V pátek jsem se koukal na svůj oblíbený pořad v televizi. Vystupovala tam jakási slovenská supermanažerka v oboru reklamy. Anorektička silně mužského vzhledu vyprávěla, jak je velmi úspěšná, ale trochu mne mátlo, že nebyla schopná říct moderátorovi, co by měl udělat pro to, aby jeho fiktivní firma dostala úspěšně na trh nějaký výrobek. Neustále mlela fráze o posunutí značky, když se ptal, jak a kam by měl posunout značku, vysvětlila to další frází. Když to nevedlo ke zdárnému konci, řekla, že je také velmi úspěšná designerka zvířecího nábytku. „U nás se lidé spokojí s průměrným zvířecím nábytkem, takže ten můj designovaný je určen zejména pro západní trhy.“

Nevím, jak je to s trhem, ale jako dlouholetý majitel koček a psů vím, že kočka si lehne, kam chce ona sama, a na nějaký design zcela kašle! Když jí koupíte specální zařízení, kde si může brousit drápky, když nemůže být venku, klidně se s tou paní vsadím, že si kočka zaručeně vybere k drápání to nejdražší křeslo, které je doma. Jeden kocour nejraději spal na botách v předsíni, druhý kocour, kterého jsem měl, počkal, až usnu, a nacpal si čumák k mému krku u ucha a protože samou spokojeností vydával zvuky rozhašeného trabanta, musel jsem ho vždy odstrčit. Tento kocour, když jsem ho vyhodil z postele, si vlezl k mému synkovi, chytil ho tlapkami za hlavu a tak spolu spali.

Takže ta paní pěkně kecá a vydělává na blbosti snobů. Ostatně na blbosti lidí se vydělává nejlépe, na tom je založena spousta firem. Moje kamarádka byla nedávno na školení jednoho potravinářského koncernu. Ráno do jejich provozovny napochodovala trojice pí ár managorů, dva muži a jedna žena. Muži vypadali jako klonovaní: nagelované hlavy, úzké brýle, přes rameno tašku s počítačem, pardon, s kompem. Dáma sice neměla nagelovanou hlavu, ale jinak byla jejich klon v ženském vydání. Věk kolem třiceti a všichni se vyznačovali neuvěřitelným sebevědomím. Stejně neuvěřitelný byl i jejich slovník . Nejpoužívanějším slovem bylo slovo „komunikovat“, tím nahradili většinu sloves. Kamarádce to nedalo a psala si ty neuvěřitelné hovadiny, co z nich padaly. „Á, paní si dělá poznámky, to je velmi dobře, nakonec si uděláme kominakční diskuzi!“ To děvče netušilo, že moudra, která padala z jejích úst, se stanou při víně zlatým hřebem večera. A tak jsme „komunikovali na…“, „vykomunikovávali jsme“ , „komunikovali jsme hodnoty“ a sháněli jsme se po „balíčku komunikace na zahraniční návštěvníky(!)“.

Vrtá mi hlavou, jestli mám ten balíček po zahraničním návštěvníkovi hodit, nebo co. To jsme skutečně „nevykomunikovali“. Nebo: jak vlastně taková věc vypadá? Vím, jak vypadá balíček, vím, co je to komunikace, ale balíček komunikace? Kamarádka bohužel neměla odvahu se na to zeptat, takže jsme odsouzeni k nevědomosti. Také jsem se až do včerejška domníval, že slovo „komunikovat“ se váže pouze se „s“ (s kým, s čím) a to dokonce i v angličtině. Silně mi to připomínalo kampaň bývalého vedení naší společnosti, když oblepili podnik neuvěřitelně stupidními hesly jako „Stoupáme výš a je to na nás znát“, nebo „Lépe platící zákazník má nárok na lepší servis!“. Zaplatit někomu, aby takovou pitomost vymyslel, nechat udělat grafický návrh, tisk na samolepící folie a ještě to zaměstnanci, aby neumřeli blbí, dostali na laminovaném kartónu. Kolik to všechno muselo stát? Tady jsem si vzpomněl na jednu kolegyni, která vyhrála podnikovou soutěž v anální speleologii, když do podnikového časopisu napsala na tato hesla ódu: „Kdyby mi to nebylo hloupé, odlepila bych si jedno heslo třeba z kabiny výtahu, abych si ho nalepila doma na zrcadlo, aby mi každé ráno připomnělo, jak jsem šťastná, že u takového podniku mohu dělat!“

Tak mne napadá, jak by bylo skvělé se takovou zodpovědnou a těžkou prací prací živit. Kontrolovat technický stav letadel před letem nebo letadla opravovat, to je houby, to může dělat kdejaký blbec, ale toto, to je jiná! Inu, jak říkám, kdybych ve třetí třídě zabral, mohl jsem to někam dotáhnout!

V poslední době se stále mluví o krachu sázkové kanceláře, která je vlastněná státem. Její ředitel vydal prohlášení, že začali šetřit, a tak služební Bentleye nahradili Jaguáry! To je borec! Takhle si utrhnout u huby, to dokáže málokdo! Napadá mě, že Bentleye nemá jako služební auta ani vedení Bank of England! Asi je to houby společnost. A také asi není jejím největším akcionářem firma, kterou zastupuje poněkud dementně se usmívající člověk, který při pokusu odvolat neúspěšného šéfa sázkové společnosti tvrdil, že je vlastně vše v naprostém pořádku, pravda, pár miliard se někam propadlo, ale jinak je vše OK! Rozumíte tomu? Já ne! Když pokladní v sámošce ujede na kase o pár stovek, tak to je malér, ale miliardy? To je v pohodě.

A tak si představuji, jak bych ráno přišel do práce, sedl bych si před počítač a zamyslel se. A najednou, pic kozu do vazu, mám to: „Dokážeme jít po svých, naše výkonnost se zvedla!“, nebo „Odrazili jsme se k lepším výkonům a vypadáme lépe a je o nás zájem!“ Sakra to byla ale dřina! To asi dnes nepůjdu večer do fitka! Škoda, že po těch hlavách, které to vymyslely, zůstala sekyra přes miliardu. A tak to měly pěkně rozjeté