Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

K zajímavému tématu dodám jen pozitivní impuls. Pamětníci starých písniček (chtěl jsem napsat dědci, vyjma Juraxe, ale je mír...), kteří si chcete pustit co vlastní ucho má rádo, a dosud jste to nezkusili - vyzkoušejte Spotify. Je tam k dispozici skoro celá hudba celého světa. Je třeba si to najít na internetu, zaregistrovat se, stáhnout si do PC aplikaci (program Spotify, ale lze i jen přes web), vybrat si něco a můžete poslouchat neomezeně. Tedy zadarmo je to s reklamou v angličtině, což tak neruší jako v češtině u nás. Pokud chcete vyšší level, tak to stojí 6 euro z karty na měsíc, pak je to bez reklamy a ve vyšší zvukové kvalitě. Najdete tam i staré a nejstarší nahrávky americké, anglické produkce, staré jazzmany, bluesmany, country. Také vážná hudba v obrovském množství. Česká rádia budete potřebovat jen na zprávy...

Radio si pamatuji spíš už z doby normalizace. Tam mně vadily tři věci.

Za prvé strašlivé šmidlání takzvané tehdy současné vážné hudby. Za druhé střední komerční proud populární hudby . A za třetí takzvaná folklórní muzika neboli populární muzika převlečená za folklór.

"Hej hola, hej hola, bábička tři vnuky měla, ..."

"Jaj daróžka frantavaja ..."

"My letci máme ocelové ptáky ..."

Pamatuji se.

A Tonda Demokrat? Ten dokonce povolil majáles, ale po druhém pokračování ho zakázal a pak zas povolil. To ale byla jeho labutí píseň.

Šedesátá léta ? To byla léta, kdy vznikala divadla malých forem. Semafor, Rokoko, Ateliér. A jejich písničky se hrály v rádiu. Pravda to bylo až za druhého Antonína před rokem 68. Vznikl a hrál se Spirituál kvintet. Rangers, Greenhorni a vůbec country hudba.

Přesně tak. Šmankote, to byla nadějná doba a máme rádi stejné vzpomínky. Dodnes moc a moc miluji Spirituál kvintet a smutním za Karlem Zichem..

Ta divadla malých forem jsem nikdy neviděla, proto si je teď vychutnávám na čt3..

Přez den poslouchám jen v nějakou celou hodinu a to prvních 5 minut nebo do sportovních zpráv. Zbytek mě nezajímá, na to vytí a drmolení už nejsem zvědavý. Nikdy mě taky žádná reklama neovlivnila. Večer a přez víkend si vybírám na Čro 2. Ale i to je bída.

"My jsme slyšeli z rádia a zpívali ve škole písničku, aktuální do suchých let.

Rozsvítíme slunce štěstí,

pro každého bude hřát,

poručíme větru, dešti,

kdy má pršet a kdy vát."

V kolbence dráťák, jo to byly časy.

Pamatuji si na raní rozcvičku s instrumentální hudbou Kalába. Existuje dnes něco podobného aby se lidi rozhýbali?

No, dědci, jak se tu můžete rozplývat nad repertoárem českého rádia v době bolševika! Vždyť to byl setrvalý totální útok na vkus i rozum lidí. Výjimkou je kousek před rokem 68. V 70, 80 letech to byla opět naprostá katastrofa. Z toho dnes vyplývá nízký hudební vkus v našich médiích. Když to porovnám například s Polskem, tak vycházíme jako zcela nekulturní populace (přes hudbu). Odrazilo se to i na hudebnících - do světa z domova neprorazili.

Jenže ono nic není černé ani bílé. I v normalizačních dobách bylo lze poslouchat kvalitní pořady. Dějiny jsou plné barev.

Pěkné. Hlavně nebyli ti rozjuchaní moderátoři s "hláškami", s anglicismy a přihlouplé reklamy. My jako děti rády poslouchaly sobotní hry (13.00, F. L Věk, Zločin na Zelenicích hradě...) a nedělní pohádky. Leč to funguje pořád i dnes. Dokonce , myslím, i ve stejnou dobu. Četba na pokračování také je. Jen je třeba si umět vybrat stanici. ČR 3, CR 2, Radio Plus... Je ale škoda, že není nějaká soukromá celoplošná stanice mluveného slova s doplňkem klasické hudby. To bych bral. Jo, a já ještě pamatuji "Wasserstandbericht af den böhmischen Flüsse heute um 7 Uhr:"... :-)

Pravidelně vysílaný stav vody na českých tocích byl tak vžitý, že spolužák v hodině zeměpisu hledal na mapě "Ohřelouny".