Stav našeho veřejného stravovávní je velmi neutěšený a čím je horší, tím více se rojí v televizi různí kuchaři, kteří se snaží národ přesvědčit, že se dá vařit dobře, chutně a že to nemusí stát zrovna majlant. I když... byl jsem v jisté italské restauraci v Dejvicích, kde vládne roztomile šišlající televizní kuchař, a tam to bylo nejenom předražené a ještě ani jídlo nebylo nic moc, dovolil bych si dokonce říci, že nestálo za nic. Co bylo neuvěřitelné, bylo kafe. Moderní kávovary nedovolí vyrobit špatnou kávu, ale tady to dokázali! Patrně se majitel víc věnuje svým obchodním aktivitám než své hospodě. A protože to je velice módní podnik, má dojem, že je vše v pořádku.

Reality show "Prostřeno" jsem viděl pouze několikrát, a to většinou nechtěně. Není to styl zábavy, který bych vyhledával. Viděl jsem zrovna pokračování, kde vařila jakási paní mezi šedesáti a sedmdesáti. Nevím, co vařila, a není to důležité. Na celém pořadu bylo zajímavé jedině její oblečení: měla na sobě jakési šaty s obrovským dekoltem. Pánbůh ji obdařil, a to velmi, a tak měla dojem, že to musí využít. Když servírovala na stůl, měl jsem dojem, že její prsa musí opustit šaty a že půjdou na vzduch. Toto pokračování jsme shlédl s opravdovým zájmem až do konce. Co se jídla týče, mám dojem, že neuspěla (většina soupeřů byly ženy), ale ten dekolt mne překvapil.

Naše horská parta se schází celkem často. Je jedno, jestli je to u mě, u Zuzany či u Jany. Zrovna včera potřebovali Slávek se Zuzanou odvézt starou kuchyni do sběrného dvora, přivézt novou, koupit nové dveře, kachlíky atd. Samozřemě, že existují nákladní taxi, ale proč vyhazovat peníze za taxi, když se dají úspešně propít a projíst, a tak jsem přistavil svého suburbana, který má, když se sklopí sedačky, ložnou plochu dva metry osmdesát. Vyložili jsme auto ochranným igelitem a mohly začít "škatulata, hejbejte se". Rozštípali jsme starou kuchyň a prkna a dřevotřísku jsme naložili. Když bylo auto plné, odjeli jsme do sběrného dvora: "Copak to máte? Jo kuchyň, tak to vyhoďte do dvojky!" Nacouval jsem k dvojce a vyházeli jsme tam prkna. Zpět jsme vezli novou kuchyň. Takhle jsme se otočili dvakrát. Petr, Slávek a moje maličkost jsme byli skupina stěhovací, zatímco Jana a obě Zuzany byly skupina stravovací. Pravda je, že moje Zuzana byla spíš členka skupiny chlastací, protože kuchyň je malá a tři ředitelky zeměkoule by se tam nevešly. Ostatně i Jana měla jen poradní hlas.

Po druhé fůře jsme šli na oběd a právě tady se v Petrově hlavě zrodil úžasný nápad. Zuzana uvařila svíčkovou a dlužno podotknout, že byla dobrá. "Hele a co kdybychomsi udělali svou vlastní soutěž ´prostřeno´? Kategorii hodnocení bytu bychom opustili, bordel máme doma všichni stejný, to víme, to hodnotit nemusíme, ale vždycky skončíme u jídla, tak to budeme bodovat?" Slávek, který se snaží, marně, udržet jejich příbytek ve sterilně uklizeném stavu, se proti poznámce o čurbesu ohradil: "Tady to kazí jedině Bára, jak jí něco upadne z ruky, tak to nechá válet!" "Slávo, nech bejt. Když to neudělá ona, tak po minutě, co jsme tady, to u vás stejně vypadá jak po vpádu Pasovských a nesnaž se převychovat dospívající slečnu, já se na to v případě mého synka vykašlal, no a dospěl a je normální, bordelář po mně, ale já se s tím nikdy nenervoval, jediné, co mi kdy vadilo, byly zapomenuté svačiny v tašce do školy, protože smrděly, ale to už v šestadvaceti nehrozí. Všechno je věc vývoje. Jak říká jedna moje kamarádka: Vychovat se to nedá, zabít to nesmíš, tak to nech plavat!"

Dámy měly dojem, že nás musí zkontrolovat, zda spávně bouráme starou kuchyň a jestli nakládáme správné věci, a hle, zrodila se zábavná aktivita: rozřezat starý koberec na menší kusy, aby se vešel do auta. "To nebudu bodovat, jsem jako prase!" "Ale Jano, kde zase můžeš svobodně řezat koberec? Řekni?"

Po obědě jsme se rozešli, protože Petr měl ještě setkání se spolužáky nebo co: "Jakýpak setkání, chlastat budou, tak je to!" "No a co? Doteď jsem stěhoval a boural, jsem plný prachu, tak to musím spláchnout." "A jak bys hodnotil jídlo?" "No, postoj u sporáku má Honza lepší, ovšem v eleganci pohybu jasně vede Zuzana, chuťově to bylo vynikající, čili senzometrie dobrá a když k tomu přidám zábavnou aktivitu nazvanou ´škatulata, hejbejte se´, dám devět bodů!"

My jsme zažili ještě moučník a svačinu. Já při čaji (řidič) a Zuzana při víně. "A já dám jedenáct bodů!" "Zuzanko, vím, že víno vykonalo své ve prospěch hostitelky, ale můžeš dát maximálně deset bodů!" "Nenechám se svazovat nějakými deseti body, dávám jedenáct a basta a pomoz mi do bot, mně se nějak zvětšily nohy!"

A tak jsme pro zlepšení dojmu z české gastronomie udělali v sobotu maximum. Příště je to na nás. Jedno vím určitě, stěhovat nic nebudeme!