Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

No to je krasne cteni. Jestlipak se pamatujete na ucitele Santrucka a nebo Panyra.?? Zacal jsem do te skoly chodit rok po vas. Se slzami v ocich vzpominam na ta junacka leta. Sokol v cervenych domech. Restaurace U vrtule atd atd. Preji hodne zdravi

Jasně, Šantrůček nás měl na češtinu. Panýr myslím na matematiku. Havránek uměl pěkně dvoutónově pískat, ale strašně nás trestal, když nás chytil na záchodě, jak jsme lezli po dřevěných stěnách při hře Na babu. Dokázal nás zvednout za ucho do výšky, že se naše nohy nedotýkaly země. Ucho potom svítilo červeně ještě dvě hodiny. A co učitel Blažek. Byl to náš třídní. někdo mu nasypal do nádrže cukr a on si rosekl bradu.

A co kino Čásek v Domovině za kačku? A automat Na Maninách? Parádní svíčková s osmi za devět kaček. A humrové chlebíčky z pravé chatky za dvě deset.

Můj táta chodil do té školy za protektorátu.

Vrátil jste mne do dětského mládí.

Do dívčí školy jsem chodil o rok dříve než vy. Sáňkovat jsme chodili do Stromajdy na kopec zvaný Na kolíkách. Bruslit chodili na Plynárnu a hlavně na Starou plavbu u Libeňáku. Jednou jsem se tam koupal i s hokejkou a bruslemi.

V létě jsme se koupali U přívozu pod jatkama nebo u Libeňského mostu u přístaviště a také U Frolíků u Trojského mostu.

Jednodotek jsme hráli ve vypuštěném bazénku v parku v ulici Mladé gardy, před tím a potom Tuzarově.

S Domkáři, kde jste měl dědečka, jsme bojovali. My klucí z Dělnické neboli Dělničáři. Také s Plynárníky.

Jó to byly časy. Mějte se hezky, Štěpán z domu, kde byly dole rybičky.

Ten obchod s rybičkami znám, chodil jsem tam pro dafnie. A v tom vypuštěném banénku jsem hrál nsčetněkrát.

Neznal jste v těch Holešovicích také Boříka, Čendu, Mirka a Aleše? Ti byli také odtamtud.

S jedním Mirkem a Alešem jsem chodil do třídy. Ale jsou to celkem běžná jména, takových mohlo v Holešovicích být.

Hezká vzpomínka.

Za "našich dob" se nezháněla ložiska, ale sháněly se kolečka od starých kočárků. Ostatní bylo stejné jako u ložiskáčů.

Jinak pěkné vzpomínky.

Zvláště ty o tom uhlí, když dnes se už veřejně probírá, že do regionu, kde se odjakživa uhlí těžilo, se nyní dováží uhlí až z Austrálie. Kdysi se z takových podobných regionů na druhém konci zeměkoule loděmi dováželo koření pepř a podobně, dnes uhlí. Holt pokrok je pokrok.

Taky topení malými kamínky na uhlí je důležité zdůraznit, protože doba takových topení není tak dávno. "Znalci" budou namítat, že v Praze už za RakouskaUherska bylo v domech ústřední topení, jenže to se jednalo o vily zbohatlíků. Rozdíl byl ten, že u ústředního topení bylo přes zimu třeba topit nonstop a potom bylo logické, když se nonstop vytápěly i všechny pokoje. Zatímco v domech, kde měli v pokojích kamínka by museli být hodně bohatí, když by měli topit všude. A ještě by museli mít služku, která by tam topila, protože to bylo časově velmi náročné. Takže se topilo, i za mrazů, jen v těch pokojích, které se skutečně obývaly. Když se sedlo večer společně v kuchyni nebo obýváku, topilo se tam. Když se šlo spát, zatopilo se v ložnici. Jinde se netopilo, takže když byly v zimě mrazy, bylo tam třeba i pod nulou. Nebo v ložici ráno, když přes noc vyhasla kamna. Neboli lidi byli tehdy mnohem méně nároční na teplotu obydlí než dnes. Kdy se musí domy velice draze zateplovat.

Zase hezké a zase děkuji