V krátké době jsem přišel o dalšího kamaráda. Po Tondovi Vítkovi, všeznalci kosmonautiky, jsem přišel o Oldu Černého, který měl vždycky báječný nadhled na českou i nad mezinárodní politickou scénu.

V sobotu zemřel další z nejbližších spolupracovníků Václava Havla Oldřich Černý. V posledních dvacet letech, kdy jsem dával dohromady historii čs. výzvědných služeb, jsme se přátelili – do roku 1998 vedl českou rozvědku.

Byl synem odbojáře, který zásoboval parašutisty. V koncentráku Buchenwald, kde strávil dva roky, mu komunisté zachránili život, proto vstoupil v roce 1945 do KSČ. Dostal různé manažerské funkce, ale v listopadu 1952 ho StB zatkla. Z Oldřicha Černého st. a několika kamarádů, kteří spolu hráli mariáš, vykonstruovali protistátní Velkou trockistickou radu. Krátce před propuštěním z vězení a rehabilitací, v květnu 1956, zemřel.

Syn Oldřich se narodil 17. června 1946. Po vystudování anglistiky nastoupil do nakladatelství Albatros. Přivedl tam k životu řadu zajímavých knih pro děti, jako třeba Obrázky z českých dějin a pověstí, ilustrované Jiřím Kalouskem. Taky živil některé chartisty, kteří psali pod pseudonymy.

Na Černého měla zálusk Státní bezpečnost. Avšak on si během rozhovorů z důstojníků StB utahoval. StB si na něj stěžovala řediteli Albatrosu. U něho měl Černý jiný vroubek – odmítl navštěvovat Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Na jaře 1978 mu dal ředitel výpověď na hodinu.

Vykládal na Žižkově vagony, pomáhal stavbařům při rekonstrukci bytů, dělal nejrůznější práce. Potom překládal titulky filmů. A v lednu 1984 nastoupil v dabingu jako dramaturg. Působil jako spojka mezi chartisty a nechartisty, občas se o tom zmínil, ale marně jsem ho přemlouval, aby mi to objasnil.

V dabingu se setkal s dalším polodisidentem Jiřím Křižanem. Když prezident Havel jmenoval Křižana svým poradcem pro vnitropolitické záležitosti, hledal člověka znalého angličtiny jako poradce pro bezpečnost. V březnu 1990 k tomu přemluvil Černého. Později ho získal ministr vnitra Jan Ruml k šéfování Úřadu pro zahraniční styky a informace, jak se neutrálně nazývá rozvědka.

"Třebaže do vedení výzvědné služby přišli začátkem roku 1990 noví či staronoví lidé, pořád mysleli postaru," řekl mi jednou Černý. "Utnul jsem akce proti Spolkové republice Německo a krádeže cizích vynálezů a patentů, které dělala vědecko-technická rozvědka."

Když zvítězila ve volbách sociální demokracie, Černý z rozvědky odešel. Havel mu nabídl, aby vedl jeho Nadaci Fórum 2000. Nadace svolává každoročně do Prahy konferenci politiků a myslitelů ze světa nad aktuálními problémy.

Myslím, že vývoj Oldřicha Černého po listopadu 1989 je typický pro řadu disidentů i lidí z takzvané šedé zóny. Najednou byli zapotřebí v oboru, o který se dosud nezajímali, ale oni se v něm museli rychle zorientovat, byť za cenu obrovského osobního nasazení a někdy i chyb – ale to je v revolučních podmínkách normální. Nakonec z nich vyrostli uznávaní specialisté.

MfD, 2.4.2012