28.3.2024 | Svátek má Soňa


VZPOMÍNKA: Rozhlas po česku

30.6.2021

Na počátku osmdesátých let minulého století jsem pracoval v Československém rozhlase, v té památné budově na Královských Vinohradech, před kterou se v srpnu 1968 střílelo. V redakci vědy a techniky jsme připravovali pravidelný pořad nazývaný Sputnik, nejspíš proto, aby v něm bylo také něco ruského.

Do pořadu Sputnik jsem musel chodit, jak se v rozhlase říkalo, „na mikrofon“, tedy do takového kamrlíku, ve kterém byl mikrofon, stůl a židle, a dvojité okno. Za ním pak režisér a technik. Zavřeli mne tam, já přečetl svůj text, oni si ho nahráli a pustili mne na vzduch. Zdánlivě nic složitého. Problém byl v tom, že rozhlas se i tenkrát choval profesionálně. Vědátorovi, výtvarníkovi nebo třeba sportovci tolerovali nějaké to hmm, zachrochtání, přeřeknutí atakdále, nikoli však vlastnímu redaktorovi. Pan režisér Štěrba ze mne samozřejmě nechtěl udělat rozhlasového spíkra, na to byly školy nebo přinejmenším školení, ale na jisté úrovni mluveného jazyka přece jenom trval. Zvláště zpočátku.

Pamatuji si na jeho první lekci. Četl jsem z papíru text o maďarské továrně v Székesfehérváru a upozornění, že její produkci mohou návštěvníci vidět na výstavě až do neděle. V tu ránu červená žárovička vedle mikrofonu a stop. A v reproduktoru hlas pana režiséra. „Proč říkáš do neděle? Já vím, proč to říkáš, protože ty to čteš. Ale kdybys to nečetl, tak bys neříkal do neděle, s pauzou po do, ale dohromady, doneděle.“

Potom zmlknul, něco si říkal s technikem, a pokračoval:

„No jo, já vím, že jsi novej. Že tě musím štvát. Tak mne klidně pošli doprdele. Vážně, doopravdy, zkus to!“

„Pane režisére, běžte doprdele!“

Zajásal. „Výborně! Úžasně! Tak si to zapamatuj. Provždycky. Doneděle jako doprdele.“

Takhle se tehdy začínalo v rozhlase. Ona instituce si totiž přála hovořit hezky česky. Ostatně „Hezky česky“ se také jmenovala série přednášek na Fakultě žurnalistiky Karlovy univerzity, jak ji nazval její autor, herec Národního divadla a nezapomenutelný recitátor Miroslav Doležal. Jak moc by asi dnes trpěl při sledování nejednoho zaměstnance televize …