J. Kraus 7.2.2020 23:41

Můj dobrý známý, věk 70+, už sám, bezdětný, PhDr. přednášející jeden čas na lékařské fakultě, jindy na tělovýchovné fakultě, celý život vždy několik želízek v ohni. Byt ve Slezské ulici jeho prarodičům navrhl architekt na míru. V domě, o nějž se italský majitel nestará, je poslední z původních obyvatel a zřejmě i poslední Čech. Na nájem dává skoro 80% důchodu, teď v únoru čeká další zvýšení o povolených 20%. Zvýšení likvidační. Má chalupu v Pošumaví, polosamotu, která není celoročně obyvatelná, na stanici autobusu 5km, řidičák ani auto nemá. Podobných případů znám víc.

Bydlím v rodinném domku na okraji Prahy. Dříve se znaly rodiny v ulici až do třetího kolena zpět. Po Listopadu mladí po smrti rodičů začali domky prodávat developerům. Jedna z prvních věcí, kterou nový majitel udělá, je vykácení ovocných stromů a revitalisace objektu, tedy změna elegantní vilky v architektonickou nestvůru. Předzahrádku s kytkami už máme poslední dva v ulici. Ploty do ulice jsou neprůhledné, často jsou nasázeny tůje. Sousedi se mění cca po roce dvou, někdy i dřív, většinou mladší lidé, jména neznám. Zatím skoro všichni by chtěli zasypat studnu, která je společná na hranici pozemku. Když v létě něco dělám venku a pozdravím, většinou neodpoví. Z jejich malých a milých dětí se rychle stávají drsní a neomalení spratci, zvlášť z holek. Ale i taková se nečekaně dokáže usmát očima na starého souseda, tajně hovořícího s jejich psem. Slabá chvíle, drogy? Je to matoucí.

Porovnejme výrazy tváří dětí na starých fotkách s dnešními typy. Ztracená sebeúcta se těžko obnovuje, a s ní je spojena úcta k druhým, k živým bytostem i k věcem. Tedy sebeúcta, nikoli podrážděná nadřazenost primitiva s ústy plnými hnoje, shlížejícího s opovržením na staršího. Až přijde kolaps, tihle lidi se požerou navzájem. Proto se připravuju na dlouhodobější přežití na chalupě pár desítek kilometrů od Prahy. Tam se ještě sousedů bát nemusím. A na kole s mačetou v ruce tam po vedlejších cestách snad dojedu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 7.2.2020 14:50

No jo, no ... Jak to tak čtu, tak si říkám se svou prababičkou, ročník 1879 (dožila se devadesátky), co mi co pacholeti říkala "Pánbu peče oplatky".

Pomněte, jak jsme my dnešní sedmdesátníci a starší připadali svým rodičům a prarodičům. Účes à la Beatles, texasky, mohovitější i přímo originál rifle, holky přezdívané koně (první pád ta koňa - čum voe to je koňa voe) zkracovaly sukně ano i ke kolenům, ba i lehce nad ně, mluva darmo mluvit, hudba big beat rvoucí uši starším generacím, co preferovaly Kmocha nebo krásné lidové písně. Matuška byl chuligán a Suchý podivný šašek pějící podivné písně. Asi jako když já dnes zaslechnu rap. A když mi soudruh učitel za nevhodná alotria vrazil výchovný lepanec (dnes pravím, že onen lepanec byl zcela na místě), nestěžoval jsem to doma, protože táta by učitele nežaloval za pohanu korunního prince a psychické trauma, jak je dnes obvyklé, nýbrž by mi ještě pár přidal řka, že pan učitel dobře učinil.

Doba se holt mění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Houžňák 7.2.2020 10:45

Oslovení "ty kráuo" je prostě rezervované pro něco jiného, tak se logicky nepoužívá, ani mezi slečnami, jako oslovení. Tady v Němcích posloucháte slečny školního až gymnasiálního věku a je to samé Scheiße sem, Scheiße tam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Zmek 7.2.2020 10:22

Hezké, nechtěl bych bydlet v Praze. Na malém městě jsou ty mezilidské vztahy přeci jen lepší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 7.2.2020 9:48

- souhlas a malinko odbočím od tématu - jsem služebně nejstarší osadník v naší chatové osadě na Sázavě - celý život Pražák - ale už dávno jsem musel pronajatý byt opustit - 22 m2 a nedalo se to už platit z důchodu. Takže 4 noci v týdnu bydlím na chatě a 3 u mojí ženy v Praze - a teď ty vztahy - zde : v osadě se známe všichni do detailů - ti původní - ti noví málo a tak můj nový soused - vnuk bývalého souseda na mě přes plot huláká : Už se těším až chcípnete, přidám vám na rakev - dobrý den všem

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Tišler 7.2.2020 9:39

Pěkné čtení, Vláďo, plný souhlas. Jen těch obchodů tehdy kolem podle mého nebylo jen málo, ale ve srovnání s dneškem naopak hodně, od samoobsluhy na rohu, přes polotovary, lahůdky, masnu, chlazenou drůbež, atd., na Vinohradské. Dnes jsou tam kuchyně a butiky. Z nás původních obyvatel a sousedů tam už není nikdo, já jsem byl poslední a navíc poslední "tuzemec". Sousední byty, včetně Vašeho, koupili cizinci, kteří tam často ani nebydleli a byty byly prázdné. Stejně tak tomu bylo v okolí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Píšťala 7.2.2020 8:56

Dá se klidně tvrdit, že pražáci byli z matičky stověžaté vyhnáni nevyditelnou rukou trhu! My pražáci jsme taky na vsi, všichni nás znají a my vlastně nikoho. Většinou si tykají a na nás hledí nějak jinak!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 7.2.2020 7:22

Jak stárnete a lidí, které jste znali, pomalu ubývá, pak oceňujete přátelství i s těmi, co bývali a vesměs zůstali vašimi názorovými odpůrci. Ale v zájmu zachování si vztahů s vůbec někým, zalomíte, obrníte se trpělivostí. Samota se dá sic vydržet, ale vůbec nepatří k příjemným stavům mysli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Brunner 7.2.2020 3:31

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 7.2.2020 2:35

Pane Karpenko, zcela se ve svém názoru shodneme. Mizí nám přátelské vztahy a lidé jsou takoví nevychovaní. Čím to je, o tom raději pomlčím, ale jen sdělím, že můj věk již přesahuje 80 let. (Když se otážete mladých lidí, co čtou, tak vám řeknou, že nečtou. Tím to možná také bude.)

• reagovat
• nahlásit příspěvek