Kazuistiky patologie života pod komunistickým panstvím

Převoz pacienta v bezvědomí do Německa

Do západočeských lázní jezdívali hosté ze Západního Německa za léčbou i lacinou zábavou. V 80. létech jedné silvestrovské noci mladý německý návštěvník při opileckém pádu utrpěl těžké kraniocerebrální poranění. V hlubokém bezvědomí byl převezen na neurochirurgii v Plzni. Odstranili jsme rozsáhlý akutní subdurální hematom a dekompresívní kraniotomií uvolnili otok pohmožděného mozku. Následkem těžkého mozkového poškození bylo trvalé bezvědomí, apalický syndrom. Po dlouhodobém pobytu v Plzni si pacientova rodina dojednala pokračování hospitalizace v německé nemocnici. Domluvil jsem s pohraniční a celní službou převoz a předání bezvědomého pacienta na hraničním přechodu z českého sanitního vozu do sanity německé. Celá událost proběhla hladce, bez složitostí, předali jsme i vyjmutou kostní ploténku kalvy. Po čase jsem byl nadřízenými pokárán, jak jsem si mohl dovolit takovou akci sám vyjednat a provést. Převoz cizího státního příslušníka se prý může uskutečnit jen mezistátním projednáním s participací orgánů ministerstva vnitra, zahraničí a zdravotnictví.

Komunisté potřebují zvýšený dohled

Po letních prázdninách v 80. létech se ve Fakultní nemocnici zjistilo, že z povolených rekreačních pobytů v zahraničí se zpět do socialistické náruče nevrátilo několik lékařů. Pikantní bylo, že všichni byli vlastníky tzv. rudé knížky. Byl z toho bol hlavy na ředitelství s následným rozhodnutím o zvýšeném kádrovém dozoru. Všichni vedoucí oddělení byli vyzváni ke zvětšení obezřetnosti při hodnocení a doporučování žadatelů o výjezdní doložku. Při návštěvě kádrového referenta jsem si nemohl odpustit poznámku, že si dám pozor a zvlášť ostražitou pozornost zaměřím, jak ukázaly letní zkušenosti, především na členy KSČ.

Dva druhy posedů

Při procházkách lesem se myslivecký posed pravidelně stává výzvou k lezení a pozorování přírody z ptačí perspektivy. Zvláště pro děti je velkým lákadlem. Nápadně vysoký a pěkný posed objevily mé děti na Šumavě. Vytrvalé škemrání, že k němu půjdeme a na něj vylezeme, jsem musel nakonec zarazit vysvětlením, že to není normální posed na pozorování a střílení zvěře, ale že tento posed slouží na pozorování a střílení lidí. Děti vše do hloubky nechápaly, ale aspoň si od té doby pamatovaly, že u nás máme dva druhy posedů. Takže se občas i ve vnitrozemí v lese při spatření posedu zeptaly, zda je na střílení zvířat nebo lidí.

Politické pětiminutovky

Písemný pokyn přednostům vyzýval, abychom při ranních hlášeních na oddělení věnovali pozornost, kromě záležitostí zdravotnických a provozních, také referátům s politickými tématy. S přípisem jsem seznámil naše ranní shromáždění, načež jeden soudruh lékař s pobaveným úsměvem říká, že to u nás přeci již dlouho praktikujeme, když každé ráno kritizuji a nadávám na poměry. Té vtipné a výstižné poznámce jsem nemohl odolat, inspirovala mne k písemné odpovědi soudruhu řediteli, že je to dobrý nápad a že u nás politické události již mnoho let pravidelně probíráme.

Geniální řešení nedostatku lůžek

Koncem 70. let jsme byli pozváni do Konstantinových Lázní na školení vedoucích pracovníků v organizačních otázkách. Zdravotní rada západočeského KNV nám kromě jiného přednášel i své představy o řešení problému s nedostatkem lůžek. Byl jsem znám svou dlouholetou úpornou snahou o rozšíření neurochirurgického oddělení, a tak si mne přednášející vyhlédl a zvolil jako vhodný příklad: "Tady Mraček stále křičí, ale vždyť on na neurochirurgii moc lůžek nepotřebuje, neurologové mu pacienty diagnostikují, on je jen odoperuje a pak je může hned vrátit na neurologii." Tento neuvěřitelný absurdní názor mne zvedl ze židle a doporučil jsem, že touto skvělou myšlenkou by se dal řešit celý obor chirurgie ve spolupráci s internou.

V pátek odpoledne se také někdy pracuje

Vládnoucí režim zjistil, že občané jeví malý zájem o práci a že se stalo obecným zvykem opouštět v pátek předčasně pracoviště a odjíždět na chaty a chalupy. Byla zahájena rozsáhlá propagační a represivní akce, při níž policie (SNB) za účasti televize a rozhlasu kontrolovala na silnicích v poledne a časně po obědě automobilisty opouštějící Prahu. Národ se těmito televizními přímými přenosy dobře bavil, pravděpodobně následoval i postih přistižených absentérů. V této atmosféře se rozhodl jeden občan přijet na neurochirurgii do Plzně informovat se o zdravotním stavu své matky. A pro jistotu, aby mne zastihl, se raději dostavil již před polednem. Naše operační programy bývaly intenzivní a dlouhodobé a zvláště v pátek trvaly pravidelně do pozdních hodin. Takže při východu z operačního sálu po 17. hodině mne v dlouhé chodbě na dálku uvítal šťastně hlaholící návštěvník, který hlasitým voláním "vy jste snad jediný člověk, který v tomto státě pracuje ještě v pátek kvečeru" se po šestihodinovém čekání konečně dočkal.

Provokační socialistický závazek

Jedním ze způsobů, které měly vést ke zlepšení a zkvalitnění práce, bylo vyhlašování socialistických soutěží a pracovních závazků. Časem došlo k degeneraci a formalismu každoročně se opakujících akcí. Neurochirurgické oddělení vynikalo v 70. letech výbornou péčí, kterou se zájmem a mimořádně a intenzívně a pečlivě prováděly naše sestry (při výuce platilo heslo "sklon k dekubitům nemá nemocný, ale ošetřující personál"). Dlouhodobě mne trápila a rozčilovala nekvalitní péče o ochrnuté a bezvědomé pacienty v ostatních nemocnicích. Přihlásil jsem proto do socialistického soutěžení ve Fakultní nemocnici téma "ani jeden nemocný s dekubitem". Náš návrh byl rozhořčeně zamítnut s poznámkou, že ten Mraček zase provokuje. (P.S. Nedávno jsem se ve zdravotnickém tisku dočetl, že tato problematika se stala centrem intenzivního zájmu - po čtyřiceti letech.)

Autor je emeritní profesor neurochirurgie, první svobodně zvolený primátor města Plzně