Nedávno jsem četl v NeviPsu zmínku o důležitosti Národních socialistů jako socialistické strany. Já se na to pamatuji trochu jinak, z krátkého poválečného období 1945 - 1947, kdy byla NárSoc důležitost pro ČSR v něčem jiném, protože to byla první česká antikomunistická politická strana. Trochu jí pomáhali jen Lidovci.

Není pravda to, co tvrdil soudruh Milan Kundera, že v té době nemohl mít
nikdo tušení, že se KSČ zvrhne do stavu popsaného zákonem 198/1993 Sb o
48 let později, protože první komunisté, krytí za protektorátu
kolaborantstvím s nácky, byli potvrzeni ve významných funkcích již
několik dní po skončení války. My mladí v té době jsme si všimli, že už
3. října 1945 byl přeložen do Karlína definitivní profesor Karel Rosa z
našeho RG v Ječné ulici, kterého jsme si velmi vážili pro jeho postoj v
době Protektorátu a odvahu, s jakou si dělal srandu z Němců a sudeťáků
školních inspektorů. Nevstoupil ke komunistům!

Vzpomínám na to, jak nás hned v roce 1946 začali převychovávat novým
předmětem, filosofickou (ano, tehdy ještě se to psalo s „s“)
propedeutikou, a jak nám paní profesorka (ano, ano, tehdy ještě paní,
ačkoliv už byla zuřivá soudružka) Vanda Moučková, vykládala o nadhodnotě
a o hospodářských krizích z nadvýroby (taktéž ještě s „s“). Měli jsme
tehdy v septimě, pokud vím, jen dva komunisty, což byl asi výsledek
toho, že paní profesorka přehnala propagaci správného vědeckého
světonázoru.

Když jsme zjistili, že neměla ráda ty kapitalistické Američany, opatřili
jsme si všichni (kromě těch dvou komunistů) NárSoc. odznáčky na klopu.
Několik kluků k nim dokonce i vstoupilo, však si to o dva roky později
odskákali vyhazovem z vysoké školy. S mnoha takovými jsem se setkal v
lágru Arsenalkaserne pro čs. studenty v Ludwigsburgu.

V přestávce před příští hodinou filosofické propedeutiky dal někdo mezi
sklo a fotografii Klémy Gottwalda, která visela nad katedrou, titulní
stránku časopisu Kino. Byla na ní Rita Hayworthová v krásné,
provokativní póze, zaručeně k zuřivosti přivádějící každou řádnou
bojovnici za zářné zítřky. Vyšetřování, kdo se dopustil takového
rouhání, úspěšně zabránilo výuce výplodů fousatých věrozvěstů, a nakonec
paní profesorka odcválala s Ritou překrývající Klému jakožto věcí
doličnou do sborovny.

Na příští hodinu filosofické propedeutiky byla připravena nad katedru
ale znovu Rita, a začalo ještě zuřivější vyšetřování, kdo ten obraz
ukradl ze sborovny. Paní profesorce to zřejmě nemyslelo dost
dialekticky či jak nás to chtěla naučit myslet, prostě nenapadlo ji, že
na chodbách visely spousty portrétů národních velikánů, Klémova formátu
dosahujících pouze velikostí rámu, i když ne ražením. Magazín Kino byl
také ještě k dostání. Zločin nebyl vyšetřen.

To jsem ale odbočil od hlavního tématu, od výsledku způsobeného českou
stranou Národně socialistickou, který pisateli článku v NP unikl. Toho,
čím přispěla čs. dějinám v letech 1945 - 1947, tím, že byla v tom
kratičkém období razantně antikomunistická.

Filosofická propedeutika mi také dala do života něco pozitivního, na mě
měla účinek profylaktický, něco jako vakcína.

Václav Chadim, Canberra