28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Militarismus a moje rodina

Takže stoleté oslavy konce té první světové a vzniku Československa bychom měli za sebou. Nedávno jsem si osvěžil pamět četbou H.G. Wellse o tom, jak se po roce 1918 svět bezhlavě ubíral k válce další, dalekosáhlejší, s tanky, bombarďáky a koncentráky. Vše jsme pak ukončili těmi velkými muchomůrkami v Hirošimě a Nagasaki.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Volarik 2.12.2018 2:33

Můj děda byl v 1. světové ... ale dezertérem.

Jako spousta dalších kluků z jižní Moravy netoužil po hrdinské smrti někde v p...li světa. Bydlel ve vesnici Týnec na moravsko slovenském pomezí, kousek od Lanžhota. Je tam takový pás vesnic od Hodonína k Lanžhotu. Ty vesnice jsou na vyvýšeném území a mezi nimi řekou Moravou (hranice se Slovenskem) jsou luka a lužní lesy. Moravu lemující. Dezertéři měli hlídky. Občas zvětřili maďarské trestní roty, které byly na lovu dezertérů. Kluci pobrali pušky a handgranáty a mazali do lesa. Tam měli vybudované příbytky a zásoby munice. V tůních byla sposta ryb - ty lovili vhozením granátu do vody. Maďaři vždycky zalehli na vrchu nad lukami a pokropili lesy pár dávkami z kulometu. Na to jim dezertéři odpověděli palbou z pušek. Tak se vždycky nadělalo trochu kraválu, nikomu se nicnestalo, Maďaři jakože splnili úkol a odtáhli a kluci se vrátili domů. Ono jich tam bylo spousta, nejen místní. Spali na půdách v seně.

J. Lepka 1.12.2018 20:17

Trochu jste mi provětral vzpomínky.

Můj děda sice také sloužil císaři pánu, ale jako řezník na vojenských jatkách v Sarajevu, tak to se asi špatně neměl. Měl ale pět bratrů všichni přirozeně vhodného věku, tak si pro ně R-U armáda sáhla. Nejzajímavější osud měl jeden z nich, zajatec v Rusku, do Legií se nehnal, proč to se raději neříkalo, údajně nebyl Sokol a tak si legionáři nebyli jistí jeho loajalitou, spíš ale byla pravda jinde a tak se snad i dobrovolně přihlásil jako zemědělský pomocník na statek. Osud ho zavál někam do vsi na Urale a tam začal závratnou kariéru. Jako kluk z malého rolnického stavení samozřejmě musel ovládat všechny postupy, jaké pak bylo jeho překvapení, že Rusové tam neznali kosy. Tak si nechal od místního kováře něco podobného vykovat, kosiště si sfoukl sám, byl vyučený truhlář a když nastal čas a celá ves se sešla u pole se srpy na ubórku, měl už posekáno. To prý byla poslední práce, co dělal jak zajatec, pak už jen vyráběl nářadí jaké znal z polabí a měl se jak prase v bukvicích a mužikům výrazně vzrostla produktivita.

A pokud to není pravda, je to pěkně vymyšlené.

Z. Lapil 2.12.2018 10:35

Re: Trochu jste mi provětral vzpomínky.

Skoro bych tomu až věřil. Děda byl za 1. války zajatec v Rusku, a nejvíc ho prý v budoucích letech ničilo heslo Sovětský svaz - náš vzor. Bez specifikace oné nesmyslnosti; já ho zažil pár měsíců, což se asi nepočítá a mámy už se taky nezeptám.

J. Lepka 2.12.2018 18:24

Re: Trochu jste mi provětral vzpomínky.

Já to samozřejmě také znám tlumočené přes otce, děda zemřel, když mi bylo 11 a o své rodině vůbec nemluvil, ale táta při tom nepůsobil dojmem, že by fabuloval. Ostatně i na fangli měli bolševici srp.

Zajímavější ale byla dědova vzpomínka na Sarajevo, na jatkách tam měli na pomocné práce srbské zajatce a jeden nich přišel žádat o volno, že se mu žení bratr. Tak ho pustili na tři dny a když se ušklebovat že je to málo, rozhodli se to zkontrolovat, stejně chodili po okolí nakupovat od místních dobytek. No a když došli do vsi, tak ta byla úplně prázdná, jen z dalekého třešňového sadu se ozýval hluk a skutečně, tam se všichni veselili, vůbec nevypadali, že už chlastají druhý den a rozhodně se nechystali přestat, dokud bude co pít. Měli tam takový zvyk, že když se v hospodářství narodil prvorozený kluk, na jeho počest vykopali sklep a tam zazdili polovinu tohoroční úrody vína, sklep se otevřel o jeho svatbě a veselka trvala tak dlouho, dokud bylo co pít, tahle údajně dva týdny.

K. Janyška 1.12.2018 9:26

Všichni. Tak nebo tak.

Jen více nebo méně aktivně a blízko nebo zdálky... Dzp.