11.7.2020 | Svátek má Olga


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Cyklistika

M. Krátký 30.6.2020 3:55

moje - skutečně jen moje první kolo byl "polozávodní" předválečný Stadion - řidítka skoro jako berany - takové trochu do šířky roztažené. To bylo někdy kolem mé šesté - sedmé třídy - 1955-56. Potom jsem dostal kolo ESKA s přehazovačkou a další už byl moped Stadion S11 - nádhera R^R^R^

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Sinnreich 30.6.2020 16:45

Kolo ESKA, Sport, mi koupili rodice behem paniky, ktera propukla v predvecer menove reformy v cervnu roku 1953. Maminka sice chtela pracku, nebo cokoli do domacnosti, ale jako obvykle jsme prisli pozde a v obchodnim dome ARA na Jungmanove namesti nebylo uz vubec nic na prodej. Az na to kolo, ktere se me tehdy zdalo neskutecne drahe a luxusni. Takze komunistickemu hospodarskemu bankrotu vdecim za nastartovani dlouholete cyklisticke vasne.

J. Nízký 30.6.2020 15:32

Můj Favorit z roku 1955 s tříkolečkem stál 960 Kčs (nástupní plat středoškoláka v roce 1961). Galuskový byl v té době za 1260 Kčs. Později se prodával i cestovní s brašnami a dvojpřevodníkem. V PKOJF (Fučíkárna) byla jakási výstava, na které byl i Favorit Honzy Veselého, na kterém jel Závod míru. Páčku přehazovačky měl na beranech! V té dřevní době jezdili závodníci s náhradní galuskou omotanou kolem ramen. Asi v roce 1954 se na Závodě míru objevili i reprezentanti s nápisem CCCP. V té době ještě sportovně příliš nevynikali, nicméně novináři zřejmě tušili skvělou budoucnost a na rozdíl od ostatních závodníků či reprezentantů je označovali jinak, v mysli mi utkvěl "borec Bebenin". Dopingová kontrola ještě asi nebyla, tradovalo se ale, že náš skvělý Vlasta Růžička měl v lahvi rum. Jednotlivé etapy Závodu míru se většinou dojížděly na velkých stadionech se škvárovou dráhou!

J. Kraus 30.6.2020 11:21

Podniková prodejna Favoritu Rokycany byla v Paláci Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického, na straně obrácené k Senovážnému náměstí. Mimochodem, ještě že se staří čeští cukrovarníci, vládnoucí skoro půlce světa, té dnešní zkázy nedožili. Tuším, že v některých prodejnách úzkoprofilového zboží to fungovalo podobně: s člověkem poprvé přišedším se příliš nebavili, změkli až po několikáté návštěvě s dotazem na totéž a řekli třeba "přijďte přespříští sobotu". ??? Ano, tu sobotu měli otevřeno a odkráčel jsem s jízdním kolem Liberta. Z tramvaje mě s ním vyhodili, jízdy přes Prahu jsem se neodvážil a tak jsem s ním šel osm kilometrů v dešti pěšky. Podobně jsem koupil v Mototechně v Nuslích dělené přední nárazníky na starou Octavii i jiné díly - vše pouze v sobotu hned po otevření prodejny. Úplatky se dávaly jen ve filmech s Menšíkem.

Koupat se dalo i ve Vyžlovském rybníku. Na jeho severní straně byl pionýrák, za jeho východním plotem byla dalším plotem sevřená pěšina na koupaliště. Tam byla i velká skluzavka. Do Louňovic nás pionýry vodili do kina, mám i matnou vzpomínku na tamní hospodu. Na co se ale nedá zapomenout, je vůně tehdejších krámů s potravinami. Prožitek i požitek znásobený stálou dětskou vyhládlostí. Občas jsme s oddílem zašli do Jevan, hotel velkolepý (v plné slávě ve filmu Dva týdny štěstí nebo Dovolená s Andělem, co si tak vybavuju), ale nikdy nám tam neprodali nejen zmrzlinu, ale ani tu šťávovou vodu.

Po té pěšině ke koupališti, sotva dva metry od zadní strany stanů, chodívali chuligáni. Závodní výbor zřizovatele pionýráku prý dokonce chtěl pěšinu zrušit a koupaliště znepřístupnit, aby nás chuligáni nekazili a nesváděli vyspělejší pionýrky. To se mu nepodařilo a zde se kruh mých asociací nějak uzavírá. "Chceš-li míti pohřeb dneska, kup si kolo značky Eska" - to se i zpívalo a melodie byla táž jako chuligánský popěvek "chtěl bych vidět pána boha, jak mu lítá střední noha". Mnohem později jsem zjistil, že melodii, nikoli slova, složil Pete Seeger.

F. Grossmann 30.6.2020 10:49

Pane Angelisi, není Vámi vzpomínaný Perič bývalý cyklistický závodník,který byl i účastníkem prvního poválečného etapového závodu Praha-Varšava ? Jeho rodina stavěla závodní kola na míru. Na kolech této rodiny jezdíval i Jan Veselý a další representanti. Pak byli nucení přejít na favority.

T. Kočí 30.6.2020 9:34

Vzpomínáte na malé kluky, co jezdili pod rámem? To byl pohled!

F. Doušek 30.6.2020 11:34

Také jsem tak jezdil, a párkrát se i převrhl.

H. Rybnická 30.6.2020 8:12

Nerada se míchám do té pánské nostalgické diskuze, ovšem existují i jiné vzpomínky. Jízdní kolo měla jen jedna dívenka v celé ulici, ba čtvrti. Její otec byl nějaký technický odborník, podnik jej vysílal na zahraniční pobyty až do Syrie, někdy na to myslím když v televizi vidím to rozbombardované město Homs, kde tenkrát nějak montoval. Jednou jí při svém ne příliš častém pobytu doma koupil krásné kolo, někdy nám na chviličku kolo půjčila. Moji rodiče nebyli vstavu, mi kolo koupit, otec (také odborník, ovšem v jiném odvětví, později důchodce, nikdy v partaji, já nikdy v pionýru) prostě peníze byly na nejnutnější. Později jsem měla jiné starosti, takže jsem se nikdy nenaučila vůbec na kole jezdit. Dnes, když se tak mocně hovoří o cyklistice také ve smyslu ekologickém, mi tato znalost úplně chybí. Dík socialistickému ráji na zemi. Někdy mne to opravdu mrzí.

K. Angelis 30.6.2020 6:56

.... ano také s láskou vzpomínám na pana Caperllariho ke kterému mě na Karlák poslal náš šéf ve Spojích Praha pan Holeček pro tehdy absolutně neexistující rám 60tku. Jen ten obchůdek nebyl rohový, ale první vpravo a měl schody do zadní části. Rám mi pak při strojení vyšperkoval cizáckými obtisky pan Perič v Karlíně v dílně pod tratí. A mohlo se vesele závodit ..... Čest jejich památce R^

M. Krátký 30.6.2020 3:55

moje - skutečně jen moje první kolo byl "polozávodní" předválečný Stadion - řidítka skoro jako berany - takové trochu do šířky roztažené. To bylo někdy kolem mé šesté - sedmé třídy - 1955-56. Potom jsem dostal kolo ESKA s přehazovačkou a další už byl moped Stadion S11 - nádhera R^R^R^

K. Šubrt 30.6.2020 1:44

Příjemné vzpomínání i čtení......R^R^R^

K. Pavlik 30.6.2020 1:00

No u nas na malem meste kola byly. O favoritu jsem si mohl diky financim jen snit. Koupil jsem si ESKU podle hesla: chces byt mrtev jeste dneska, kup si kolo znacky ESKA.

Asi bych to nemel rikat ale ja jsem mel stastne mladi za komousu na malem meste. No holt jsem to co se tam delo pokladal za normalni. Mama mne nahnala do tomu co rikala sokol. Jako kazdy jsem 1x tydne chodil do pionyra - sice se stydim to rict ale byla tam zabava.

T. Kohout 30.6.2020 5:13

To "heslo" jsem znal poněkud jinak: "Chceš-li míti pohřeb dneska, kup si kolo značky Eska. Chceš-li míti v hrobě klid, kup si kolo Favorit."

Jinak, když jsem absolvoval vývoj Pionýr-Junior, zašel jsem v cca 1962 do obchodního domu, lidově stále zvaného "Brouk a Babka" a tam v přízemí vlevo byla prodejna sportovních potřeb a tam s nulovou frontou za bratru Kčs 860 jsem zakoupil svého Favorita, na kterém jsem pak hojně jezdil až do roku cca l971.

J. Lukavsky 30.6.2020 7:43

"Chceš-li poznat co je dřina - kup si kolo Ukrajina". Poznal jsem všechna ta kola, nakonec jsem už ve zralém věku sehnal i toho Favorita. Jel jsem na něm, novém domů asi 150 km a vím jak je ženě po porodu. Ale svištělo to jako blesk. Teď jenom zírám co se občas objeví za exoty, už jsem viděl a potěžkal si i kolečko za cca 80 000 Kč. Ale starý Author mi slouží už mnoho let. J.L. end

V. Bartl 30.6.2020 8:21

hezké vzpomínání. Já také nejdříve jezdil pod štaglí na otcově asi 20 kilovém velocipedu. No a pak byl červený Favoš, radost převeliká, kilometrů nepočítaných. Nejprve pláště, potom i gajdy. Štelování skoro každý týden, někdy furtšlap, někdy bez brzd, někdy berany dolů jindy nahoru. Různé nálepky z neznámých končin, nešly pak sundat. Dík za tohle připomenutí.;-(

J. Kadeřábek 30.6.2020 15:24

V roce 1961 jsem si odvážel krásného modrého Favorita se čtyřkolečkem a tzv. horským dvojtalířem na galuskách za 990 kč. Vzadu nosič a postranní kabely a vlaštovky ovšem na galuskách. Po doplnění o berany a krabičkové brzdy včetně čelistí ze závodních kol (a později lepší přehazovačky a sedla) to bylo špičkové kolo ovšem závodní bych ho nenazval ani omylem. Jezdili jsme tenkrát v Brně na výstaviště, kde byl ovál dráhařů a tam od skutečných závodníků (např. Daler) sháněli díly, které byly ze závodních kol. Zejména ráfky, brzdy, přehazky, úzké řetězy, pětikolečka, duralové kliky, malá šlapátka, středová uložení atd. Doba na kterou rád vzpomínám.

V. Kolman 30.6.2020 16:09

Koupil jsem si pane Kadeřábku někdy kolem r. 1958 červeného cestovního Favorita s dvoutalířem a čtyřkolečkem a s brašnami na nosiči - podobného, jakého jste měl vy. Řidítka "vlaštovky" jsem téměř okamžitě vyměnil za "berany". V té době jsem byl exot, protože to kolo mělo nejen dvojtalíř (s velkým rozdílem průměru talířů), ale i 4.kolečko vzadu! Tehdy byla běžná pouze 3.kolečka, závodníci měli 5.kolečka.

Po mnoha letech jsem vytáhl svého Favorita ze skepa - a byl jsem opět exotem. Většina cyklistů měla 6. a (více) kolečka.

Ten Favorit teď po mnoha letech jezdí nějak víc ztěžka a pomaleji. Zatím co dříve jsem ujel vzdálenost 110 km na chalupu za 6 hodin a nebyl jsem unavený, dnes ujedu stěží 20 - 30 km a mám toho plné zuby ;-(.

"Eště ho mám schovanej."