29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Tragická nehoda u Stéblové

Nedávno uplynulo 60 let od železničního neštěstí, k němuž došlo u stanice Stéblová na trati z Pardubic do Hradce Králové.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Černý 18.11.2020 17:45

Sestře tam zemřela kamarádka Helena, uhořela, moc toho z ní nezbylo. Indentifikovali ji podle prstýnku. Za rok jsem tam každodenně dojížděl do školy do Pardubic

P. Pilík 18.11.2020 16:54

Lidské selhání bylo i u neštěstí o několik let později na trati Praha - Kolín, v Úvalech u Prahy (snad se nemýlím), kde jela pantografová jednotka a za ní s odstupem nákladní vlak. Ten zastavil na červené, protože pantograf stál v Úvalech ve stanici. Stál tam poněkud déle než měl pro menší poruchu a strojvedoucí nákladního vlaku nedočkavě vyjel na červenou, snad předpokládal, že rychlejší pantograf před ním v pohodě odjede. Nestalo se tak a výsledkem byla zdemolovaná zadní část pantografu s mnoha mrtvými a zraněnými. Také se to tutlalo, ale bylo to příliš blízko Praze, moje informace byla od spolupracovnice která tím vlakem jela z práce, ale v přední části.

J. Kopp 18.11.2020 22:59

Proboha. Strojvedoucí nikdy nemůže "nedočkavě" vyjet na červenou. Nejsme na silnici. Nastudujte si, co to je permisivní ( podmíněná) návěst. J.

F. Kusák 18.11.2020 11:04

Ale pánové, autor to nenapsal proto, aby analyzoval tehdejší drážní systém. Jen chtěl poukázat na to, jakou roli v životě hraje náhoda. Fatalisti by mohli povídat.

V. Kolman 18.11.2020 9:21

Zelené světlo? Kdesi jsem se dočetl, že u Američanů kdysi v dřevních dobách železnice používali tento, dle mého mínění geniálně prostý bezpečnostní systém na jednokolejkách:

Mašinfírové měli ve své výbavě dlouhou tyč (1 tyč na jednu lokomotivu). Dále byl potřebný už pouze jeden velký kovový kruh. Toť vše. V místě, kde se z dvoukolejky stávala jednokolejka čekal u výhybky vlak, chystající se vjet na jednokolejku s připravenou tyčí. Když z jednokolejky vyjel vlak, který po ní jel, měl jeho strojvůdce z okna lokomotivy vysunutou tyč s kruhem. Čekající mašinfíra během pomalé jízdy protijedoucího strojvůdce svojí tyčí převzal kruh a od této chvíle mohl na jednokolejku vjet POUZE a jenom on. Na konci jednokolejky zase předal kruh dalšímu čekajícímu vlaku.

Zkrátka - na jednokolejku mohl vjet jenom JEDEN vlak s KRUHEM! A jelikož kruh byl jenom jeden, byla srážka vlaků vyloučena. Jednoduché - prosté - geniální!

Kdyby byla tato metoda použita u Stéblové, nemohlo by k neštěstí vůbec dojít.

P.S. - Uvádím jako zajímavost. Se železnicí nemám lautr nic společného.

J. Matucha 18.11.2020 9:42

Tento systém však vyžaduje pravidelné střídání jízdy vlaků oběma směry.

L. Harvánek 18.11.2020 10:54

To je právě to, že o tom nic nevíte. A Vámi uváděné řešení má také mnoho slabin. Podle mne bylo příčinou nehody lidské selhání. Dopraví předpisy totiž přesně vymezují, za jakých podmínek smí vlak ze stanice odjet. A protože za odjezd vlaku odpovídá strojvedoucí, nesmí odjet, pokud na vlastní oči (popřípadě prostřednictvím svého mechanika, topiče či jiné kvalifikované osoby) neuvidí návěst odjezd od výpravčího. Takové ty strýcovské řeči "dává odjezd" jsou k ničemu. Na rozdíl od Vás bych o tom cosi měl vědět, 35 let jsem pracoval jako výpravčí a pravidla pro přípravu vlakové cesty či pro odjezd vlaku byla pro mne něco jako evangelium.

I. Novák 18.11.2020 14:52

Přesně tak, jak popisuje kolega.

Z dnešního pohledu bulvárních hyen prahnoucích především po krvi a HLP chápu, že bez otření se o tehdejší KSČ by zřejmě článek neměl šanci na zveřejnění.

Nehoda u Stéblové ale byla připomínána ještě v osmdesátých letech při pravidelných měsíčních školeních "mužstva" jako příklad, kam až může vést nedodržení předpisů všemi kdo se na vzniku nehody podíleli.

Zkráceně pak ve zdůrazňovaném sloganu: "Na dráze nesmíme myslet, na dráze musíme vědět. V pochybnosti platí varianta závažnější!"

Z. Lapil 18.11.2020 13:48

Pokud vím, tak na RU dráhách to takhle fungovalo taky. Ale jak píšete - v dřevních dobách.

Železnice v r. 1960 byla sto let zaběhlý moderní a velmi výkonný systém s podrobnými předpisy a několikanásobným jištěním. Včetně té nehody: průvodčí "viděl" znamení k odjezdu a poslal ho druhému průvodčímu. druhý průvodčí ho poslal dál (vlakvedoucímu), ten ho - opět bez kontroly poslal strojvedoucímu a ten se rozjel. Průšvihu ještě mohl zabránit topič (měl koukat na návěstidlo na své straně, na němž byla červená) a průvodčí, který měl koukat a vidět, jak výpravčí startuje z kanceláře a dělá možné i nemožné, aby vlak zastavil. Jestli bylo nebo nebylo možné z mašiny zjistit, že vlak projel opačně přehozenou výhybku (to je ono v mnoha článcích nevysvětlené říznutí výhybky), to si netroufám odhadnout.

Připomínám: viditelnost 50 metrů, délka vlaku 170 metrů neboli dvě fotbalová hřiště po délce (ano, dost necelá) neboli šest moderních rychlíkových vagónů plus lokomotiva. Takže to ti chlapi tam vůbec neměli jednoduché.

J. Jurax 18.11.2020 22:47

No, jednodušší bylo, když si mašinfirové předávali žezlo nebo peška. Na každý úsek jednokolejné trati byl jeden pešek a kdo ho měl, ten jel. Ovšem vlaky se musely v obou směrech střídat ... :-)

J. Kopp 18.11.2020 7:44

Jenom technická: vlaky se nepřekřižují, vlaky křižují, nebo kříží.

T. Kohout 18.11.2020 3:14

Tak důvod je jasný tehdá i dnes. Jeden z mašinfírů udělal osudovou chybu.

D. Hulka 18.11.2020 6:57

z Masinfiru tomu musel dat nekdo povel aby se rozjel on se sam od sebe nerozjel tak chyba je jinde

Z. Lapil 18.11.2020 13:32

Na internetu jsou závěry vyšetřování celkem snadno k nalezení. Jestli jsem to dobře pochopil, tak prvotním hybatelem průšvihu byl právě strojvedoucí. Tvrdil, že viděl zelené světlo (a není s tím tvrzením úplně sám), ale nikdo se k tomu světlu nezná. Vlak ze stanice vypravuje výpravčí, a ten tou dobou seděl v dopravní kanceláři a cosi vyplňoval v předpisovém domnění, že se čeká na něj a on že má čas, protože protijedoucí vlak má zpoždění. Kromě toho měl odjezdové návěstí na Stůj a výhybku nastavenou "opačně".

Jakmile se vlak hnul, věděl, že je zle, tuším se pokoušel telefonovat na jakýsi přejezd a dokonce nějakého mládence na kole vyslal na stíhací jízdu, ale všechno marné. Topič místo koukání přikládal, průvodčí místo koukání kontroloval jízdenky.

Významný kus průšvihu mimochodem vznikl tím, že se srazil motorák obsahující naftu s parním vlakem obsahujícím hořící uhlí. Tfuj tajxl, nebyl jsem tehdy na světě a stejně se mi o tom vůbec nechce psát...

Viz: https://www.cswiki.cz/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_nehoda_u_St%C3%A9blov%C3%A9

V. Zadák 18.11.2020 7:41

Série chyb. Strojvedoucí, topič, vlakvedoucí, průvodčí. Ti všichni měli kontrolovat návěst při odjezdu. Ani strojvedoucí, ani topič, ani vlakvedoucí nereagovali když vlak "říznul výhybku".

K tomu utajování: Všichni provozní zaměstnanci ČSD dostali "Poučný list", kde byla nehoda popsána i s drsnými fotografiemi. Ještě jej mám schovaný (po otci).

V. Dosoudil 18.11.2020 8:34

Poučný list byl interní dokument dráhy na úrovni předpisu, vydávaný čas od času po větších nehodách. Také ho pečlivě uchovávám. Žádné zabezpečovací zařízení není stoprocentně účinné, jak se říkává, jsou to předpisy, psané krví. Mně bylo tehdy 9 let a nikdy jsem nezapomněl, jak druhý den ráno otec (strojvedoucí) přijel domů po noční a líčil, co se po dráze šířilo jako lavina.

D. Hulka 18.11.2020 1:06

Smutne,ale zajimave vypraveni diky autore.. Zdravim do

Queenslandu R^