Je hlavní přestávka. Kolega Rohovský uvažuje o volbách:
"Komunisti v těchto volbách vyhrají s 99,8 procenty. Možná, že už to bude i 99,9. Národ už je zase připraven lézt jim do zadku."
Všichni se podivujeme, proč to už není rovných procent sto.
"Sto to nikdy nemůže být," pokračuje Rohovský, "Rudé právo by nemělo možnost psát o renegátech, pravicových oportunistech, rozvratnících a protisocialistických živlech. Ztratilo by tak jedno ze svých hlavních témat."
"No, stejně těch 99,9 v sobě skrývá ještě mnoho nepřátel socialismu. Počítej. Osm, deset milionů voličů, jedno procento je sto tisíc a jedna desetina je deset tisíc. To je stále na hrstku nepřátel našeho lidu mnoho.
"Tak třeba to bude 99,99. To by jich zbyla už jen tisícovka."
Náš rozhovor o volbách byl náhle přerušen hlášením ze školního rozhlasu: "Všichni vyučující se okamžitě dostaví do sborovny ke krátké poradě."
Václav reagoval první: "Někdo se asi podělal, že je to tak naléhavé." Vzal si s sebou věci i na příští hodinu a odešel na poradu. Ostatní jsme ho následovali. Naléhavá porada v přestávku se uskuteční zpravidla jen tehdy, když ředitelství školy je napadeno nějakým úkolem od vyššího potentáta. A potřebuje naši kulisu.
Nemýlili jsme se. Zástupce ředitele, a také hlavní ideolog naší školy, spustil: "Dnes odpoledne se všichni vyučující, kromě těch, co učí na večerní škole, zúčastní předvolební schůze. Koná se ve velké zasedací místnosti OV KSČ. Začátek ve 14:00 h. Poslední hodina odpadá. … Ještě prosím soudružku Jankovskou, aby s sebou vzala i členy výboru svazu mládeže. Tento úkol jsme dostali dnes ráno od tajemníka pro školství Stropka. Vedení školy a složky školy se ještě budou v příští hodině radit o tom, jak se bude naše škola na tomto shromáždění presentovat. … Za předsedu strany si vezme hodinu Ticháčková. Za předsedu odborů Pešek. … Pohotovost na čtvrtou hodinu má Rohovský a Volná." Stručně zaznělo na poradě.
"Kurva!" otočil se ke mně Rohovský, " Já mám zrovna dneska jen první tři hodiny. Že jsem sem lezl. Za hodinu jsem mohl být fuč."
Následovaly omluvy z náhlého odpoledního shromáždění, které ideolog vyřešil na místě:
"Kadeřník? To jde soudružko přeobjednat."
"Malujete? Úklid ty dvě hodiny počká."
"Pohřeb? Ano, ten se odložit nedá. A kdopak vám zemřel soudružko?" "Sousedka." "Tak není příbuzná?" "Ne." "Tak to se jistě na shromáždění dostavíte."
Ještě stále jsem přesvědčen, že volba je způsob, jak se stanoví či určí osoba, objekt či cesta nebo postup ze dvou či více možností. Jsem přesvědčen, že volbu lze provést buď náhodně nebo na základě úplné nebo také neúplné informace. Všelijaké volby a rozhodnutí činí každý z nás několikrát za den.
Ale volby poslance!? To je něco mimořádného. Za náš okres do Národního shromáždění kandiduje ministr školství. Jeden. Zvláštností této volby je, že budem volit jednoho poslance z jedné možnosti. Zdá se, že to bude opravdu těžká volba. Proto se kvůli volbám rozbíhá tato intenzivní propaganda. Také proto musíme na nařízené shromáždění. Je to součást halasné předvolební agitace. A není divu. Co kdyby někdo zvolil z jedné jediné dané možnosti tu druhou? … Musela by se zhroutit celá formální logika. A musel by se objevit nový génius, aby to dal do pořádku.
Věnujme se však prozaičtější skutečnosti. Proč pan ministr kandiduje zrovna za náš okres, když je Pražan? Vysvětlení je v podstatě jednoduché. Pan ministr je čipera a našel si v našem okresním městě milenku. Atraktivní a půvabnou ženu. Inteligencí, proporcemi a vůbec všemi ženskými přednostmi akorát tak pro ministra. Dáma pracuje jako recepční v interhotelu. Kromě ženských půvabů zná jazyky a i věkem je přiměřená postavení ministra. Ona má kolem třiceti a pan ministr pětapadesát. Poznali se, když paní recepční dělala ministrovi tlumočnici. Ministr nezná žádný jazyk. Prý ani rusky neblafne. Právě osud jim nastavil ten cizí jazyk, aby v nich probudil milostné touhy a citově je oba sblížil. A tak se pan ministr se svou milou mohou scházet právě v hotelu. Stane se to tak, že recepční vypne telefon, zamkne hotel a odejde na pokoj.
Samozřejmě, že při těchto dobrodružných a služebních návštěvách města s tučnými dietami neopomene ministr učinit zastávku na OV KSČ. Jak by to jinak zdůvodnil vlastní ženě? Na okresním výboru vždy něco naslibuje, něco popije. A volební kandidátka je na světě.
Předvolební setkání s ministrem a budoucím poslancem Národního shromáždění a významným komunistou mi umožnilo, že jsem se poprvé dostal do zasedací místnosti okresních komunistů. Než jsem s Rohovským zasednul do čtvrté řady, vzadu bylo už vše obsazeno, musel jsem projít vstupní halou vyzdobenou relikviemi komunistických světců a musel jsem minout i Gottwaldovu sochu.
Po chvilce čekání, vcelku přesně, se dostavil ministr. Přesněji, dva soudruzi ho dostrkali za vyvýšený předsednický stůl. Vyvýšený proto, abychom dobře viděli a mohli se zúčastnit komunistické liturgie. Už první pohyby ministra naznačovaly, že ministr je opilý. Za předsednický stůl si sedl a koukal.
Kabaretní vystoupení začal tajemník. Několik ustálených sousloví o důležitosti voleb a o své vedoucí úloze. Konečně vyzval k úvodnímu předvolebnímu vystoupení ministra.
Ministr dvakrát drcnul do židle, než se mu podařilo vstát: "Soudružky a soudruzi! V naší společnosti se budou za pár týdnů konat volby. Překonali jsme složité období a díky internacionální pomoci Sovětského svazu a těch našich obětavých soudruhů můžeme pokračovat v budování socialismu v naší zemi. Vám dělníci od tavících pecí, soustruhů a bagrů děkuji za překračování plánů. (Škyt.) Podařilo se vám postavit nové domy a silnice. …" K ministrovi se naklonil tajemník. Podle následujícího jsme odhadli, že jej upozornil, že pan ministr má před sebou zglajchšaltované kantory a ne dělnickou třídu, ke které by tak rád a plamenně hovořil a která na něho kašle. Ministr pokračoval: "Na úseku komunistické výchovy nás ještě čeká velmi mnoho práce. Nikdo z nás nesmí polevit ani o píď v úsilí získávat naši mládež pro ideály, které nám vytýčil Vladimír Iljič Lenin. Vždycky, když jsme se přimkli ke straně a Sovětskému svazu, byl vidět ve společnosti pokrok." Atd., atd. a furt dokola. Po několika minutách většina publika sleduje, pokud něco sleduje, jen přiopilý tupý ksicht ministra.
Ještě před vstupem do sálu nám jeden z ministrantů shromáždění vnutil předtištěný papír: "Mimořádný závazek na počest zvolení soudruha Miroslava Drýsla poslancem." S Rohovským jsme pátrali, co to znamená. Neměl by snad něco slíbit ministr, když už chce od nás hlas?
Po projevu ministra jsme byli vyzváni k tomu, abychom na počest očekávaného zvolení přednesli svůj závazek. Právě na formulaci závazku jsme dostali onen předtištěný papír. Já a Rohovký jsme měli papíry před sebou. Stále prázdné. Přemýšleli jsme. Mezitím už horliví soudruzi předstupovali před předsednický stůl.
"Pane ministře, pokud budete zvolen, namaluji se svými žáky obraz z výjevy z října 1917 a vyzdobíme jím vstup školy." Přednesla to soudružka z lidové školy umění.
"Na počest Vašeho zvolení zřídíme ve škole síň tradic. Na čestném místě tam umístíme Vaše zásluhy o školství." To byl jiný zástupce.
Jiní budou upravovat trávník před školou, jiní vylepší školní jídelnu.
Rohovský, než odevzdá svůj závazek, dává mi jej k nahlédnutí. Stojí tam: "Během Vašeho poslancování, pane ministře školství, ani jedenkrát nevstoupím do třídy v podnapilém stavu. Váš obdivovatel Mirek Koutecký." Z pochopitelných důvodů se podepsal jiným jménem. Tento závazek však na shromáždění čten nebyl.
Odcházejíce ze shromáždění mi opět kolega Rohovský sdělil jedno ze svých tajemství:
"Já volit nepůjdu. Můj hlas nedostanou."
"Ale oni oznámí tvoji neúčast a budeš to zase mít zaznamenané v kádrových materiálech."
"Víš, jak já to už velmi dlouho praktikuji?"
"…"
"Vyzvednu si voličský průkaz. Tím mne zcela legálně vymažou z místního seznamu. Průkaz pak zahodím a na volby se jim vyseru. … Ať si pak hledají, kam jsem si zajel zavolit."
Z cyklu Jedno sto způsobů kterak buzerovat třídního učitele.