Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Protektorázní časy jsou tu zase. Jen metody jsou

zatím sofistikovanější... Dzp.

Re: Protektorázní časy jsou tu zase. Jen metody jsou

Protektorátní... Dzp.

Válečné gymnázium

Ano, tak to kdysi skutečně bylo. Také já jsem dělal v roce 1943 takové přijímačky na gymnázium. Bylo mi 10 let. Tehdy to totiž bylo možné zkusit už po absolvování 4. třídy obecné školy. Osvědčení o árijském původu jsem také musel mít, jako každý kdo za Protektorátu chtěl uplatnit nějaké svoje právo na cokoliv. Podobně jako později posudek výboru KSČ a dnes je do jisté míry potřebné lustrační osvědčení. Ano, přijímací zkoušky byly tvrdé a náročné, duševně i tělesně. Dnešní mládež je dnes jistě ráda, že nic takového nemusí podstupovat. Dnes by něco takového asi bylo pokládáno za poškozování rozvoje osobnosti dítěte, frustraci a diskriminaci. Nevím jak komu, ale mně ani mým pozdějším spolužákům z gymnázia, s jejichž přeživším zbytkem se dodnes scházím, to nijak viditelně neublížilo. Asi proto, že jsme tehdy jen prostě soutěžili a závodili, jak jsme byli jako kluci zvyklí (dívky tam žádné nebyly) a co hrozí naší psychice jsme netušili. Stejně jako jsme netušili, že budeme nadosmrti psychicky poznamenáni, když nám táta vrazí pohlavek. Pan Horníček také netušil, jak jednou řekl, že se i přes sklo může opálit, takže se tak nikdy neopálil. Naopak duševní zdatnost a odolnost se nám náramně hodila při výuce, která byla náročná a profesoři nesmlouvaví. Sice nám, desetiletým klukům vykali a oslovovali nás pane, ale při zkoušení moc společenští nebyli. Ovšem takovou svobodu, jakou mají dnes žáci, volně pobíhající po třídě, pokřikující na sebe i učitele, jsme neměli. Seděli jsme jako přikovaní a profesora sledovali jako ostříži. Taky nikdo nepochyboval, že maturita musí být státní. Tělesná zdatnost se nám hodila, když jsme při každém leteckém poplachu prchali ze školy do bytů spolužáků bydlících v okolí. Po roce 1948 se mnohé změnilo, ale po vstupu na vysokou školu se ukázalo, že to, co nás ti přísní profesoři naučili nám cestu k absolutoriu náramně usnadnilo. Ale koho to dnes zajímá? Snad jako odstrašující příklad.

Re: Válečné gymnázium

Dvě námitky proti srovnání s lustracemi, i když, pravda, píšete "do jisté míry". Lustrace se týkají zákonem specifikovaných zaměstnání, ne-li politických funkcí. Rozhodně se netýkají studia. A lustrován je člověk osobně, ne jeho rodiče a už vůbec ne prarodiče.

A prosím: jak to bylo s těmi byty spolužáků, to bydleli ve sklepě? Poplach přece znamená cestu do krytu...

Politická loajalita k režimu se za protektorátu nezkoumala.

Já jsem dělal přijímací zkoušky na gymnáziu v Moravských Budějovicích v roce 1943. Zkoušky trvaly týden a byly hodně náročné (ústní zkoušky i písemné testy) a velký důraz se kladl fyzickou zdatnost uchazeče (několik hodin denně na hřišti). Výsledky zkoušek byly bodovány a na gymnázium byli přijati uchazeči, kteří získali nejvíce bodů. Ze 140ti přihlášených uchazečů se jich na gymnázium dostalo jen 25.

Politická loajalita k režimu se za protektorátu nezkoumala. K tomu došlo až po roce 1948 po nastolení komunistické diktatury. Na tuto dobu temna nikdy nezapomenu. Rodiče jednoho spolužáka byli označeni za velkovské boháče, majetek jim byl uloupen a byli vystěhování do pohraničí. Pro mladší kamarádku (chodila o rok níže) si přišla SNB přímo do gymnázia a dostala 2 roky za to, že si dovolila napsat na psacím stroji leták s výzvou, aby se konaly svobodné volby. Bratr jiného mého spolužáka dostal v inscenovaném politickém procesu 20 let, jeho strýce komunistická justice zavraždila. V roce 1951 nebylo připuštěno k maturitě 7 spolužáků, absolventů gymnázia, pro nežádoucí třídní původ. Byli ze školy vyhozeni a museli nastoupit do nekvalifikovaných dělnických profesí.

Tak to já jsem měl štěstí. Zkoušku na střední školu . . .

Tak to já jsem měl štěstí (jako skoro ve všem v životě). Zkoušku na střední školu jsem dělal v roce 1937 (na Staroměstskou reálku v Dušní ulici č.7 v Praze 1). Už nás tu moc nebude, kteří se pamatujeme na první republiku. Maturoval jsem v roce 1945.

Mně to připomnělo něco jiného:

V 70. letech jsem studoval Střední ekonomickou školu v Resslově ul. č. 8. Jednoho dne si mého spolužáka a mě zavolal náš třídní do kabinetu: Měli jsme, jako studenti znalí psaní na stroji, přepisovat tabulky hodnocení nových uchazečů. Vždy jméno a pak různé sloupečky s bodovým ohodnocením. A pamatuji se, že značný počet bodů byl ve sloupečku politická angažovanost rodičů (byla-li tou správnou), původ (dělnický měl nejvyšší ohodnocení), byly tam i kolonky ohledně rodičů a jejich postojů před r. 68 a pro r. 68. Ohavná doba. A pak si vzpomínám na rok 1977. Těsnopis učil pan profesor Svoboda. Pomenší, špatně vyslovoval, šmajdal, rozhodně žádný idol žen. Při hodině dostal za úkol vyjádřit se k Chartě 77. A tento neatraktivní šmatla řekl: "Já se k ničemu vyjadřovat nebudu, protože jsem to nečetl a nevím, oč se jedná." Bylo to jak z povídky Vyšší princip. Sekyra mu nehrozila, ale ztráta zaměstnání na prestižní škole ano. U mamky v práci se jedna její kolegyně zdržela hlasování (argument: když jsem to nečetla) a další den musela pro ztrátu důvěry odejít. Pan profesor Svoboda už asi nežije, ale vzpomínám na něj s velikou úctou.

No to jste měl pěknou kliku !

Připomněl jste mi životní anabázi mého, letos v lednu zemřelého otce. On byl starší a tak měl maturovat již roku 1943. Jenže, Němci střední školy uzavřeli již v březnu a tak bylo maturitnímu ročníku vydáno náhradní vysvědčení, známky opsané ze septimy a šlo se do Reichu na totální nasazení. Tátovi se povedlo vysmeknout přechodem na konzervatoř, která byla z rozhodnutí Říše považována za odbornou školu na úrovni průmyslovky / to se okupantům hodilo/, ovšem s obdobnou procedurou jako popisujete, ovšem k arijskému původu se vyjadřovalo i gestapo. Vím z vyprávění, že o tom rozhodovalo i to, že oba otcovi rodiče, ač z Polabí, měli německé školy / na přelomu 19 a 20 století !!!/ Ovšem stejný argument se v 48. hodil akční komisi k vyloučení otce ze studia filosofie ! (Je potřeba ještě další důkaz o spřízněnosti obou socialistických režimů ???)

Znal jsem

lékaře, Čecha, který za Protektorátu studoval v Německu. Jak to bylo možné nevím.

Jednoduše.

Prostě se přihlásil na německou universitu.

rodné listy za Protektorátu

Ty rodné listy tři generace zpět musel mít každý. Měl je i můj děda, který byl cestářem/pohrabáčem.

Byla to také podmínka při žádosti

o sňatek.