Je tomu dvacet let, kdy jsem byl 6. 12. 1990 předvolán jako svědek na Úřad pro vyšetřování protiústavní činnosti při federálním ministerstvu vnitra a kdy také skončila moje působnost v publicitě o událostech kolem jaderné katastrofy elektrárny v Černobylu. Dnes už je známo, že bylo tenkrát po té události (29. 4. 1986) ozářeno vysokými dávkami nejméně 116 000 lidí, 200 000 bylo zasaženo dávkami střední úrovně, že nadále stoupají počty dětí, které onemocněly rakovinou štítné žlázy. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic a téměř 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno.

Pracoval jsem tehdy v UTRINu – Ústavu technického rozvoje a informací a dostal se mi do rukou protokol Mezinárodní atomové energie ve Vídni, podle něhož přešel přes naše území také radioaktivní mrak, a to hned třikrát. Tehdejší předsedkyně orgánu paní doktorka Dagmar Zusková, odpovědná za informace pro vládu i obyvatelstvo před nově vznikajícím Klubem ekologických novinářů, bagatelizovala nepřiměřenou reakci občanů, odsuzovala fámy a neurčité, vágní zprávy, které se mezi občany šířily. Dokonce byl vydán zákaz, který bránil krajským a okresním hygienikům, aby sami o tom informovali.

Napsal jsem o tom dopis, který otiskla Mladá fronta 26. 6. 1990 na tématické straně s názvem „Věc: Černobyl“. Nu – a 18. 12. 1990 jsem o tom vypovídal na onom úřadu před mjr. JUDr. Peřtem, jak se podepsal na předvolání. Otevřeně jsem do protokolu uvedl, že nedostatečné, tendenční, vesměs zkreslené informace se vždycky musí chtě nechtě tvrdě vymstít právě jejím původcům. Výsledky šetření v té věci jsem se nedozvěděl a pro naléhavější problémy jsem se o ně již dále nezajímal. Po deseti letech (v letech 2000-02) jsem zaregistroval, že naše vláda přijala příslušné krizové zákony a vyhlášky, které platí dodnes.

Od té doby uplynulo zase několik let. Znovu jsem se začal o Černobyl zabývat, když jsem zjistil, že dokonce některé cestovní kanceláře pořádají do této části Ukrajiny organizované zájezdy. Každý jejich účastník tak může na vlastní oči spatřit místo, kde se ona událost stala. Speciální kyjevská agentura vozí turisty přímo do městečka Černobyl a odtud se lze vydat až k reaktoru. Radiace zde stokrát přesahuje běžnou hodnotu, není však nutné mít speciální oblek ani dozimetr. Krátkodobý pobyt by totiž neměl mít zásadní vliv na lidský organismus. Doporučeno je pouze vzít si roušky proti vdechnutí radioaktivních částic a před návratem do auta si oklepat boty, kvůli ozářenému prachu. V zamořené oblasti se však nacházejí i místa, kde radiace přesahuje běžnou normu i tisíckrát. Ačkoliv je celá oblast stále radioaktivní a město oficiálně opuštěné, okolo sedmi set zejména starých lidí se přes nebezpečí rozhodlo vrátit do svého města.

Není bez zajímavosti ani zpráva o tom, že v roce 2013, kdy bude radiace v okolí nižší, plánuje vláda Ukrajinské republiky začít s odstřelováním a rozebíráním města Pripjať (kde žilo na 50 000 obyvatel) a na jeho místě chce vybudovat nové město. V tomtéž roce hodlá začít budovat druhý sarkofág, který překryje původní. Má být ve tvaru oblouku, připomínajícím jakýsi tunel.