19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: První cesta k moři

Čtu po sobě dávno zapomenuté zápisky staré devětačtyřicet let a nepřestávám nad nimi vrtět hlavou. Písmo je moje, poznávám i starý školní sešit, ale zážitky jako by mi už nepatřily. Je možné, že jsem se tolik změnila?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kanioková 20.8.2017 14:26

Byl to hnusný den, to se nikdy nedá zapomenout..

Šokující.. Od prvního otevření očí ráno.. Otevřela jsem je, a nade mnou stála moje mamka, která u nás nikdy nebyla na noc. Teď najednou, ve 4 h. ráno, stála nade mnou a jen blekotala - nelekej se, nelekej se.. O to větší šok mě chytal, vyskočila jsem z lůžka a ona mě chytla a nechtěla mi dovolit jít k oknu. Právě proto, že jsem taky byla v jináči. Bála se o to mé mrňátko, aby to nemělo nějaký vliv. Měla pravdu, mělo to vliv.

J. Farda 19.8.2017 14:02

Byl to

hnusný a odporný režim, naštěstí jsme se i za cenu přežití komunistů, na rozdíl od mnoha jiných, jeho konce dožili. Dík, osude.

T. Kočí 19.8.2017 10:46

Muselo to byt tezke.

M. Pivoda 20.8.2017 8:23

Těžké to bylo i doma

Muselo to být těžké i doma: tzn. normalizačně ohnout hřbet!