15.4.2021 | Svátek má Anastázie


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Kovotechna, n.p.

Vhodnější titul by možná byl Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Uvědomil jsem si to už nejednou, vždyť můj život vlastně plynul celkem bez větších zádrhelů, leda těch, které jsem si přivodil sám.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Pivoda 1.1.2021 13:17

Na Ústavu teorie a metod řízení VUT Brno, asi tak v roce 1980, skončil výzkumný úkol ASŘ - Automatizované systémy řízení (tj. komputerizované informační systémy).

"No když tu komputerizaci tak dobře umíte, tak nám to teď předveďte na naší organizaci, (necelých 2000 zaměstnanců)", usoudilo vedení VUT Brno Byl jsem z té naší skupiny ASŘ jediný, kdo o počítači něco tehdy věděl". Prošel jsem předtím školením u firmy IBM a pracoval šest let jako systémový analytik u počítače IBM/370 ve velkém strojírenském podniku. Neměl jsem ale v té době na VUT Brno vědecký titul. Takže šéfem skupiny ASŘ se stal jeden z mála bezpartijních na našem ústavu, ing. Jiří Kalous, CSc.

I hlásil se k nám tehdy také Ing. Stanislav Jedlička. On byl před tím na studijním pobytu v USA (asi na University of Washington), ale nějak se zpozdil se svým návratem do Česka. Takže byl v Česku několik let bez zaměstnání - ale v té době musel také navštívit nějakou tu psychiatrickou léčebnu. Oproti USA to totiž byla pro Stáńu opravdu velká změna.

Ing. Jedlička se tehdy hlásil k posílení skupiny ASŘ na našem ústavu VUT Brno. Ve vstupním pohovoru ing. Jedlička sdělil ing. Kalousovi sdělil, že ho ta práce velmi zajímá, a proto se jí může plně věnovat nejen v pracovní době, ale ještě i cca dvě hodiny doma. Ing. Kalous tehdy nevěděl, že se se Stáňou Jedličkou znám osobně. Proto nám ing. Kalous na poradě ASŘ sdělil: "Hlásil se k nám nějaký Jedlička. Ale já jsem ho nevzal. On by totiž pořád za mnou chodil a vyptával se, co má dělat. A já chci mít klid!"

Já jsem tehdy dostal direktivně za úkol automatizaci socialistických závazků na VUT Brno. O tom vám povím až někdy později, až mi to česká polistopadová demokracie dovolí. Až ta naše demokracie patřičně vyzraje.

H. Kotaz 1.1.2021 7:24

Pamatuji se, jak vyprávěl v ČRo skladatel Karel Svoboda o stejném problému - doporučení na vysokou školu dostal po roce působení na pracovišti v Ostravě, kam dostal umístěnku, pro vylepšení kádrového profilu ( tak to v té době chodilo ), od dělníků komunistů bez problémů a s doporučením k přijetí na VŠ.

A k tomu dodal - ten rok, to byla nejlepší škola do života, k poznávání charakteru lidí.

P. Moravčík 1.1.2021 10:45

Tiež sa mi stalo to isté. Po ročnom treste fyzickou prácou v národnom podniku boli hriechy otcov zmazané a odrazu to išlo;-).

H. Kotaz 1.1.2021 11:46

V tom rozvoru, dával po těch letech K. Svoboda důraz na tu školu života, mezi dělníky s tím, jak mu to pomohlo v dalším životě, kariéře.

H. Kotaz 1.1.2021 11:48

I na to, že to byli tvrdí, ale poctiví lidé, žádní kariéristi, převlékači kabátů. Na rozdíl od většiny z těch kanceláří, kdekoliv.

P. Moravčík 1.1.2021 12:14

Máte pravdu, kolegovia pri expedícii boli super. Vedúca oddelenia zase podrazácke prasa jak Brno.

H. Rybnická 1.1.2021 12:36

Hej pane Moravčíku při vší schopnosti si poměry vybavit nechte Brno na pokoji. Koukněte na novoroční koncert vídenských filharmoniků.

P. Moravčík 1.1.2021 19:23

Mrzí ma, ak som sa Vás dotkol, u nás sa to naozaj používa len ako vzletný obrat bez cielenej a konkrétnej urážky Brna. Asi ako "ožral sa ako prasa". Videli ste ožraté prasa?;-) A dávam prednosť klavírnym sonátam, tie ma osloviť dokážu (to osloviť nie je odvodené od osla!).

H. Rybnická 1.1.2021 20:02

Oje. paní učitelka klavíru jednou nechala vzkázat mamince, aby peníze za hodiny klavíru dcerky raději použila na cokoli jiného, budou lépe využity. :-) Přeji zdravý a štastný 2021 Prosit Neujahr

P. Moravčík 1.1.2021 21:28

Aj Vám všetko najlepšie und Frohliche (alebo Frohes?) Neues Jahr! Už mi tá dojčina vypadáva:-).

P. Gábriš 1.1.2021 7:03

Ač nejsem nostalgik, docela jsem zavzpomínal... Životní osudy jako přes kopírák, jenom místo Kovotechny to byla Tesla, můj škraloup spočíval v tátovi-vysokoškolském profesorovi, který se navíc angažoval v církvi a i ti muži v kožácích byli. Díky za hezký článek.

M. Krátký 1.1.2021 3:57

Dva nebo tři muži v kožených kabátech - to mi znovu připomnělo epizodu z mého mládí v úplných počátcích padesátých let. Naši rodičové si po válce chtěli nahradit ta ztracená léta a tak již od roku 1946 si začali vyhlížet místo,kde si pořídí chatičku k rekreaci - a když se v roce 1947 narodila naše nejmladší sestra, tak právě vrcholila jednoduchá stavby naší chaty. Takže jsem pamětník následujících praktik oněch kožených kabátů. Jako dnes si pamatuji na popůlnoční scénu, kdy se v naší chatě pohybovali místní soudruzi ze Zbořeného Kostelce a prověřovali zda je v "Domovní knize" učiněn správný a velice důležitý a povinný zápis o čase a počtu přítomných osob - kdo to nezažil neuvěří - dobré ráno v novém roce - komunistům a koronaviru zmar !!!!!!

J. Farda 1.1.2021 10:25

Dobrý den pane Konečný, nechcete doufám zpětně zpochybňovat důležitost správnosti zápisů v domovních knihách v době třídního boje se záškodníky a vrahy vysílanými imperialistickými zloduchy z Wólstrýtu do naší vlasti budující ráj pracujícího lidu ?! :-/ P.S. Mí rodiče ji na chatě v Krušných horách také museli vést, ale kožené gestapobolševické držky se naštěstí nikdy na kontrolu nedostavili ...