27.6.2022 | Svátek má Ladislav


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Zkoušky na gymnasium 1942

Myslím, že už je moc málo pamětníků na ony příšerné protektorátní časy, kdy dostat se na gymnázium bylo pro českého kluka podobné „unikum“ jako se dostat potom za komoušů na vysokou.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
K. Janyška 2.10.2015 18:47

Protektorázní časy jsou tu zase. Jen metody jsou

zatím sofistikovanější... Dzp.

K. Janyška 2.10.2015 18:48

Re: Protektorázní časy jsou tu zase. Jen metody jsou

Protektorátní... Dzp.

Z. Koutecký 2.10.2015 15:52

Válečné gymnázium

Ano, tak to kdysi skutečně bylo. Také já jsem dělal v roce 1943 takové přijímačky na gymnázium. Bylo mi 10 let. Tehdy to totiž bylo možné zkusit už po absolvování 4. třídy obecné školy. Osvědčení o árijském původu jsem také musel mít, jako každý kdo za Protektorátu chtěl uplatnit nějaké svoje právo na cokoliv. Podobně jako později posudek výboru KSČ a dnes je do jisté míry potřebné lustrační osvědčení. Ano, přijímací zkoušky byly tvrdé a náročné, duševně i tělesně. Dnešní mládež je dnes jistě ráda, že nic takového nemusí podstupovat. Dnes by něco takového asi bylo pokládáno za poškozování rozvoje osobnosti dítěte, frustraci a diskriminaci. Nevím jak komu, ale mně ani mým pozdějším spolužákům z gymnázia, s jejichž přeživším zbytkem se dodnes scházím, to nijak viditelně neublížilo. Asi proto, že jsme tehdy jen prostě soutěžili a závodili, jak jsme byli jako kluci zvyklí (dívky tam žádné nebyly) a co hrozí naší psychice jsme netušili. Stejně jako jsme netušili, že budeme nadosmrti psychicky poznamenáni, když nám táta vrazí pohlavek. Pan Horníček také netušil, jak jednou řekl, že se i přes sklo může opálit, takže se tak nikdy neopálil. Naopak duševní zdatnost a odolnost se nám náramně hodila při výuce, která byla náročná a profesoři nesmlouvaví. Sice nám, desetiletým klukům vykali a oslovovali nás pane, ale při zkoušení moc společenští nebyli. Ovšem takovou svobodu, jakou mají dnes žáci, volně pobíhající po třídě, pokřikující na sebe i učitele, jsme neměli. Seděli jsme jako přikovaní a profesora sledovali jako ostříži. Taky nikdo nepochyboval, že maturita musí být státní. Tělesná zdatnost se nám hodila, když jsme při každém leteckém poplachu prchali ze školy do bytů spolužáků bydlících v okolí. Po roce 1948 se mnohé změnilo, ale po vstupu na vysokou školu se ukázalo, že to, co nás ti přísní profesoři naučili nám cestu k absolutoriu náramně usnadnilo. Ale koho to dnes zajímá? Snad jako odstrašující příklad.

Z. Lapil 3.10.2015 18:33

Re: Válečné gymnázium

Dvě námitky proti srovnání s lustracemi, i když, pravda, píšete "do jisté míry". Lustrace se týkají zákonem specifikovaných zaměstnání, ne-li politických funkcí. Rozhodně se netýkají studia. A lustrován je člověk osobně, ne jeho rodiče a už vůbec ne prarodiče.

A prosím: jak to bylo s těmi byty spolužáků, to bydleli ve sklepě? Poplach přece znamená cestu do krytu...

M. Krejčiřík 2.10.2015 12:46

Politická loajalita k režimu se za protektorátu nezkoumala.

Já jsem dělal přijímací zkoušky na gymnáziu v Moravských Budějovicích v roce 1943. Zkoušky trvaly týden a byly hodně náročné (ústní zkoušky i písemné testy) a velký důraz se kladl fyzickou zdatnost uchazeče (několik hodin denně na hřišti). Výsledky zkoušek byly bodovány a na gymnázium byli přijati uchazeči, kteří získali nejvíce bodů. Ze 140ti přihlášených uchazečů se jich na gymnázium dostalo jen 25.

Politická loajalita k režimu se za protektorátu nezkoumala. K tomu došlo až po roce 1948 po nastolení komunistické diktatury. Na tuto dobu temna nikdy nezapomenu. Rodiče jednoho spolužáka byli označeni za velkovské boháče, majetek jim byl uloupen a byli vystěhování do pohraničí. Pro mladší kamarádku (chodila o rok níže) si přišla SNB přímo do gymnázia a dostala 2 roky za to, že si dovolila napsat na psacím stroji leták s výzvou, aby se konaly svobodné volby. Bratr jiného mého spolužáka dostal v inscenovaném politickém procesu 20 let, jeho strýce komunistická justice zavraždila. V roce 1951 nebylo připuštěno k maturitě 7 spolužáků, absolventů gymnázia, pro nežádoucí třídní původ. Byli ze školy vyhozeni a museli nastoupit do nekvalifikovaných dělnických profesí.

M. Bílý 2.10.2015 11:18

Tak to já jsem měl štěstí. Zkoušku na střední školu . . .

Tak to já jsem měl štěstí (jako skoro ve všem v životě). Zkoušku na střední školu jsem dělal v roce 1937 (na Staroměstskou reálku v Dušní ulici č.7 v Praze 1). Už nás tu moc nebude, kteří se pamatujeme na první republiku. Maturoval jsem v roce 1945.

D. Stirský 2.10.2015 11:06

Mně to připomnělo něco jiného:

V 70. letech jsem studoval Střední ekonomickou školu v Resslově ul. č. 8. Jednoho dne si mého spolužáka a mě zavolal náš třídní do kabinetu: Měli jsme, jako studenti znalí psaní na stroji, přepisovat tabulky hodnocení nových uchazečů. Vždy jméno a pak různé sloupečky s bodovým ohodnocením. A pamatuji se, že značný počet bodů byl ve sloupečku politická angažovanost rodičů (byla-li tou správnou), původ (dělnický měl nejvyšší ohodnocení), byly tam i kolonky ohledně rodičů a jejich postojů před r. 68 a pro r. 68. Ohavná doba. A pak si vzpomínám na rok 1977. Těsnopis učil pan profesor Svoboda. Pomenší, špatně vyslovoval, šmajdal, rozhodně žádný idol žen. Při hodině dostal za úkol vyjádřit se k Chartě 77. A tento neatraktivní šmatla řekl: "Já se k ničemu vyjadřovat nebudu, protože jsem to nečetl a nevím, oč se jedná." Bylo to jak z povídky Vyšší princip. Sekyra mu nehrozila, ale ztráta zaměstnání na prestižní škole ano. U mamky v práci se jedna její kolegyně zdržela hlasování (argument: když jsem to nečetla) a další den musela pro ztrátu důvěry odejít. Pan profesor Svoboda už asi nežije, ale vzpomínám na něj s velikou úctou.

J. Lepka 2.10.2015 9:45

No to jste měl pěknou kliku !

Připomněl jste mi životní anabázi mého, letos v lednu zemřelého otce. On byl starší a tak měl maturovat již roku 1943. Jenže, Němci střední školy uzavřeli již v březnu a tak bylo maturitnímu ročníku vydáno náhradní vysvědčení, známky opsané ze septimy a šlo se do Reichu na totální nasazení. Tátovi se povedlo vysmeknout přechodem na konzervatoř, která byla z rozhodnutí Říše považována za odbornou školu na úrovni průmyslovky / to se okupantům hodilo/, ovšem s obdobnou procedurou jako popisujete, ovšem k arijskému původu se vyjadřovalo i gestapo. Vím z vyprávění, že o tom rozhodovalo i to, že oba otcovi rodiče, ač z Polabí, měli německé školy / na přelomu 19 a 20 století !!!/ Ovšem stejný argument se v 48. hodil akční komisi k vyloučení otce ze studia filosofie ! (Je potřeba ještě další důkaz o spřízněnosti obou socialistických režimů ???)

J. Sova 2.10.2015 8:16

Znal jsem

lékaře, Čecha, který za Protektorátu studoval v Německu. Jak to bylo možné nevím.

A. Alda 2.10.2015 8:40

Jednoduše.

Prostě se přihlásil na německou universitu.

J. Sova 2.10.2015 9:09

Re: Jednoduše.

Ty byly pro Čechy otevřené?

P. Vaňura 2.10.2015 10:21

Ono je to tak, že některým českým

studentům (teoreticky "všem," ale praxe byla jiná) byla po uzavření českých vysokých škol dána možnost dostudovat na německých školách. Toto vzdělání se ale ještě v 80 letech v ČSSR NEUZNÁVALO, byl na to celostátní předpis. Někteří Češi nicméně přešli na SLOVENSKÉ školy a v případě ČECHŮ to bylo považováno za totéž, jako kdyby měli školy německé a neuznávalo se to rovněž.

J. Kryst 2.10.2015 4:40

rodné listy za Protektorátu

Ty rodné listy tři generace zpět musel mít každý. Měl je i můj děda, který byl cestářem/pohrabáčem.

P. Vaňura 2.10.2015 10:23

Byla to také podmínka při žádosti

o sňatek.