Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 145

Mám dva synovce a oba mám velmi rád. Dnes je jim přes třicet, ale to nám vůbec nebrání, abychom při společných setkáních nevymysleli nějakou ptákovinu. Naposledy jsem byl za Ondrou v práci. Ondra šéfuje prodejně jednoho řetězce prodávajícího sportovní potřeby. Nejsem sportovec, ale přesto občas potřebuji koupit sportovní boty nebo plavky, a tak si rád dám poradit od odborníka. Přišli jsme s mým synkem do prodejny a mladá dívka u pokladny nás upozornila, že vchod je jinde. „Ale já mám reklamaci prosím.“ A vytáhl jsem plavky, které jsem si koupil ve stejném řetězci, ale před deseti léty a plavky za tu dobu dostaly dost zabrat. „Prosím vás a co chcete reklamovat, vždyť to jsou staré plavky, kdy jste je koupil?“ „No to může být nějakých deset let, jo, určitě je to deset let a teď mě u nich praskla guma a padají mi, můžete mi zavolat vedoucího a neříkejte mu, že tady otravuje nějaký dědek, že mu praskla guma, prosím!“ „Moment... pane K. je tady nějaký pán a má starý plavky, tedy hodně starý plavky a chce je reklamovat, že mu praskla guma! Kdože to je? Jo váš strejda, tak já mu řeknu, ať na vás počká,že už jdete, jasně. Máte na pana K. počkat v prodejně, hned přijde.“

Vhasili jsme si to do prodejny a Honza po očku pozoroval pokladní: „Chudák holka, tys jí dal, kdy tati konečně dostaneš rozum?“ „Jo, synáčku,nezapomeň na zásadu ´Vždy ve střehu!´“ A to se k nám již blížil mladý usměvavý prodavač. „Mohu vám s něčím poradit? Potřebujete boty na golf?“ Stáli jsme mimoděk zrovna před regálem s touto obuví. „Nezlobte se, ale s řadovými zaměstnanci se nebavíme, čekáme na vašeho šéfa!“ „Promiňte, nezlobte se.“ Řekl a s úklonou se chtěl vzdálit. Ale v tom se už blížil Ondra: „Proboha, tejdo Kuldo, co tady zase vyvádíš? Neplaš naše zaměstnance! To je můj strejda a jestli vám něco řekl, rychle na to prosím zapomeňte, on je trochu svérázný.“ Mladík stále ještě trochu otřesený se začal smát: „To je v pohodě, to jsem nevěděl, fakt jsem v poho.“

Zakoupili jsme potřebné a po velmi dlouhé době jsem nechal prodejně sportovních potřeb vydělat. Mám sice ještě v zásobě plavky z NDR, které by jistě odolaly i jadernému útoku, ale ty si nechávám na lepší. Ty jsem koupil někdy na začátku osmdesátých let v partiové prodejně v Lidické ulici na Smíchově. Jedny plavky stály pětikorunu, tak jsem si za dvacku koupil čtvery. Jsou vyrobeny z elastického materiálu a když řeknu, že jsem je koupil před dvaceti (sakra, spíš třiceti) kily, je jasné že materiál musí být opravdu velmi elastický, když je stále obleču. Můj drzý syn tvrdí, že jsem je ukradl z německého muzea sportu a že je na nich napsáno Olympische spiele 1936. Pravdou je, že na nich skutečně jsou vyšité olympijské kruhy.

V polovině osmdesátých let se má bývalá žena rozhodla, že musím sportovat, protože jsem tlustý, a přihlásila mě na lyžařský kurs, který pořádalo vedení posádek ČSA. Byly tam samé krasavice a prošedivělí letci, všichni oblečeni z Ameriky. A mezi nimi já, v bagristických vaťácích, které jsme fasovali na letišti jako zimní oblečení. Takovou ostudu mezi kolegyněmi nemohla moje žena ustát, a tak mi koupila na další rok lyžařské šponovky, prý abych nestrašil. Nevím, nakolik můj vzhled šponovky zlepšily, ale jisté je, že ještě vloni jsem je na horách nosil. Letos mě má nynější životní družka zatáhla do outletového obchodu se sportovními potřebami. V podstatě to bylo totéž, co kdysi v Lidické ulici, ale neměli tam porcelánové jeleny, hodiny a remosky. Mají skutečně jen sportovní potřeby. A také jedny módní šponovky, které mi sedly. A tak jsem po dvaceti pěti létech musel odložit své oblíbené černé. Mám v takovém případě dojem, že zbytečně rozhazuji. Jsou sice prý i tací, kteří si kupují na každou sezónu nové oblečení, ale mezi ně já rozhodně nepatřím. Když jsem si musel koupit nové lyže, udělal jsem to jenom proto, protože půjčovna lyží se prodražila a na konci sezóny opotřebované lyže prodávali se slevou. Prodavačka se mě ptala, jaké lyže bych chtěl. „Curvingové a pro úplného blbce.“ „Kolik vážíte? Odhaduji to na nějakých sto dvacet, sto patnáct, ne?“ Podala mi nějaké lyže a povídá: „Ty budou dobré.“ Pak se ztratila mezi regály, zaslechl jsem ji ještě volat: „Moment, tady ty jsou lepší, no jo, ty jsou akorát pro vás.“ Řekla a dala mi na pult krásné lyže, na kterých bylo napsáno: „Porsche design“ a také že jsou zpevněné titanem. Nádherné lyže! A tak jsem letos kraloval Rokytnici v novém. Tony Sailer hadr! Že vám to jméno nic neříká? To byl lyžařský idol šedesátých let.

Snažil jsem se popsat vám, kterak jsem se zásobil sportovnimi potřebami na několik let dopředu. Pro většnu z vás to asi nebude takový neřešitelný problém jako pro mne, ale já v krámě plném mně neznámých věcí zcela znejistím a tápu, a tak jsem rád, že to mám za sebou.

***********

Knihy si můžete objednat zde