Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jo a abych tu historku s tím bytem dokončila: Z doby kdy rodiče emigrovali, se zachovaly zápisy jednání místního Národního výboru. Jen krátce před emigrací rodičů procházela městskou částí odborná komise, složena z nějakých členů, místního lékaře, atp, Tato zjistila, že se v místě nachází přes stodeset zdravotně závadných obydlí. Jednání MNV jen o pár měsíců později nezminuje nic o této dané situaci. Zminuje jen o jednomyslném hlasování přídělu domku místnímu MNV-tajemníkovi, samozřejmě zasloužilému členu KSČ..

Tak to jen k tomu nedostatkovému zboží které prý neexistovalo.

Tak se to delo bezne. Kradli a kradli. Nedali otci ani rodinne doklady, coz jim prikazoval i tehdejsi zakon. Vyhazeli, co se nehodilo a nechali si co se hodilo. A i lidi, ktere jsem znala z toho meli radost a dodnes tyto kradeze bagatelizuji. Jedna ze znamych pravnicek dokonce na takovem konfiskacnim narodnim vyboru sedela a vydelala - i na tech konfiskacich - penize. .

Zili jsme v hnizde hadu a to byl nejpodstatnejsi duvod, proc jsme utekli. Ty vsechny nedostatky se nejak prezit daly, ale lidi ne.

To je ale pantáta, ten autor.

Už jsem několikrát psala, že si vzpomínám na ty velkolepé zprávy v novinách 50tých let, že v Brně bude otevřena zbrusu nová tržnice kde bude "všeho dost" Tak se máma vypravila s děckem do města. Do dnes si na ty dlouhatánské haly s práznými pulty vzpomínám. Škoda že Vám nemohu ten snímek z vlastní hlavy přiložit. Sem tam nějaká znudná prodavačka nebo prodavač. Prach sec nic se tam nedostalo.

Máma byla velice zručná ve všech ručních pracích, chodila prý co dívka k Voršilkám, tedy řádovým sestrám v Brně učit se vyšívat, štrikovat atp. Tátův plat za komunistů nestačil, ovšem táta byl názoru, že matka patří k děckovi a nedovolil mámě nějaké zaměstnání. Máma tedy přišla na nápad, plést sousedkám svetry. A protože byla opravdu velice zručná a ty svetry byly indivduálně a módně upletené (podle toho jakou kdo donesl vlnu nebo případně zbytky a také proto, že ona odsunutá revanšistická sestra sem tam poslala z toho nuzného kapitalistického Západu nějaký módní časopis ) se šeptandou šířila propaganda a takto vznikl i nějaký malý výdělek. Nebo dokonce i kousek něčeho, k čemu se normálně člověk nedostal jako na příklad kousek masa na nedělní oběd.

Tátův plat za komunistů nestačil, ...

Pamatuji si na jiný příběh, kdy prý po svatební noci nevěsta seděla na okraji postele, houpala nohama a přemítala. Řekla tehdy prý: "A plat máš taky malý. no to bude život!"

No jo, tak prý ten byt v paneláku byl kdykoli k mání. Jenže táta byt nechtěl, postavil si totiž nějak kolem 40tých let rodinný domek na brněnském předměstí. O deset let později už na něj rodina neměla "nárok" nebo jak se tomu říkalo. Horní patro muselo být vystěhováno, rodiče sháněli možnost někam u známých uskladnit nábytek. Dostali přísné napomenutí, horní patro nepoužívat, bude tam někdo nastěhován. Rodiče se snad odvolali (byla jsem děcko, těm právním krokům jsem samozřejmě nerozuměla) trvalo to měsíce, dost dlouho, ale myslím, že nakonec rodiče soudní spor vyhráli. Směli se nastěhovat zpět. Finance na to stěhování sem a tam samozřejmě mikdo neuhradil. Ovšem legrace šla dále. Byt byl i nadále "nadměrný". Našel se známý, který měl nějakého známého a ten zase známou....koneckonců u nás byl někdo přihlášen, kdo se celou dobu neukázal. Nevím jak do celé dopadlo. Až do doby, kdy rodiče podali žádost o vystěhování a domek zcela úplně dobrovolně darovali státu.

Právě jsem dočetl biografii Kriegla od M. Grimana. A když jsem četl o jeho osudech po r. 1968, uvědomil jsem si znovu, že onen režim byl skutečně zločinný a zavrženíhodný. Rok 1987. Náš podnik. V účtárně 14 žen. Jana P. s výhledem na Koněvku: Holky, Božce dovezli banány. Během 5 minut všechny kanceláře byly prázdné.

Tak mě napadlo, že ono v tom socialistickém nepořádku bylo na venkově možná k věci to, že tam byly prodejny Jednoty.

Jednota byla totiž spotřební družstvo, které bylo tvořeno zákazníky té prodejny s určitým vlastnickým podílem. Sice všechno kontrolovali a dozorovali komunisté, ale jednou za čas se tehdy sešla schůze vlastníků a vedoucí prodejny tam na té schůzi obhajoval své počínání, co všechno pro své zákazníky udělal.

A vedoucí Jednoty, na rozdíl od státních obchodů, byl tak ochotnější pro ty zákazníky zajistit a objednat leccos navíc. Si pamatuji, jak navíc se přes něho objednávalo třeba maso na uzení nebo cukr pro včely, nebo na letní večery a na plesy v zimě zboží. Alkohol, pivo, limonády, cukrovinky nebo třeba maso na guláš nebo kabanosy a párky na nějaké opékání a vaření. chleba, hořčice atd.

Jednota měla prodejny zejména na vesnici Teprve v 70 letech začala vstupovat do měst. Budovala obchodní centra. Vedoucí nikdy nemohl nic sehnat, protože nemohl sehnat to, co nebylo, a neměl k tomu oprávnění. Jednota pouze rozvážela pouze zeleninu, stavebniny to nakupovala ve velkoobchodě. Rodiče ženy měly od Jednoty drogeriíia vím, že i když to byla nová a velká drogerii zboží jim chodilo v kusech To je čtyři, pět kusů třeba očních stínů, prášku na praní a podobně Jasné, že si to rozebraly prodavačky a co zbylo se směnilo z maso, uzeniny domu, Prostě za komunistů kvetl směný obchod, Já mám tohle a ty máš tamto. Zákaznici netvořili družstvo Jednoty, ale zaměstnanci

Jaký je rozdíl mezi socialistickým a kapitalistickým řeznictvím?

Za socializmu bylo na krámem napsáno maso a uvnitř byl řezník.

Za kapitalizmu je nad krámem napsáno jméno řezníka a uvnitř je maso

Ono tam maso bylo. Ale jenom tak hodinu, dvě denně, než ho lidi vykoupili. Potom už tam byl jen řezník. A možná nějaká flákota pro známé pod pultem.

Já jsem si v Tuzexu koupil raději super rifle za 45 bonů. Přísun bonů jsem neměl. Jen přes veksláka. Myslím si, že čočka je blbost.

Vyměním šusťák za chleba!

Když jste v té době dostali chuť na čočku, tak jste museli do Tuzexu.

Blboune!

Já jsem dobu komunismu prožil v době, kdy zemědělství, těžba uhlí, hutnictví a strojírenství se udržovalo v ČSSR pomocí státních dotací. Od konce 70. let došlo k postupnému poklesu životní úrovně. Normalizátorští ekonomové a politici se rozhodli sáhnout na všechny rezervy a udržovali ekonomiku a sociální situaci na přijatelné úrovni za cenu rezignace na budoucí vývoj. „Ekonomika a státní rozpočet šly úplně na doraz. Komunistické sny o budoucnosti se přeměnili na úpornou snahu přežít z roku na rok. Vyrábělo se zastaralou technologií, často pro přeplněné sklady, ale zaměstnanost byla stále stoprocentní. V obchodech chyběly běžně a někdy i dlouhodobě i takové věci jako toaletní papír, dámské vložky, prášky na praní a hlavně maso. Dále zejména průmyslové výrobky a stavební materiály, uhlí, ale i žárovky a hřebíky, ořechy, luštěniny, punčochy atp. Ne tedy pouze káva, kakao anebo tropické ovoce, které se dovážely z nepřátelské ciziny. Většina zde uvedených věcí se dokonce vyráběla přímo v Československu, jiné v sovětském bloku. Chyběla i elektrická energie a problémem byla i pitná voda. Nedostávalo se bydlení a někteří lidé neměli na nájmy. Stavební fond chátral a lidé bydlící v družstevním dotovali ty, co bydleli ve státním. Kvetla šedá ekonomika, melouchaření, zvláštní kontakty a korupce. Běžné bylo zdražování, a to i razantní. V době, kdy OSN vyhlásilo rok dítěte, se zdražilo se dětské oblečení o 100 procent.

Tak ono se tehdy nedotovalo v dnešním slova smyslu, protože ceny výrobků v maloobchodní síti se určovaly politicky a úřednicky v Komunistické straně a někde od stolu na ministerstvu bez jakékoliv vazby na výrobní náklady, pouze ve vazbě na tehdejší reálné mzdy. Zatímco podniky dostávaly na tu výrobu, mzdy a výrobní náklady, peníze od státu ve výši, kterou určoval zase nějaký úředník někde úplně jinde na ministerstvu a schvalovali úplně někde jinde v Komunistické straně. Neboli celý stát byl tehdy defakto jedna jediná korporace s neprůhlednými toky peněz.

Průmyslových výrobků i potravin se vyrábělo zhruba tak, aby lidem v průměru nijak zásadně neppochyběly, pokud se člověk občas spokojil s tím, že musel koupit něco úplně jiného než chtěl nebo na to dlouho čekat a shánět to. Na rozdíl ode dneška, kdy naopak průmyslových výrobků i potravin je o něco navíc a když lidi vykoupí to, co chtějí, zbytek se neprodá a musí se toho nějak zbavovat.

Bydlení bylo dost, protože každý trochu důležitější podnik prosadil ve svém městě stavbu nových paneláků nebo rovnou celých sídlišť, kde potom bylo pro nově příchozí dost bytů. Nájmy a platby za energie a vodu byly určovány politicky ne podle skutečných nákladů, aby na ně měli i lidi, co pobírali nízkou mzdu za nekvalifikovanou práci, teřba v dělnické řídě D5 nebo D4, kde brali měsíčně tak 12 - 16 stovek čistého.

Zdražovat komunisté zdražovali velmi málo a neradi, z politických a propagandistických důvodů. Zdražovali, když už skutečně museli když už něco bylo přece jenom vzhledem k výrobním nákladům či nunému zvyšování kvality nebo zavedení nových technologií dovezených ze Západu příliš levné a už to nešlo udržet. Na oplátku prakticky nezvyšovali mzdy a neprodejné ležáky v obchodech téměř nepovolovali zlevnit, aby se prodaly.