28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Podezřelá značka

Není pravda, že za komunistů se nemohlo jezdit do zahraničí. Pokud občan chtěl, mohl mít v cestovním pasu tolik razítek, že se mu tam už skoro nevešla – Bad Schandau a Děčín.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Alda 3.1.2018 14:33

Za komunistů jsem se dostal bez problémů

jen do NDR a do MLR. Už dostat se do Polska byl problém. Mimo tábor socialismu a míru jsem se za komunistů nikdy nedostal. Teprve až na Vánoce 1989 jsem se dostal do Vídně a dodnes si pamatuji, v jakém jsem z toho byl šoku.

P. Vaňura 3.1.2018 14:48

Mohlo se ještě do Rumunska a Bulharska.

J. Sova 3.1.2018 13:14

V Krkonoších

(jistě i jinde) se blblo na hranicích hlavně v období Solidarity. Občanky tam kontrolovali příslušníci VB a nacionále si zapisovali. Polští pohraničníci se na svých stanovištích jen ptali, kam jdete a počet lidí pak hlásili polním telefonem na další stanoviště.

Poláci v padesátých a šedesátých letech hlídali i na české straně. Měli např. kulometné hnízdo u cesty z Růžové hory na Sněžku. V druhé polovině 60. let jsem je tam už ale neviděl.

S. Rádl 3.1.2018 12:35

paradoxy

Během studií jsem "vrcholově" sportoval a tak jsem se minimálně jednou ročně dostal na závody do kapitalistické ciziny. Jelikož se můj sport (vodní slalom a sjezd na divoké vodě) ve špičkové podobě odehrával v Evropě hlavně v Alpách, navšívil jsem takto řadu krásných míst v Rakoušku, Německu, Švýcarsku, Itálii a Francii. Po dostudování a absolvování vojny jsem se oženil a jako svého druhu sport jsme žádali každoročně o devizový příslib na svatební cestu. Chtěl jsem manželce ukázat alespoň kousek zapovězené ciziny. Samozřejmě to bylo marné. Tedy do té doby, dokud se manželka neobrátila na sousedku pracující na ministerstvu financí. Došlo k paradoxní situaci, manželka příslib dostala, já ne. Násedovala žádost o rozdělení příslibu, což se nakonec povedlo a tak jsme se x-let po svatbě konečně na "svatební cestu" do Švýcarska a Francie dostali...

P. Hlosta 3.1.2018 11:29

Co jsem nepochopil?

Sem nikdy nepochopil, proč lidé jezdili do světa s konzervami. Když bych měl spát na parkovišti a připravovat si tam jídlo z konzerv dovezených z domoviny, pak to jedině v případě, že bych cestoval do států s velmi nízkou životní úrovní, rozvojových zemí. Ono je vlastně dost možné, že byli takto vybaveni lidé, co i v Československu se chovali stejně, že radši než do hospody na oběd, tak radši mamina nadělala řízky a uklohnili si polévku Vitana na ohýnku z nakradeného dříví. To jsme dělali jako trampové, že jsme si vařili na ohni v přírodě. Ale do hospody se šlo také.

Při prvním vycestování po Sametu jsem nemohl vstřebat sousedy, co si v privátu vařili obědy, chystali čaj na pláž i kafe do termosky. Bylo to tak chudinské, až hanba. A to měli daleko vyšší příjmy než já s rodinou. Je to lakota? Myslím spíš síla zvyku ze socialismu. Socialistickýma očima mnozí i dnes cestují a vnímají svět. To je snad vysvětlení, co já nechápu.

J. Fridrich 3.1.2018 11:37

Re: Co jsem nepochopil?

Jaký byl let z Proxima Centauri ? Až si trochu odpočnete po dlouhé cestě, tak doporučuji pustit se do studia historie - zpočátku bude stačit druhá půle 20tého století...

P. Vaňura 3.1.2018 11:52

Je to hrozně jednoduché, ceny na západě, ale z části

i v Jugoslávii byly pro nás několikrát vyšší, než doma, a oficiálně (limitovaně!) vyměněné peníze na život podle Vás ABSOLUTNĚ NESTAČILY. Musel byste je koupit na černém trhu a riskovat, že Vám na ně na hranicích přijdou a zabaví Vám je (přesto to tak mnozí dělali, ale často kvůli nákupům)!

Příklad. Cesta na 20 dní do Jugoslávie vlastním autem, v levném kempu pod stanem s konzervami a vařičem na propan butan pro dva stála 3,5 násobek mého tehdejšího měsíčního platu!

Jinak, dnes kupujete v cizině benzin často za české nebo jen o málo vyšší ceny! Tehdy byly třeba v Maďarsku o 50% vyšší a v Judosláviii 2 - 2,5x vyšší. Podobně jako v té Jugoslávii stál benzin i v západním Německu, ve Francii či Itálii ještě více. Jedni známí si na cesty do Jugoslávie přestavěli Avii na obytný auťák a měli tam zabudované nádrže snad na 300 l paliva.

P. Vaňura 3.1.2018 12:09

A ještě, nikde jsem neviděl, že by někdo

vařil v cizině na ohníčku z nakradeného dříví. Propan butan byl standard a v privátu byl třeba i sporák.

Jinak, v rozvojových zemích, ale ani ve Francii a dnes už ani v Německu bych se nikdy neodvážil spát na parkovišti, a ani v té Jugoslávii to skoro nikdo nedělal.

P. Han 3.1.2018 13:29

Re: Co jsem nepochopil?

Patrně tu dobu nepamatujete. To, čemu se oficiálně říkalo devizový příslib a neoficiálně devizový výsměch, vám stačilo tak na jednu večeři v restauraci. Bez konzerv a řízků byste se domů vracel nejdéle po třech dnech a řádně hladový. Československé koruny jste vyvážet nesměl a i kdybyste je vyvezl, nedostal byste za ně víc než cenu papíru ve sběrných surovinách. Mohl jste si samozřejmě vyvexlovat "mařeny" za šílený kurs, schovat je do boty a doufat, že vás celníci nebudou zouvat. Po Sametu jste si sice nějaké drobné vyměnit mohl a třeba obchody ve Gmündu braly i koruny, ale opět v děsivém kursu.

P. Han 3.1.2018 13:33

Re: Co jsem nepochopil?

Jo, nepamatujete si náhodou ten kreslený vtip? Ještě ze socíku v Dikobrazu, už nevím, kdo to kreslil, ale kreslíř - a předpokládám, že i strana a vláda - toho o podmínkách "rekreace" v kapitalistickém zahraničí věděl víc než vy.

V restauraci sedí u stolu česká rodina a muž objednává: Pane vrchní, talíř polévky a čtyři lžíce!

P. Vaňura 3.1.2018 14:46

Československé koruny jste sice opravdu vyvážet nesměl,

ALE vyměnit se třeba ve Vídni r. 1988 DALY. Ovšem ještě o něco méně výhodněji, než byl nákup marek na černém trhu.

Ten obchod byl z československého hlediska nelegální, ale příslušné kurzy tisknul např. vídeňský Kurier.

T. Kohout 3.1.2018 18:17

Re: Co jsem nepochopil?

Devizový příslib na 3 neděle byl USD 450 na osobu, tj 900 pro dvojici. Když jste dojeli do Italie, byli jste na chvíli milionáři (v lirách). V pivech jste ovšem byli docela chudáci. Ale na všechna muzea na cestě to vystačilo.

I. Lyčka 3.1.2018 13:34

Re: Co jsem nepochopil?

A představte si, že když jsem po plyšáku poprvé jel do Španělska, zastavili jsme ve Francii na parkovišti u velkého motelu a pojedli paštiky, konzervy atd. A ejhle, vedle nás zastavila francouzská rodinka s velkým Citroenem, vybalili termosky, rozbalili ubrousky se zásobami a pustili se do jídla. Jak já se za ně styděl. Bylo to tak chudinské až hanba. A to určitě měli daleko vyšší příjmy než já s rodinou. Byla to lakota?

T. Kohout 3.1.2018 18:06

Re: Co jsem nepochopil?

"s péčí řádného hospodáře" - možná.

M. Krátký 3.1.2018 11:25

moje první cesta ven a to do Jugoslávie

se uskutečnila v roce 1965 ( před rokem jsem se vrátil z vojny ) s rodiči a jednou sestrou a jeli jsme autem ŠKODA 440 Octavia. Bylo to pár dní po tehdejším obrovském rozvodnění Dunaje - po celém Maďarsku ještě stála obrovská jezera. Táta vybral trasu nejméně propagovanou od Balatonu na Varaždín. Příjezd na Jugo hranici vidím dodnes úplně živě - projeli jsme maďarskou celnicí - obrovská kontrola snad i tlaku v pneumatikách a dál jsme jeli po mizerné silničce, která byla zakončena zavřenou závorou. Od závory vedla silnička dál asi 100 metrů k jugo celnici a tam na schdech seděli jugo celníci a máváním nás vyzvali abychom tu závoru objeli po louce až k nim. Moc ta tráva vyježděná nebyla a tak jsme to riskli a k těm jugo celníkům dojeli - oni nám zamávali a pustili dál bez jakékoliv kontroly - hezké dny to byly.

M. Valenta 3.1.2018 10:57

I jako fór blbé,

ale někteří jezdili kam chtěli, to je fakt. Jeden takový turista šéfuje současné vládě bez důvěry a druhý zplodil dnes na Psu článek o tom jak ho všichni zklamali.

P. Han 3.1.2018 13:35

Re: I jako fór blbé,

Zase ublíženej a tak jste se snažil, že jo?

Z. Lapil 3.1.2018 13:38

Re: I jako fór blbé,

To byly služební cesty, nikoliv soukromé. Taky pod hlavičkou kulturní nebo sportovní činnosti byla větší šance - viz hokejisti, kteří po mistrovství světa zůstávali "na západě" málem kolektivně.

Veselá historka z cesty do SSSR. Dva jeli o den napřed, kolegové za nimi. Na sraz dorazil ovšem jen jeden. Kde že je paní kolegyně? V ťurmě. Patřičné oddělení ji vybavilo pasem cizího fousatého chlapa a přišel na to až sovětský celník.

V. Kolman 3.1.2018 10:44

Jeden mladý vědecký pracovník,....

....který ke všemu ještě uměl japonsky, dostal pozvání od svého japonského přítele. Zažádal si tedy o povolení k cestě - nebylo mu vyhověno (není v zájmu republiky)! Odvolal se tedy.... Zkrátím to:

Když žadatel "nedal pokoj" a stále se odvolával, byl "pozván" do sekretariátu KSČ, kde mu bylo vysvětleno, že se nesmí divit, že nadějného mladého vědce nechtějí soudruzi nechat vyjet NA ZÁPAD!

Byli velmi zaskočeni jeho odpovědí, že on nechce na ZÁPAD, ale na VÝCHOD!!! Chvíli jim trvalo, nežli to vůbec pochopili. Půvabný byl závěr pohovoru: "víte, ale ve vašem případě je to jako na západ!"

Dávno - dávno již tomu.

V. Braun 3.1.2018 9:51

Vystihnuto docela přesně

Myslím, že to autor vystihnul docela přesně. Třeba v těch Krkonoších, pamatuji si, že se naše rodina když jsem byl kluk rozhodla jít na východ slunce na Sněžku. I vyjeli jsme někdy o půlnoci na Špindlerovku, kde začínala tzv. cesta Česko-Polského přátelství, ovšem ukázalo se, že v noci přátelství neplatilo. Polský celník nás zastavil, co jako tam děláme, když jsme mu to vysvětlili nechal vzbudit velitele aby rohodnul. Rozespalý velitel prohlásil, že slušní lidé v noci spí a nikdo se mu v noci po hranici courat nebude. Inu, šli jsme pak ze Špindlu a východ jsme nestihli, vynahradili jsme si to o několik měsíců později cestou z Pece pd Sněžkou.

Ještě k těm doložkám, i když jste ji dostali neznamenalo to, že vyjedete, ještě byl třeba tzv. devizový příslib. Nejblíže na "západ" se nám podařilo s manželkou vyjet do Jugoslávie, oba jsme dostali doložky do pasu, příslib jsem dostaj ale jen já. Naštěstí podle nějakých předpisů částka stačila i když se vydělila dvěma a tak jsme mohl přepustit část deviz manželce a mohli jsme vyjet.

P. Vaňura 3.1.2018 11:33

Počkejte, nějak to pletete!

Doložku jen tak bez ničeho jste NIKDY NEDOSTAL. Podmínkou získání doložky byl devizový příslib, potvrzený zájezd od Čedoku nebo ve velmi příbuzensky omezených případech pozvání!!!!!! Jinak vás tam nepustili!!!! Žádat doložku bez "oficiálních peněz" vůbec nešlo!!!! A samozřejmě, StB rozhodovala už o tom, kdo dostane ten příslib!!!, jeho neudělení se dalo zdúvodnit "nedostatkem deviz" a politika tam oficiálně nefigurovala. Celkem platilo "příslib může bez superprotekce dostat důchodce jednou za život!!!!"

Teprve v rámci uvolnění od půle? roku 1988 se mohlo jezdit na základě vlastnictví deviz (předepsaná částka na den), které se ale nedaly oficiálně vyměnit, ale musel vám je darovat "devizový cizinec." Takže si je musel člověk koupit na černém trhu a pak najít někoho s cizím pasem, kdo vám je "daruje."

Nevím, že by takto bylo možno rozdělit devizový příslib. A ta částka by pak NEMOHLA stačit pro dva, leda na poloviční dobu! To šlo v JINÉM případě. Ony totiž některé záladní státy, do všech jste potřeboval vízum, také požadovaly částku na den a ta byla vyšší, než požadoval český stát na výjezd. Tam se dal dělit i ten příslib! A na velvyslanectví cizího státu počítali tu částku celou jako by pro ně. Příklad, částka stačila z hlediska ČSSR na 15 dní, chtěl jste do Německa, Rakouska a Švýcarska ale limit mělo jen Švýcarsko. Švýcaři Vám podle svých tabulek dali vízum jen na 5 dní!

P. Vaňura 3.1.2018 12:02

Jen pro doplnění, příslib do Jugoslávie se

získal mnohem snáze, než příslib na Západ, někdy dokonce bez protekce.

M. Prokop 3.1.2018 14:44

Re: Počkejte, nějak to pletete!

Ano, pořadí bylo příslib, doložka.

J. Fridrich 3.1.2018 7:04

No, to se vám moc nepovedlo pane Regner.. Ani

No, to se vám moc nepovedlo pane Regner.. Ani to snad nemá cenu komentovat, komu je cca 60-70 a víc roků, tak ten ví své..

P. Gábriš 3.1.2018 7:04

hnidopichova poznámka:

Slováci nikdy neměli značku SO, to spíše se krátce používalo značení SQ (asi z francouzského Slovaquie, nebo tak nějak - to ještě nebylo v dobách kdy platilo, že kdo neumí anglicky není člověk, tehdejší ministr Kňažko byl spíše frankofil.

F. Houžňák 3.1.2018 8:41

Slováci tenkrát začali používat SLO, i to SO

jsem v té době někde viděl. SQ nikdy, asi vás mate paměť.

I. Širůček 3.1.2018 13:32

Re: Slováci tenkrát začali používat SLO, i to SO

ale jo, užívali to. Ale prej to je značka Somálska.

F. Houžňák 3.1.2018 13:52

SO ani SQ neexistují, Somálsko je SP

Tvrdí intěrnet.

P. Vaňura 3.1.2018 14:52

Re: Slováci tenkrát začali používat SLO, i to SO

Máte pravdu! A autem s označením SO přijeli r. 1992 do Prahy Mečiar a Kňažko!

J. Peřina 3.1.2018 6:15

Co to tady ten autor plácá?

Můj otec žádal o návštěvu své matky do Argentiny 7 let,i když mu jeho máti rok co rok posílala pozvání.Nakonec se soudruzi"umoudřili" a po osmé žádosti mu návštěvu povolili.To už byl ale otec na částečné marodce.Já jsem se však žádné doložky nikdy nedočkal,i když jsem žádal výjezd jen do tzv.soc.států(Rumunsku,Jugoslávie,Bulharsko).