Y. Vosmikova 9.3.2020 21:29

Vzpomínka na toto období vandru mně nesmírně potěšila. Jezdila jsem také s bráchou na čundr "posázavským pacifikem". Už ve vlaku se hrálo a zpívalo, jak rád říkal brácha: "aby teskná melodie žalovala světu". On měl tele, já kytaru. Brácha Pavel byl věrný trampingu a po osmašedesátém pokračoval ve vandrování s kamarády v Kanadě. Zůčastnil se každý rok celosvětového potlachu. Měl přezdívku Cayuga.

Ty jsi vzpomněl také Jirku Grossmana a Slávka Šimka a jejich Karkulku (Karlínský kulturní kabaret), kde začínali, a kam mně angažovali jako herečku:) Tam jsem si nima prožila moje senzační herecké začátky. Hrála jsem tam v jejich hře "Dva z Plivníku" roli Slávky.

Honzu Vyčítala jsme prostě milovali. Dlouho visel jeden nad mým stolem, jeho vtip jak ženská s těma typickýma Vyčítalovskýma očima čumí na chlapíka, na kterého za kopcem volá kámoš "Honzo!" Na to ten chlapík říká té ženské: "No co Marie. Dálky mně volají!" Volaly nás dálky.Moc Vás zdravím z Los Angeles a děkuji

Jaroslava Vosmikova (Barbara)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Janeba 8.3.2020 23:14

Vašimi obrázky jsem byl vhozen do vzpomínek.

Usárnu, tele i battledress vlastním.

Cíitim se však příliš stár na to, abych těchto věcí

ješte používal. Přesto krásné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 8.3.2020 23:05

Díky za odkazy, hned jsem si něco stáhnul, i když jsou to nahrávky novodobé. Na takové se předváleční trampové dívali hodně svrchu, spíš jako na parodie nechápající a poskvrňující pravou Romantiku, Cit, Sentiment. Strejda (*1915) trampoval na osadě na Labi proti Jiřicům u Kostelce n./L. Chaty skryté v lužním lese, stará labská ramena, vůně řeky. Na jejich sezpívaný sbor se nedá zapomenout. Natočili si něco i na magnetofon, tenkrát mi připadalo, že v docela dobré kvalitě. Neodvážil jsem se požádat, aby mi takový klenot půjčil k přetočení. Dědic to pak všechno, včetně starých gramodesek a mnoha jiného, okamžitě vyházel. Co si pamatuju, tehdejší trampové se nikdy neožrali, i když J.Seifert někde vzpomíná na jízdu trampským vlakem z Bráníka, že to nebylo nic příjemného. Někdy začátkem 70.let jsem vezl Octavií Combi stavebniny na trampskou chatu někde uprostřed Brd. Vzpomínka též nezapomenutelná, hlavně na to, jak někdy před polednem trampové vstávali a jak vypadali.

Na youtube je k nalezení i "Historie psaná šelakem", tam třeba "Původní trampské sbory na gramodeskách Ultraphon a Esta", něco třeba i na virtuálních CD "Jiří Voldán", "Tino Muff" (ten zpíval v Libni v kavárně Svět, jiný strejda tam na něj chodil), pochopitelně i Setleři, R.A.Dvorský aj. Nedávám sem odkazy, diskusní formulář je zakazuje a vyhrožuje. Počet shlédnutí je za cca dva roky od 2 (dvou) po pár desítek. Něco kdysi vydal na CD Radioservis pod patronací a ze sbírek G.Gössela, nikoli z nepřístupného archivu gramodesek Čs.rozhlasu. Pak to dlouho vyprodávali za nižší ceny. Mám taky asi třicet šelakových desek s předválečnými trampy, většinu těch nahrávek odjinud neznám. Bude-li čas, převedu je na mp3 a rozhodím nějak do světa, než to někdo všechno vyhodí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hanzlík 8.3.2020 13:15

Ve stínu odchodu Jana Vyčítala, výtvarníka, textaře a velkého vyznavače trampingu a melodiky americké country music, pěkná vzpomínka na odcházející generaci starých trampů s prezentací tehdejší výstroje trampského vandrování. Patřím k té generaci. Už od povinné školní docházky nebyla šance z nás udělat pionýry, svazáky a natož později komunisty. Prostě to nešlo. Honza Vyčítal zpívá, nebo spíš baladicky přednáší o svém tátovi. Já to měl obdobně, můj táta byl Plzeňák a po „čtyřicátém pátém“ jezdil ve strážní rotě na vagonech vlaků UNRA přes okupované zóny Německa. Takže legenda osvobození doznala jistou korekci.

Tramping mě, odchovance skautských Foglarovek, dostal už v patnácti. Na první skutečný vandr jsem musel utéct z domova, protože „slušně vychovaný chlapec“ se nemůže flákat po hospodách a ještě k tomu s pochybnými individui! Dnes se tomu směju, ale zesnulé rodiče pochopitelně chápu.

Tak jsme se spolu s dalšími třemi spiklenci stali zakládajícími členy osady Tampico. Chytal jsem lelky na Vršovickém tržíčku a pilně dřel na kytaru americký Barré styl. Později mě trampské písničky tak trochu nudili a začal jsem se zajímat o rock’n’roll, souběžně o blues a o jazz všeobecně. Později jsem se zajímal i o flamenco. Ovšem klasická country music mě těší dodnes.

Silný zájem o pobývání v přírodě a cele tomu věnovat čas, bylo silnější než trampská hospodská kultura, takže odstředivé síly zapůsobily a nakonec i osud přehodil výhybku.

Pokud to bude číst nějaký ruďas a řekne: „Aby ses s tou Amerikou nepos-al!“ Odpovídám: „Nekecej, že si taky nebyl mladej a neměl nějakej ten ideál?“ Já nemůžu za to, že tehdy častušky nezabraly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 8.3.2020 10:09

Díky pane Vlku. Byla to svinská doba, ale byli jsme mladí. Rád vzpomínám na cesty "posázavským pacifikem" z bráánického nádraží do Luk pod Medníkem.

Dávno - dávno již tomu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Polák 8.3.2020 9:45

Jen ty knihy pište. Někdo z těch mladých si to časem přeci jen přečte. Ať nemáme připomínky historie jen od tzv. disidentů, kteří v duchu nikdy nepřestali být přesvědčenými komunisty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Čížek 8.3.2020 1:59

Staří Řekové pohřbívali na křižovatkách cest a věřili, že tam někde dole, že je přívoz. A u každého správného přívozu byla odjakživa hospoda, nebo aspoň stánek. Možná nám tam pár kamarádů drží místo ve frontě na lahváče, a nedaj na ty Cháronovy řečičky, že na druhým břehu mají točený.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Marhan 7.3.2020 23:01

https://www.youtube.com/watch?v=c2OcEpFVpLo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kramář 7.3.2020 22:27

Malá poznámka týkající se torny tzv. „telete“.Po válce byly k mání v hojné míře tyto torny po německém Whermachtu. Používali jsme jako skautíci.Ty torny z období c.k.rakouské armády už nejspíše nebyly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Grigar 7.3.2020 18:18

.. v Brně jsme v sedmdesátých vyráželi i končili Na farmě v Obřanech. Výčepní měl přezdívku Meloun.. hrň to do nás bagrem, čárky dělej hráběma.

Potom jsem jezdil sólo nebo v páru Valšov, Rýmařov, dřeváky s otevřenou plošinou, okna se zavírala a zajišťovala takovým širokým řemenem. A krásných čtrnáct dní v kusu jsem prožil na Muránské planině, tenkrát bohem zapomenutý kraj.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 7.3.2020 15:02

Během studia jsem měl mezi spolužáky spoustu kamarádů trampů. Vždycky jsem si říkal, že "někdy" se rozumně ohodím a půjdu s nimi na tramp. No, nedošlo k tomu.

Tehdy na začátku 80 let ale už výstroj byla podstatně jiná. Jako oblečení socialistické zelené maskáče a na nohách socialistické kanady, nejčastějí získané přes známé z "vojenských přebytků" jednotlivých útvarů. A krosna na zádech už obvykle kupovaná - sháněná nebo doma ušitá, typicky z červené silonové tkaniny vyztužená duralovými trubkami.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Kusák 7.3.2020 12:34

No, pane Vlku, až jsem měl slzy "ve vočích". Jó, doby dávno minulé. A není k nasr..., když Vás potom nějaká cuchta nazve ruským trollem. Ale zase, blbec Vás nemůže urazit.

A Honzovi budiž zem lehká.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Malovec 7.3.2020 11:55

Nechť je Honzovi země lehká. Čest jeho památce!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Severa 7.3.2020 11:05

Závěr Ušrumu znám jinak. "Vždyť tady žádný šakali nežijou.“ Odpověď: "Však to také není pravý Ušrum ".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Lenc 7.3.2020 11:00

Dík za tuto vzpomínku.Mám za sebou čundry, táta byl čundrák, já po něm, jenom ten kraj byl jiný.Oslavka, Chvojnice, Jihlavka, Ketkovák a jiná přilehlá místa milovaná brněnskou čundráckou společností. A nezapomenutelné cesty vlakem, dřevákem směr Studenec nebo Moravské Bránice.Dík!

• reagovat
• nahlásit příspěvek