.

Na počátku se dva lidé zamilují a začnou spolu chodit. No a po čase přijde přirozená otázka: chodíme spolu rok, dva, tři…a kam jsme došli? Podle mě je správné dojít na radnici nebo se zastavit v kostele (nebo vystoupat při východu slunce na vrchol Pálavy jako já s mou ženou a s našimi svědky) a na té radnici, v tom kostele nebo na tom kopci uzavřít manželství, tedy veřejně si slíbit vzájemnou péči, věrnost a další krásné a pro kvalitní život zcela zásadní věci.

Aktuálně se tématem manželství celkem intenzivně zabývá i náš parlament, protože se objevila poptávka po něčem, čemu se říká manželství pro všechny. Evidentně je to velmi důležité téma, když si na něj poslanci udělali čas i v době války.

Musím říct, že tu vzrušenou parlamentní debatu celkem pozorně sleduju a že mě velmi těší (bez ironie!).

Život bez manželství si vůbec neumím představit a naprosto nechápu tu módu posledních třiceti let, kdy slyším říkat, že manželství je jenom papír. Svatá prostoto! Jenom papír je přece to, co máme všichni na toaletě! Jak nám mohlo manželství takhle zpapírovatět a dostat se na úroveň toalety? Opravdu už nedokážeme rozlišit cenu těch dvou papírů?

Osobně si myslím, že tuhle papírovou terminologii používají hlavně ti, kteří mají strach přijmout zodpovědnost za svůj vztah. A ten svůj strach balí do papíru, nejlépe hodně neprůhledného. Ale to je zas trochu jiný příběh, takže zpátky k té parlamentní debatě o manželství pro všechny.

Zamysleme se trochu nad tím pojmem „pro všechny“. Fakt to dává smysl?

Komunismus přišel s konceptem práce pro všechny. A jak to dopadlo? Vypadalo to tady jak v pracovním táboře. Komunisté se chlubili plnou zaměstnaností a úplně se ignoroval fakt, že jistá míra nezaměstnanosti je přece přirozená, protože někteří pracovat buď nechtějí nebo nemohou. Dnes už to chápeme velmi dobře, nezaměstnanosti se nikdo nediví a zaměstnání pro všechny nikdo nepožaduje.

Pak tu bylo něco jako maturita pro všechny a byl skoro problém vyučit se automechanikem, zedníkem nebo kuchařem s tím, že nechci víc než výuční list, protože maturitní vysvědčení mi nijak nepomůže v tom, jak dobře opravit auto, postavit dům nebo uvařit oběd. Byla to blbost a dnes už ten tlak v podstatě vymizel. Maturita prostě není pro všechny.

Teď máme na stole manželství pro všechny a téměř všechny to zvedá ze židle. Mě úplně tolik ne. Považuji to za přirozenou kapitolu kulturně evolučního procesu. Jakmile si heterosexuálové manželství přestali považovat (nejtristnějším dokladem je počet nemanželských dětí) a odhodili ho jak zmačkaný papír, homosexuálové a lesby ho prostě zvedli a narovnali. Asi proto, že jim tahle právní forma, jak uspořádat vztah, přijde pro praktický život docela důležitá.

Musím říct, že jim rozumím, protože mně taky!

Ale protože začínají prázdniny a doba dovolených, na závěr vám s dovolením doporučím, abyste vyrazili do přírody. Za sluncem, vodou a čerstvým vzduchem. Protože tohle všechno je tady opravdu PRO VŠECHNY.