Mlátím dřevěnou vařečkou do ztvrdlého cukru ve skleněném zásobníku. Předtím se mi nikdy nestalo, že by cukr ještě ve špajzu ztvrdl. Teď, když mi cukr dochází, koupím automaticky další, ale než doberu předchozí dávku, ztvrdne na kámen. Když se mi ho podaří jakž-takž rozmlátit a nasypat do cukřenky, zanedlouho je ve stejném stavu jako před rozmlácením. Netuším, odkud my, druhdy cukrovarnická velmoc, tento šmejd dovážíme. Náš evropský komisař si užívá svůj miliónový důchod, o jakém se může zdát i řeckému poslanci. On si ho zaslouží! Sice jsme pohřbili naše cukrovarnictví, ale co se týče velryb máme jasno! Tady se ekoteroristé přivazují ke stromům, které napadl kůrovec, a přitom vůbec neprotestovali proti vybíjení těchto savců! Až politický trafikant je zachránil!

Když se marně dobývám do cukru a jsem nepříčetný, jaký sajrajt dovážíme, musí mě hřát, že ty velryby jsme díky našemu chrabrému komisaři zachránili! Jistě to byl úkol hodný chlapa.

Ministr financí vzpomíná na svého kamaráda přezdívaného „Mistr Rozpočet“. Zajímavé je, že na tohoto pána s láskou vzpomínají všechny politické strany, což je víc než podezřelé. Kdo na něj zcela jistě nevzpomíná s láskou, jsou zaměstnanci ČSA. „Mistr rozpočet“ byl předsedou dozorčí rady za dob panování lázeňského mistra, později podrždeštníka, a jemu a jeho partaji posvětil naprosto nesmyslný nákup Airbusů a nebývalé navýšení platů létajícího personálu, základní atributy, které poslaly aerolinku ke dnu. Ovšem později, když dělal ministra financí, se tvářil, že netuší, proč se firma potácí na pokraji krachu. Na to, že je brán jako jeden z nejlepších odborníků na finance, měl neuvěřitelně krátkou paměť. Smlouva na nákup Airbusů byla ještě sepsána tak, že jde vypovědět jedině za cenu takových penále, že se vyplatí objednaná letadla převzít a navýšit tak ještě víc dluh. A to ten geniální účetní netušil?

Takže Mr. Rozpočet nebyl zase tak bez poskvrny. Říká se, že o mrtvých jen dobře. Tak skončím o něm s tím, že svým rozhodnutím poslal spoustu kvalifikovaných zaměstnanců o pár let později na dlažbu.

Zemřel Ctirad Mašín. Po přednášce od Oty Rambouska, který platil za největšího „mašínologa“, jsem nějak nemohl pochopit, čím se tak zasloužili o vlast. Vyprávěli, že chtěli zabít Gottwalda a Čepičku. No, to může být pravda, ale také nemusí (a proč to tedy neudělali?). To bych klidně mohl o sobě tvrdit také, ačkoliv mně bylo teprve pět, když ten syfilitický vrah odešel do pekel. Ani z Rambouskovy knížky „Jen ne strach“ jsem nebyl moudrý. Tam jsou líčeni jako čtyři mladíci, jejichž vlastnosti a schopnosti připomínaly Jamese Bonda, ba co dím, myslím si, že Bond by se šel bodnout, kdyby to četl. Dobře, prostříleli se na Západ. Utekli z této republiky, ale jak tím bojovali proti komunistům? Zůstali za nimi mrtví. Takže jsou vrazi? Podle práva asi ano, ale kolik vrahů v pohraničnických uniformách si užívá důchod? Co se stalo soudcům, kteří posílali na smrt nevinné? A stalo se něco vyšetřovatelům, kteří mučili vězně? Když může klidně jeden z nich sedět i v parlamentu?

Nikdo se nezajímá o to, kolik lidí z jejich blízkosti odsoudili, kolik lidí bylo morálně zničeno jenom kvůli tomu, že je znali. Což se týká také agentů- chodců. Někteří z nichbyli od samého překročení hranic sledováni agenty komunistické tajné policie. Ta pak zavřela všechny, co se s nimi setkali, byť jen na chvíli, protože se třeba léta znali a většinou vůbec netušili, že jde o agenty. Zajímavé je, že o nich ani Ota Rambousek nic nenapsal, a přitom to jeho rodina dost odskákala. A jeho syn znovu ještě za normalizace, kdy byl jako syn nepřítele státu nakonec vystěhován do USA!

Pro mne zůstanou hrdiny Pavel Tigrid, Ivan Medek, Pavel Pecháček a další, které jsme poslouchali na Hlasu Ameriky nebo na Svobodné Evropě. Tajně jsme četli knížky, které vydával Josef Škvorecký. Jistě jsem na spoustu dalších zapomněl, ale ti aktivně bojovali proti režimu. Mašínové utekli jako tisíce dalších, jenom s tím rozdílem, že po nich zůstali mrtví. Takže skutečně nevím, proč bych je měl obdivovat, ale to je jen můj názor.

Nechci tady porovnávat neporovnatelné: politický trafikant, který nebyl schopen zastatávat zájmy našeho hospodářství a místo toho řešil za ohromné peníze „ptákoviny“. Do nebe vynášený rozpočtář, který svým rozhodnutím poslal do pekel jedny z nejstarších aerolinek na světě, a dobrodruzi, kteří se prostíleli na svobodu. Tyto lidi spojuje jen to, že se narodili v této zemi a že se o nich v poslední době mluví. A já měl prostě dojem, že se k tomu musím vyjádřit.