"I hloupý komentář, o polovinu zkrácený, je o polovinu chytřejší," přečetl jsem si v kanceláři svého prvního nadřízeného, když jsem nastupoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa v Mnichově a šel si znovu přečíst svůj sáhodlouhý text o nějakém tehdy světodějném tématu. Takže i dnes jen krátce: Zemřel Milan Schulz, můj kolega, učitel, vedoucí. Zemřel v Mnichově ve věku, jak se v nekrolozích říká, nedožitých 84 let.

Milan Schulz

Celkem čtyři roky jsem s ním mohl pracovat a dalších dvacet let se občas vídat při jeho návštěvách Prahy. S jeho synem Martinem Schulzem, jedním ze stálých autorů našeho pořadu, spolupracujeme už skoro čtvrt století. Názory a argumenty navazují na Události a názory, které Milan Schulz léta vedl, moderoval a psal do nich komentáře. V roce 1989 svým osobitým způsobem okomentoval tehdejší legendární projev Milouše Jakeše na Červeném Hrádku a tím přispěl k jeho rozšíření a svým způsobem i jeho pádu. Vyvolal tím ale také diskusi mezi námi, tehdejšími studenty žurnalistiky, zdali jeho obsah přece jen více nezlehčil, než bylo zdrávo a zdali nebylo lépe z hlediska novinářské etiky ho odvysílat raději celý, bez ironických komentářů, protože sám o sobě byl vypovídající.

Takový byl ale Milan Schulz a takový je i pořad, jehož profil dlouhá léta ovlivňoval. Ze samotné jeho podstaty vyplývá, že nejde o zpravodajství, to patří do zpráv, ale o pořad názorový, pod úhlem toho kterého pohledu. Slovo Názory bylo součástí jeho názvu a je i dnes.

Nesouhlasil jsem s ním často, nakolik jeho postoje byly velmi levicové, ale jeho tolerance byla natolik velká, že se to nijak neprojevilo na mém ohodnocení i služebním postupu. Jeho připomínky k mým textům ostatně nikdy nebyly názorové povahy, ale věcné a profesionální. Když jsem ještě jako elév a stážista napsal skoro likvidační komentář na tehdejšího československého velvyslance v Kanadě Rudolfa Schustera, pozdějšího slovenského prezidenta, proti kterému protestovali jako komunistovi slovenští emigranti, kýžené schválení pro vysílání jsem nedostal vůbec.

Psal jsem tehdy, jak se říká, palicí a musím dnes uznat, že cenzura byla na místě. Rebelující písničkář Karel Kryl mi příspěvek pak ilegálně odvysílal ve svém hudebním pořadu, a když na to Milan Schulz díky neuvěřitelné náhodě přišel, strašlivé se na mě rozezlil, ale bylo tak trochu vidět, že ho to vlastně velmi dobře pobavilo.

Milan Schulz ve svém životě prošel velmi typickou peripetií od zapáleného komunisty, po komunistu reformního, až po aktivního emigranta a pro své bývalé soudruhy nepřítele číslo jedna, estébácký agent Minařík ho zmiňuje jako prominentního antikomunistu a imperialistického agenta.

Pracoval pro časopisy, které dodnes jsou symbolem kvalitní a na svou dobu svobodné žurnalistiky, jako Literární noviny, Orientace nebo Literární listy. Byl také dramaturgem divadla Semafor. A v exilu pak spolupracoval s Tigridovým Svědectvím a Pelikánovými Listy. Od roku 1970 zakotvil ve Svobodné Evropě, a to, jak mi řekl, jeho život velmi zjednodušilo, protože tam bez přestávky vydržel až do roku 1994, kdy se přestěhovala do Prahy a tam také s ní dále volně spolupracoval. S Martinem Schulzem uváděli televizní diskusní pořad "Sněží".

Milan Schulz prošel všemi zákruty české společnosti minulého století, a přestože to mnohde hrozilo havárií, odešel nakonec se ctí. O některých, kterým píšeme nekrology, říkáváme: Odešel a s ním jeho doba. Milan Schulz mezi takové osobnosti určitě patří.