Někdy se tak říkalo, dokonce snad existuje i film stejného jména. Není to ale pravda. Muži nejenom, že stárnou, ale i umírají. A dřív, statisticky shledáno, nežli ženy. V poslední době jako by umírali ti muži nejsolidnější, osobití, moudří, zkušení. Bojovníci za nejzákladnější, co je zcele nezbytné pro svobodu a demokracii: svobodu slova, názoru, vyjadřování.

K takovým mužům patřil bez výhrad Luděk Frýbort, který nás právě opustil, aby snad pokračoval v jiné, tajemné a mystické sféře, častý dopisovatel do Neviditelného psa, Nového Polygonu, autor několika knih, ta nejposlednější, vize, jak by mohl svět vypadat za několik desítek let, tedy až by došlo (myslím si, že dojde) k islamizaci přinejmenším západní Evropy a států severských. Znalec arabštiny a koránu, a tudíž i muslimského světa více než kdokoli jiný. Prochodil nejednu zemi, z níž dnes obyvatelé migrují do Evropy. Právě díky této jeho zkušenosti jeho názor na problém islámu měl, tedy rozhodně pro mne, punc pravdivosti a reálnosti. 

Když psal o islámu, o muslimské migrační evropské šlamastyce, v hodnocení pravděpodobných následků pro migrací postižené obohacené země vycházel z osobní zkušenosti. A to i tak, že přiznal, že obyvatelé těch muslimských zemí, kterými se potuloval, jsou jako individua vlídní, pohostinní, přátelští, ale s podmínkou: ani slovo o Alláhovi. A jak jinak tomu bývá, když se jednotlivec promění v dav, o tom jsme se dozvěděli dokonale. S jakým požitkem jsem četl jeho definice nespočtu ...ismů a mnoha dalších termínů a jevů, směrů, které vycházely v Novém Polygonu pod titulem Z nápadníku Luďka Frýborta. A jaký to byl nápadník! Malá encyklopedie, mnohdy důkladnější a lépe definovaná nežli vševědoucí Wikipedie!

Jezdil do Čech a to jsem si přál někdy se v té jedinečné, milované matičce Praze s ním na chvíli setkat! Nepochyboval jsem o tom, že by to byl zlatý hřeb takové návštěvy. Zůstalo jen u přání, jak to tak často bývá. Ale jeho knihy a texty, naštěstí štědře publikované i na tomto snad jediném (pro mne tedy) solidním zpravodajství, Neviditelném psu, nám zůstávají. Jeho literární styl jsem poznal po dvou větách, lehkým archaismem byl mi tak blízký.

A tu mne napadá... generace pana Frýborta, pamětníků nejen normálních, ale i bědných časů, které se tak rychle a jako bumerang v podobě politické korektnosti a neo-marxistického, intelektuálního levičáctví navracejí, muži a ženy kalibru a žel i věku pana Frýborta odcházejí do věčného klidu ... čas plyne a z universit vycházejí a budou vycházet studenti poznamenaní levicovými profesory, vševědoucími, spasitelstvím světa posedlými intelektuály ... jak asi svět bude vypadat za pár let? Myslím, že obraz, jaký o tom měl Luděk Frýbort, se bohužel naplní...