy rozpadl a zmizel.

A tak končí rok, já jsem si užil další krásné vánoce, Michal David s Božskou odvolali v rámci národního smutku svůj mega koncert, čímž konečně udělali něco skvělého pro naší kulturu, milovanému bratranci konečně transplantovali ledvinu, a tak to vypadá, že se vše k lepšímu obrací!