Věk, to je jenom číslo. A ještě velmi relativní. Někdo je starý už ve dvaceti a jiný má neuvěřitelné nápady v osmdesáti. Osmnáctiletý Honza si ztěžoval, jak je profesor Dvořák honil po památkách, "lítal jako magor, kdo mu má stačit!" a to bylo panu profesorovi teprve osmdesát jedna! Pro někoho je maximálním zážitkem jednou týdně navštívit super-hyper a pak o tom vypráví s rozzářenýma očima, jaký to byl úžasný zážitek, co všechno bylo v akci. Jak jsem v úvodu napsal, všchno je relativní. Se stejným vytržením mi líčil můj kamarád, jak létal v Bhútánu, když ho aerolinka zapudila. Nikdy jsem v Bhútánu nebyl, ale když jsem viděl fotky z té vzdálené krajiny na úpatí Himálají, musel jsem s ním souhlasit. A létání v přírodních podmínkách té země je jen pro opravdové znalce. Ovšem s návštěvou Kauflandu se to nedá srovnat…

Jestli někomu něco závidím, rozhodně to nejsou peníze nebo majetek, ale zážitky. Nemyslím ty ze super-hyper, to mě obtěžuje a beru návštěvu chrámu konzumu jako nutnost, protože místní krámek je předražený a nemají tam všechno. Ale jakmile se mi podaří našetřit nějaké peníze, odletím někam, kde se mi to líbí. No a když se nedaří a jsem chudý, přemluvím synka, vezmeme svoje auta a jedeme po vlastech českých. Což je dobrodružná pouť hodná prvních objevitelů. Nevlastníme GPS (i když Honza ji možná má, miluje elektronické hračky, ale s úctou ke mně ji nebere s sebou) a pravidelně zapomeneme autoatlas. Další sázkou do loterie je technický stav našich starých automobilů. Ne, že by nebrzdily nebo nesplňovaly technické předpisy, to samozřejmě splňují, ale je jim přeci jenom třicet, a tak mají nárok na to trucovat.

Ale zpět k chrámu konzumu. V televizi šla reklama na jeden obchodní řetězec, kde dámy v lodičkách a kostýmech nakládaly do svých luxusních vozů nákup a očividně byly šťastné, že tak dobře a levně nakoupily. Já tam byl asi v jiný den, před chrámem stály staré škodovky a báby v teplákách a pletených čepicích nadávaly na Vietnamce, kteří před sebou tlačili vozíky plné minerálek, které byly ten den v akci. Slušivé kostýmky nahradily propínací zástěry a lodičky na jehlách komisky. Jak říkám, asi jsem tam byl ve špatný den, protože sestra mi říkala, že tam pravidelně potkává velmi elegantní dámy.

Musím se přiznat, že i já měl v chrámu konzumu dobré zážitky. Nedávno ke mně přistoupila jedna dáma a ptala se mě, jestli jsem pan Čech. Řekl jsem jí, že ano, že jsem Jan Čech, a zeptal jsem se, co by potřebovala. Paní se s rozzářeným obličejem otočila na klasicky naštvaného pána, který byl donucen jít na nákup a tlačil vozík s odevzdanýmvýrazem burlaka na Volze: "Podívej, je to pan Čech, já jsem ti to říkala, my vás totiž čteme a strašně se nám vaše knížky líbí, máme všechny tři, nebude nějaká čtvrtá? Nezlobte se, já vás asi zdržuji, ale fakt jsem ráda, že vád vidím živého!" "Vážená dámo, ani nevíte, jak já sám jsem rád, že jsem stále ještě živý, i když se musím přiznat, že někdy je to jen tak-tak!" Samozřejmě jsem měl z toho setkání radost, jsem chlap, a tudíž i ješitný, to máme v genech. Zuzana si mylně myslela, že to byla nějaká neprovdanka, která shání chlapa. Když viděla pána s nákupním vozíkem s výrazem štvance, bylo jí jasné, že je to jinak. Dal jsem té mé fanynce vizitku, aby mne kontaktovala, že jí rád mé knížky podepíšu.

Nedávno jsem dostal krásnou sms: "Dobrý den, pane Čechu. Nedávno jsem Vás potkala v Globusu na nákupu. Jsem ta Vaše obdivovatelka. Právě sedíme v gatu v Pekingu na letišti a čekáme na naše letadlo Airbus A 380. Splnil se mi krásný sen (jen chybí být trochu bohatší a v tom letadle sedět o patro výš). Manžel čte Vaší knížku, máme je obě s sebou, a řve smíchy tak, že čínská security si nechává překládat obsah. Asi byste nevěřil tomu, jak se šest malých Číňanů směje velkému Čechovi z Čech. I tohle je pobavilo. Mějte se krásně!" Nezveřejňuji tento dopis jako důkaz toho, jak jsem geniální, ale jak může také dopadnout návštěva super-hyper. Také zážitek! A příjemný! Takže i akce, jakou je nakupování, kterou nesnáší většina mužů, může dopadnout příjemně.

Zážitky mohou být různé. Pro mne mají největší cenu takové, při kterých se cítím skvěle a mám prostou radost z toho, že jsem. Nemusí to být nutně cesta do Mexika nebo nové Ferrari. Mně stačí, když se vracím ráno z práce utahaný a ospalý a koukám, jak se Praha probouzí do podzimního rána. Začíná nový den a slunce se snaží překonat ranní mlhy. To si pak i vzimě dám ranní čaj v bundě na zahradě a koukám, jak padá nažloutlé listí, a je mi fajn, užívám si to. Přátelé, a je to zadarmo!